Ryba jménem Wanda

"Aristotelés nebyl Belgičan. Hlavní myšlenka buddhismu není, aby byl člověk sobecký. A londýnský underground není politické hnutí, ale metro." Tak to bylo vážně nechutný, jak Wanda obnažila v několika vteřinách Ottovu "genialitu". Já bych ji hned utloukl slovníkem cizích slov, ale Otto je bourák, čte Nietzscheho, vzrušuje Italštinou a já se bavil při každým pokusu o důkaz jeho intelektu. Zejména při mučení Kena, nepodařených omluvách Archiemu či vysvětlování akce CIA civilistům. Ti ostatní byli také poměrně zábavní, ale na Otta tentokrát prostě nikdo neměl. (16.11.2018)

Naprosto neodolatelná komedie plná britského humoru, "italského" antišarmu a demence, lásky ke zvířatům a cizím jazykům, a ještě ke všemu s velmi, velmi, velmi povedenou a přesně odměřenou dávkou zvratovosti zápletky. Geniální nejen díky hereckému výkonu Jamie Lee na zábradlí půjčeného bytu;) Proč to tedy není za pět? No, řekněme že Fierce Creatures mám o kousek raději. (09.03.2006)

Tvorcovia tejto hyper-mega-deštruktívnej uletenosti si asi dobre uvedomili, že tento typ komédie na čele s hereckým osadenstvom, ktorému dominujú oduševnelá vyznávačka taliančiny, Jamie Lee Curtis a zbesilý žiarlivec Kevin Kline, nemôže divákov nenadchnúť. Čierny humor, krutý a neľútostný, zasadený všade tam, kde najlepšie vynikne jeho ostrosť, morbídnosť útočiaca na mazličkárskych a nevinnných psíkov starej dámy, hrdinovia pozbavení akéhokoľvek citu pri dosahovaní svojich cieľov... kruté a zábavné, brutálne a nevinné, neznesiteľné a pôsobivé zároveň. Jedna z najlepších komédií, akú som mala česť vzhliadnuť. (01.11.2009)

Zo začiatku to bolo možno až príliš rychlé, ale hneď čo sa na scéne objavil John Cleese a tempo sa výrazne spomalilo, začala jedna z najlepších komédií, aké som videl. Cleese je boh, inak ho nazvať nemožno. On tento geniálny film vymyslel, napísal a zahral si jednu z najlepších postáv. Ani si neviete predstaviť, aké zábavné je pozerať sa v jednej na mladý vášnivý pár a zároveň v prestrihu na pár v stredných rokoch, vedený Cleesom (a jeho sympatickou plešinkou). No a k tomu máme Michaela Palin ako geniálneho K-k-k-k-kkkk-e-en-n-n-nna, ktorý systematicky vyvražďuje psov. No a sexi "štetka" Jamie Lee Curtis a Kevin "Don't call me stupid!" Kline. Skvelá partia a nezabudnuteľný humor. Nebudem tu vypisovať najlepšie scény, lebo to sa na jednej strane nepatrí a na druhej, viem si predstaviť aj lepšie využitý čas - napríklad pri opakovanom sledovaní Wandy. (19.11.2005)

„You are the vulgarian, you fuck!“ Představte si úplně jednoduše geniální plán na vyloupení banky. A teď si představte, že se úplně jednoduše zvrtne. Když podrazáci podrážejí podrazáky, je třeba počítat s oběťmi. Ať už to bude koktavý milovník zvířat, narcistní americký slizoun, který je alergický na slovo „stupid“, zato má rád Nietzscheho a italskou kuchyni nebo sucharský anglický obhájce. Právě Cleesova postava zosobňuje zaprděnou normálnost, výchozí stav většiny ealingovských komedií, s nimi Wandu pojí ztřeštěná zápletka s kriminálním přesahem i jméno režiséra Charlese Crichtona (Zlaté věže). O řádné vykolejení jeho středostavovského života se postará rovnou čtveřice pošuků, které herci ztvárnili s takovou chutí, že si postavy a jejich hlášky budete pamatovat mnohem déle, než je u běžných komických figurek obvyklé. S tělem obdivuhodně pracující Jamie Lee Curtis nikdy nebyla tak sexy (i když ji rajcují slova jako Mussolini, mozzarella nebo Molotov) a životní výkon zde předvádí manický Kevin Kline, u jehož postavy neexistuje žádná jistota, zda vám v příští minutě pochválí zadek nebo strčí hranolky do nosu a sní milovanou rybičku. Karikaturu (průměrného Angličana) znamenitě hraje i Cleese, jehož Archie Leach je – nejenom jménem – holdem Carymu Grantovi a všem ňoumovitým dobrákům, které hrál v screwball komediích. A nyní něco úplně jiného! Lama je latinskoamerické zvířátko s křidýlky a velkým zobákem, kterým sbírá med... . Wanda sice není tak švihlá jako nejlepší montypythonovské skeče a zamrzí, že Cleese a Palin nemají více společných scén (protože snaha přimět Kena k vykoktání názvu hotelu je opravdu pythonovská), ale pořád jde o divoký, ale vzácně konzistentní konglomerát toho nejlepšího ze slovního a situačního humoru, s úžasným spádem (poté, co se rozeběhne zápletka a všechny running gagy), důsledným zapojením mizanscény do vytváření humorných situací, obezřetným vedením naší pozornosti (což je při množství nedorozumění, záměn a přechodů mezi různými identitami obzvlášť obdivuhodné) a dramaturgií svědomitě dotahující všechny motivy. Těšit se můžete na šampionát ve slovních inzultacích, epickou paralelní montáž dvou postelových scén, vykrádání vlastního domu, urážení britské suchopárnosti (a upjaté konzervativní politiky Margaret Thatcherové), drcení roztomilých psíků, lekce filozofie, cameo Stephena Frye nebo pomstu parním válcem. Příznivci britského humoru mají rezervovaná místa v prvních řadách. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Eddard, bloom (09.01.2006)