Zvoník u Matky Boží

Tuhle pohádky od Disneyho jsem nikdy moc nemusela. Nikdy mě totiž nebavila, tak jako ostatní pohádky, i když hudba byla krásná, písně chytlavé, ale příběh se mi zdá trochu slabší a ne tak poutavý. Četla jsem i předlohu od Viktora Huga a překvapilo mě, jak se tvůrci docela drželi knihy samotné, jenom vynechali ty strašidelnější a nudnější části, za což mají ode mne poklonu, ale dle mého názoru, existují i lepší pohádky než Zvoník u matky boží. (09.06.2018)

V devíti letech má jediná modla. Nikdy nepochopím, co mi zrovna na téhle disneyovce učarovalo, viděl jsem animáků mraky a stejně jsem uctíval tu, kde je hlavní hrdina ošklivý, všichni jsou na něj zlí a v první půlce filmu se přátelí jen se sochami. A jako pravá klasika funguje i po dlouhých letech v plné míře a síle. Nostalgie se slzou v oku. (15.04.2006)

Zvonár síce nedosahuje kvalít Levieho kráľa, Tarzana alebo Herkula, stále je to však vynikajúca, a dovolím si povedať, že aj najdospelejšia disneyovka. Niektoré motívy (vražda, rasizmus, mučenie, sexuálna posadnutosť) by som v animovanom filme pre celú rodinu naozaj nečakal a týmto vzdávam hold tvorcom, že mali odvahu niečo takéto do filmu zakomponovať. (23.03.2011)

Rozhodně ne nejlepší, ale nejvíc fascinující film devadesátkové renesance Disneyho. Obrovské ambice při výběru kanonické předlohy se mísí s megalomansky komplexní animací a témata knihy (v první řadě potlačené sexuální pudy + samozřejmě architektura) se mísí s transformací příběhu během let (práva menšin + melodrama) a dětskou pohádkou opatřenou příslušným filtrem, takže může pár vteřin dělit vtipy o prdění od hrůzyplného chorálu o upalování cikánek, co nechtějí mít sex. Ambiciózní exces nerozumu a odmítnutí vlastních limitací, kde se disneyovský kýč (kde musí každý přežít a dojít naplnění) a romantická tragédie (kde musí všichni co nejděsivěji pojít) rvou bez naděje na vítězství kohokoliv. Umím si představit dát tomu mišmaši odpad i pět hvězd, ale jak říkám, jsem v první řadě fascinovaný tím, o co se Disney pokusil, a zaujatý způsobem, jakým selhal. V dnešní době sázek na jistotu a objektivně nenapadnutelných rozhodnutí je demonstrace odvahy a arogance producentů před třiceti lety dost osvěžující. (03.04.2019)

Nejsem fanoušek adaptací, které záměrně a naprosto zbytečně mění původní dílo. Jistě, žádná zfilmovaná kniha se neobejde beze změn a úkolem tvůrčího filmu je rozhodnout se, jak převést psané slovo do filmové podoby, aby to zachovalo atmosféru díla a dávalo to smysl v rámci odlišného média. V případě, že změna ve filmu původní dílo dokonce vylepší, si myslím, že je vše v pořádku. Toto ale není případ Zvoníka u Matky Boží. Mám rád pohádky, ale jak mám přistupovat k pohádce, která vychází z vážně míněného tragického románu, ve kterém autor obšírně popisuje nešvary francouzské středověké společnosti pomocí nečernobílých amorálních charakterů? Chápu, že v dnešní době je toto jedno, protože panuje velký nepoměr mezi lidmi, kteří pouze viděli pohádku a kteří mimo jiné i Hugovu předlohu, ale jak by asi někteří z lidí, kterým se tato verze Zvoníka líbí a zároveň si váží třeba Písně ledu a ohně, cítili, kdyby někdo z jejich oblíbeného díla udělal pohádečku o hodném Jonu Snížkovi, který se s hodným trpaslíkem Tyrionem porazí tyranského Králokata a zlého prince Stannise, aby ochránil nebohý prostý lid a následně by pak vyhrál bitvu nad mrazíky zpoza zdi. Za občasných veselých písniček od krkavců a mluvících čarostromů. Na podobné vlně se veze i Disneyho adaptace Notre-dame de Paris, kde zbožného arcijáhna Frolla, který se smiluje nad ošklivým dítětem, nahradí zlý soudce Frollo, který by ono dítě nejraději zabil, z falešného a pyšného kapitána Phoeba, který bere Esmeraldu jen jako žertovný flirt, se stává doslova princ z pohádky (pro jistotu nosí i zlatou zbroj, aby jsme to pochopili) a z cigánů rovnou udělají chudáčky s nimiž prostí lidé souzní, jako by se sami prostí lidé těchto cigánů nebáli.. Což je hloupé, protože kromě toho, že to děti lépe pochopí, je smazání v podstatě všech zajímavých charakterů a vztahů mezi nimi jen krok, který dílu škodí. Připadá mi mnohem zajímavější úpadek dobrého a poctivého arcijáhna, v němž se probudily přirozené lidské city k dívce, než soudce, který je prostě zlý a který prostě nenávidí cigány. Proto také považuji Disneyho Zvoníka za pouhý omyl a je mi líto všech těch lidí, kteří to hodnotí kladně, protože to má hezké písničky (reálně je povedený jen Hellfire, to ale nízké kvality snímku nepozvedává) a kvůli hezké animaci (ta snad kvalitu díla nezachrání, když zbytek nestojí za nic, nebo je jen výsměchem předloze). (07.09.2020)