Červený balónek

Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo. (12.08.2005)

Nie Chaplin, ale Lamorisse, ktorého životný let bol pomalý a dlhý, no pád strmý a krátky, natočil tú najkrajšiu mestskú grotesku. Detský pohľad na križovatku, po ktorej o pár rokov neskôr kráčali ľahkovážni hrdinovia Godardovho debutu, ma dostal. Piata hviezda je za nenaplnenie obavy, že slová zničia to, čo obraz s takou rozprávkovou ľahkosťou vypovedá. 90% (20.05.2015)

Famácká nutnost vidět. Kdysi mi připadal film docela - ne úplně - zajímavý, i když mi ten kluk šel na nervy od začátku a červený balonek časem taky. Po letech viděno znovu a ten nepříjemný pocit se jen prohloubil. Oceňuji záběry Paříže 50. let, ta už taková nikdy nebude, ale jinak je to strašně černobílé - kluk najde balonek (kdo ho asi na tu lucernu uvázal?) a setkává se s výjimkou školníka se samými zkostnatělými a závistivými lidmi, kteří mu balonek = fantazii závidějí. Až odletí asi do toho světa fantazie. Nějak mi prostě chybělo něco víc. Hravé schovávání balonku pod deštníky kolemjdoucích mi po chvilce už tak hravé nepřišlo, tu poetiku tady z velké části kradou uličky Paříže, a tak nějak mi chybí něco hlubšího - třeba rozvedení holčičky s modrým balonkem nebo proč zrovna tenhle kluk, a jestli za tím nestojí nějaký balonkový pohádkář...). Takhle to vyznívá jako neučte se, nechoďte do škol, šlehněte si nějakou drogu a lítejte. Vlastně mi teď přijde, že poetice, fantazii a svobodě tenhle film dělá jen medvědí službu. (09.08.2020)

Krásný krátký snímek o jednom chlapci a jeho velkém červeném balónku. Je to příjemně nostalgické, je to nápadité, je to dětsky hravé a je to jednoduše zajímavé a krásné ve své jednoduchosti, ale přitom krásné dětské hravosti. Ten čas snímku vyměřený mu pěkně sedí, stejně jako až snový závěr, který na vás dopadne milou nostalgií. (05.05.2017)

Mimořádný barevný a velmi působiví středometrážní film a to především svými poetickými záběry a navíc je takřka celý pojatý v polo-dokumentárním stylu. Malý chlapec Pascal chodí ulicemi Paříže. Jeho stálým průvodcem je veselý červený balónek, který našel při cestě do školy a který se mu vznáší nad hlavou a vzbuzuje tak vždy velkou závist kolemjdoucích lidí. Ti se pokoušejí balónek neustále chytit a stáhnout ho na zem. Místo toho se však na konec všechny balónky nad francouzskou metropolí spojí a vynesou malého chlapce nad hlavami závistivců vysoko nad střechy města až do oblak. Film se tak zalíbil režiséru Tarkovskému že pod jeho iniciačním vlivem natočil hned dva své prvé filmy a to absolventský snímek Válec a housle a Ivanovo dětství. Snímek byl navíc oceněný Zlatou palmou v Cannes jako nejlepší středometrážní film ještě společně s filmem Bílá hříva vše rok 1956. Doporučuji opravdu všem a to bez rozdílu jedná se doopravdy o krásný snímek přesně vystihující všechny ty pojmy co už napsal ve svém příspěvku Tsunami_X . (20.09.2006)