Režie:
Jiří StrachScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠecHudba:
Michael KocábHrají:
Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček, Alena Mihulová, Elizaveta Maximová, Matyáš Greif, Josef HervertVOD (1)
Obsahy(1)
Olga (Jiřina Bohdalová) je devadesátiletá vitální důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svojí dcerou, učitelkou Hanou (Lenka Vlasáková). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a nejspíš poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom píše knížky a vypráví na besedách. Své posluchače dokáže přesvědčit i zaujmout, díky čemuž se o ni začínají zajímat taky novináři. Mezi nimi je i reportérka Dastychová (Pavla Beretová), která, zdá se, ví o Olze v danou chvílí víc než kdokoliv jiný v této zemi. A chystá se s tím jít ven. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (188)
Tohle byl po dlouhé době majstrštyk, po kterém mám rozporuplné pocity. A trochu i husí kůži. Obhajovat pravdu lží, jak to dělá Olga, je pro mě hodně za prahem snesitelnosti, přestože cítím, že někdo ten příběh vyprávět musí. A oběti už to bohužel být nemůžou. Klobouk dolů před oběma herečkami v hlavních rolích. A přesně jak by tady nefungovalo duo Bohdalová - Stašová, praví opak platí pro Bohdalová - Vlasáková. ()
O Věře Sosnarové jsem se dočetl poprvé potom, co jsem Svatou zhlédl a s Krvavými jahodami jsem ji ji nedokázal spojit, ačkoli existence této knihy je mi známa. Každopádně snímek předestírá určitá témata, která ovšem tvůrci nedokázali relevantně zpracovat. Režie na sebe zbytečně neupozorňuje (na rozdíl od občas příliš řvavé hudby), dává velký prostor hercům (za mě je jednoznačně nejlepší Lenka Vlasáková), zato Marek Epstein, pokud chtěl vytvořit vyprávění o určité ambivalenci pravdy a lásky a jiných ušlechtilých emocí, na to jde skrze víceméně obyčejné fráze a situace, které zase nevyvolaly téměř žádné emoce u mě, vyjma jedné z posledních scén (dcera přichází na přednášku), což je poměrně pozdě a hlavně málo. Z hlediska děje je velká škoda, že nebyl věnován větší prostor situaci rodiny v minulosti (despotický otec) a dozvídáme se o ní pouze z rozhovorů. Co se týče nás hodnotících, my bychom se zase neměli uchylovat k hodnocení tvůrců a jejich soukromých postojů, popřípadě psát, že film nám tvrdí, že máme lhát - pouze předestírá možnosti a ostatní je už na nás všech. Za mě krystalických 60% a docela zklamání, Jirko. ()
Hloupý a přizdisráčký český film, který jednak dramaticky nefunguje a druhak je mi protivný svým provedením i vyzněním. Nevím, jestli nebyl napsán dobrý scénář anebo jestli původně tomu tak bylo, avšak byl také tolikrát přepsán a upraven, až se vlastně rozmělnil a rozsypal do stavu, který je nabízem divákům jako něco, co si zaslouží jejich pozornost. Nejzajímavější je, jak je k celé látce přistoupeno a co z toho vylezlo... Film je inspirován příběhem ženy, která ze sebe dělala obět gulagu z podmětu vidiny finančního obohacení, k němuž ale po odhalení nedošlo, avšak zde je přetransformován do příběhu ženy, která lži šířila z dobrých důvodů (prý aby se nezapomnělo), ale finanční reparaci dostala a novinářka z Reflexu, která její blamáž odhalila, to po odhalení rovněž zamlčela, protože uznala, že toto pochybné jednání reálně má pozitivní dopad (úhel konsekvenciální etiky). Tím je vytvářen obraz nedůvěryhodné novinařině, čož je zvláštní perspektiva od ČT. Protože mám ponětí o tom, jak novinařina funguje a v jakém je novinařina stavu, tak nehodlám přistoupit na to, že by jí to prošlo - že by po tom nikdo neskočil, že by všichni kryly její lži, že by novinářka, která to vyšetřila a zamlčela nedostala padáka. Navíc se mi těžko věří v dobré altruistické úmysly báby-protagonistky, když ji hraje Bohdalová (dovolte mi si odplivout). Mám ale rád momenty, když se stírají hranice mezi postavou a hercem. Jiřinka zde totiž pronese: “Lepší vyžraná kurva než mrtvý hrdina.” To se mi zdá být jejím životním mottem. Její 93 let a na začátku její postava pronese: "Ještě dnes když vidím díru v zemi, rozklepou se mi kolena," čímž Jiřinka skrze postavu vysvětluje, proč se ještě neuráčila padnout do hrobu. Krom toho je zde taková vztahová linka mezi matkou a dcerou, která je velmi plytká a dramaticky nefunkční. ()
Skvěle zpracovaný příběh (inspirace u Sosnarové) a úžasně zahraný, ústřední trojice hereček - Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková a Pavla Beretová - se mi moc líbila.. Složité rodinné vztahy, hromada lží, postupné odhalování pravdy, myslím, že to vše se povedlo zachytit výtečně.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy, diskutovat by se dalo ovšem dlouze... ()
Společensky rezonující téma a Paní Herečka 90+ v hlavní roli. Na řečnickou otázku, kdo jinej by to v jejím věku takhle odehrál, je snadná odpověď. Nikdo, páč Jiřina Bohdalová o roky a desítky let přežívá své vrstevníky a její vitalita v 92 letech je tady fascinující. Problematika vykradeného životopisu je strašně diskutabilní a nejednoznačná, ale osobně nemám problém s účelovou lží, má-li posloužit společnosti. Problém jsem měl s tou holkou z Reflexu (výborná Pavla Beretová), která absolvovala nepochopitelně karambolický názorový přerod. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- Natáčelo se na Gymnáziu J. S. Machara v Brandýse nad Labem během letních prázdnin. V komparzu si zahráli studenti a profesoři. (SONY_)
- Nespornou zajímavostí je, že postava v podání Pavly Beretové nese jméno skutečné redaktorky Zuzany Dastychové. Ta dlouho pracovala a objevovala se na obrazovkách v TV Prima, později v titulcích jiné televize jako dramaturgyně a souběžně psala i do různých periodik. (MichalStxt)
- „Scénář se mi líbil, protože je hluboký a lidský. A taky proto, že je tam pro herce, jak se říká, maso na kosti. Je tam zkrátka co hrát. Může se to zdát neuvěřitelné, ale mě ta práce pořád ještě baví. Možná mám k té látce blízko i proto, že se mi vrátil pocit, který jsem měla, když jsem jezdila za svým tátou do komunistického kriminálu. Táta minulý režim zažil opravdu hodně zblízka. A tenhle film by měl vzniknout už jenom proto, abychom se do té doby nikdy nevrátili,“ uvedla Jiřina Bohdalová. (SONY_)
Reklama