Ryba jménem Wanda

„You are the vulgarian, you fuck!“ Představte si úplně jednoduše geniální plán na vyloupení banky. A teď si představte, že se úplně jednoduše zvrtne. Když podrazáci podrážejí podrazáky, je třeba počítat s oběťmi. Ať už to bude koktavý milovník zvířat, narcistní americký slizoun, který je alergický na slovo „stupid“, zato má rád Nietzscheho a italskou kuchyni nebo sucharský anglický obhájce. Právě Cleesova postava zosobňuje zaprděnou normálnost, výchozí stav většiny ealingovských komedií, s nimi Wandu pojí ztřeštěná zápletka s kriminálním přesahem i jméno režiséra Charlese Crichtona (Zlaté věže). O řádné vykolejení jeho středostavovského života se postará rovnou čtveřice pošuků, které herci ztvárnili s takovou chutí, že si postavy a jejich hlášky budete pamatovat mnohem déle, než je u běžných komických figurek obvyklé. S tělem obdivuhodně pracující Jamie Lee Curtis nikdy nebyla tak sexy (i když ji rajcují slova jako Mussolini, mozzarella nebo Molotov) a životní výkon zde předvádí manický Kevin Kline, u jehož postavy neexistuje žádná jistota, zda vám v příští minutě pochválí zadek nebo strčí hranolky do nosu a sní milovanou rybičku. Karikaturu (průměrného Angličana) znamenitě hraje i Cleese, jehož Archie Leach je – nejenom jménem – holdem Carymu Grantovi a všem ňoumovitým dobrákům, které hrál v screwball komediích. A nyní něco úplně jiného! Lama je latinskoamerické zvířátko s křidýlky a velkým zobákem, kterým sbírá med... . Wanda sice není tak švihlá jako nejlepší montypythonovské skeče a zamrzí, že Cleese a Palin nemají více společných scén (protože snaha přimět Kena k vykoktání názvu hotelu je opravdu pythonovská), ale pořád jde o divoký, ale vzácně konzistentní konglomerát toho nejlepšího ze slovního a situačního humoru, s úžasným spádem (poté, co se rozeběhne zápletka a všechny running gagy), důsledným zapojením mizanscény do vytváření humorných situací, obezřetným vedením naší pozornosti (což je při množství nedorozumění, záměn a přechodů mezi různými identitami obzvlášť obdivuhodné) a dramaturgií svědomitě dotahující všechny motivy. Těšit se můžete na šampionát ve slovních inzultacích, epickou paralelní montáž dvou postelových scén, vykrádání vlastního domu, urážení britské suchopárnosti (a upjaté konzervativní politiky Margaret Thatcherové), drcení roztomilých psíků, lekce filozofie, cameo Stephena Frye nebo pomstu parním válcem. Příznivci britského humoru mají rezervovaná místa v prvních řadách. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Eddard, bloom (09.01.2006)

Bizarní partička - vyčuraná krásná baba, žárlivej filosofující vůl, koktavej akvarista a naivně nedůvěřivej George - provedou loupež a protože to s jejich vzájemnou důvěrou není žádná sláva, nastane sled konspirací, svádění, mučení, honiček, likvidace svědků a rybiček.........a to v ultravtipném balení. Nevím, jak mi tahle komedie mohla uniknout a jsem za to strašně ráda, že jsem k ní byla připostrčena, protože scénář, kde se dva lidi rozhicovávají slovy "Gorbačov, glasnost, Molotov......." to se opravdu často nevidí a nakonec tomu odpovídá i Oscarová nominace. (05.06.2005)

Skvělá komedie v hlavních rolích s ex-montypythonovskými Johnem Cleesem a Michaelem Palinem. Samozřejmě nemohu pominout i skvělé herce Kevina Klinea a Jamie Lee Curtis, ale Cleese a Palin mi utkvěli v paměti více. Hlavně Palin coby koktavý gangster, který je vášnivým milovníkem zvířat, hraje opravdu skvěle. (06.08.2002)

„Touch his dick and he´s dead!“ Ostrá střelba do řad britské rezervovanosti a amerického sebevědomého buranství, která má sice pomalejší rozjezd, ale o to drtivější finiš. V rámci návštěvy hereckého koncertu se zaměřte na sólo požírače akvarijních rybek (Kevin Kline je neuvěřitelný komediant) či scénu předčasného návratu domů advokátovy manželky a dcery (ztřeštěnost Fawlty Towers). Apropo, pokud někdo nechápe, co je na Jamie Lee Curtis přitažlivého, musí se na ni podívat od krku dolů.. (02.02.2015)

(1001) To je strašné, nikdo nemládne. Ale roztomilí jsou lidé pořád stejně, tak aspoň něco. A tenhle film je zhruba takový. Roztomilý. Prostě šla bych s ním na zmrzlinu, hodně se na něj usmívala, pěkně si to odpoledne užila, ale potom bych šla umírat touhou kvůli citově chladným, krutým, egoistickým vrstevníkům. A budou to oni, koho si budu pamatovat, ne nějakýho zmrzliňáka. (05.11.2009)