Přes 110. ulici

110 ulica v N.Y. oddeľuje 2 svety, ten biely reprezentovaný Central Parkom a ten potmavší, ktorý sa rozprestiera ďalej, Harlem. A tam na niečo také ako zákon a poriadok môžte rovno zabudnúť, jediné, čo tu má silu sú peniaze. Trojica černoškov to ale prepískla, ošklbala o peniaze taliansku mafia, pozabíjala zopár jej členov a navyše si to odniesli aj policajti. Výsledok? Všetko čo má ruky, nohy, odznak alebo zbraň sa bude snažiť dostať ich živých či mŕtvych, samozrejme tú hotovosť k tomu. Atmosférická surová kriminálka, kde guľky lietajú ako komáre, krv tečie potokmi ako šampanské na Nový rok a zo všetkých pohľadov na Harlem je viac ako zrejme, akou povesťou je táto štvrť obdarená. Nič iné ako chudoba, špina a beznádej, ktorej sa prispôsobila aj miestna polícia, nachádzajúca sa na výplatnej páske miestnej mafii. A k tomu všetkému rasizmus, xenofóbia a strach zo staroby, to všetko v parádnej sedemdesiatkovej blaxploitation... (30.01.2015)

Asi máme všetci zafixovaný New York ako jedno z filmovo najfotogenickejších filmových miest na svete, popri Paríži a Londýne je to asi jediné miesto, kde sa cítime ako diváci doma. Lenže potom sú tu aj štvrte, kde sa ako doma nikdy cítiť nebudeme a kde nám bude nepríjemne aj ako divákovi, nielen ako návštevníkovi. Takou je aj Harlem so svojim neopakovateľným geniom loci dokonale prevedeným režisérom Shearom na filmový pás. Z každej zobrazenej tváre tu cítiť bezmocnosť, nulovú perspektívu a závislosť. Prítomnosť príšerná, predstava budúcnosti ešte horšia. Byť v takomto prostredí policajtom znamená s takýmto prostredím splynúť, aby ste sa aspoň mohli pokúsiť ho zmeniť. Praskať nervy vám však budú každý deň niekoľkokrát. Neprávom zabudnutý nekompromisný film, akási nepríjemná opica z amerického snu. Také však boli celé 70. roky v Hollywoode a buďme radi, že si ich môžeme pripomínať aspoň v televízii . (29.09.2014)

Já tentokrát půjdu opět hlavou proti zdi. Film na pozadí loupeže otevírá téma rasismus v New Yorku, o kterém si člověk musí něco načíst, aby pochopil. Až teprve teď, díky zajímavostem, vím co byla a jaký význam měla 110. ulice. Aby snímek zapůsobil ještě víc, je v něm skutečně drsné násilí a potoky krve. Díky novému typu kamery působí tato dost autenticky, ale chvílemi bych ocenil autenticity méně a více filmovosti. A z hereckých výkonů mě zaujal výhradně Anthony Quinn. Hlavního se ale, myslím, podařilo docílit. Poukázat na jiné chování k černochům a bílým. I kriminalisté té doby k tomu tak přistupují a podle toho také s podezřelými jednají, byť v době natočení byla situace nepoměrně lepší než o deset let dříve. (28.11.2022)

110. ulice New Yorku jako hranice dvou světů - rozdílných i podobných. Na jedné straně bílý zločin italské mafie, na druhé černý zločin Harlemu. Tři černoši namíchnou mafii i policii a octnou se tak mezi dvěma ohni - policisti i mafiáni se předhání, kdo je chytí a potrestá jako první. Ovšem vše je složitější a pomyslná 110. ulice rozděluje nejen mafii a policajty, bělochy a černochy, ale často i lidi uvnitř těchto skupin. Podobně jako film "V žáru noci" i tento snímek ukazuje nechtěnou spolupráci černého a bílého, mladého a starého, čerstvého a znaveného, idealistického a rozčarovaného policisty. Je překvapivé, jak pomalu a jak rychle se mění společenské a osobní konvence. ___ Je to zrovna jeden z těch filmů, na kterých vyrůstali Tarantino a Rodriguez. ___ Ač je natočený v roce 1977, film má zcela moderní vizuální stránku. Není čemu se divit - je to první celovečerní film natočený za použití tzv. self-blimped (sound-proofed) kamery pro synchronizovaný záznam zvuku (sync sound), což zesílilo původnost (autenticitu) komornějších scén. ___ Skvělý jazzový soundtrack navíc. (17.09.2011)

"Across 110th Street" sice na svou dobu byla v zásadě jen zručně natočená žánrovka, ale dnes až překvapí svým stylem a intenzitou. Vyprávění o trojici černošských zlodějíčků, kteří přepadli mafiány a nyní se ocitají na útěku před gaunery i policií, je pojaté jako dynamický městský thriller natáčený v reálných prostředích New Yorku. Již úvodní sekvence sestávající ze záběrů velkoměsta postupně se přibližujících z ptačí perspektivy až na úroveň konkrétních ulic v divácích vyvolají autentickou impresi americké metropole coby živoucího organismu sestávajícího z ošuntělých domů a pulzujících ulic. Výsledný dojem navíc bravurně dokresluje titulní soulový song, jehož slova shrnují vnitřní pocity většiny zdejších postav, bez ohledu na to, na které straně zákona stojí. Ačkoli dnes v americkém filmu těžce hledali takto lokálně ukotvený film, který by pouze nevyužíval pár výrazných dominant, ale vyloženě zdůrazňoval a tematizoval své dějiště, ve své době vlastně nebylo "Across 110th Street" žádným velkým unikátem. Naopak nejen kina, ale i dobová televize oplývaly podobně autenticky urbánními tituly, ostatně režisér tohoto filmu jinak pracoval na seriálech jako "Ironside", "The Streets of San Francisco" či "Starsky a Hutch". Lze pak říci, že dobová filmová a televizní produkce nebyly zdaleka tak odloučené jako v osmdesátých či devadesátých letech, ale naopak se nejen co do fluktuace tvůrců, ale i prolínání stylů vzájemně obohacovaly. "Across 110th Street" svou řemeslnou bravurou, jež kulminuje ve famózním finále na střechách, i komplexně pojatým motivem rasového, sociálního a existenčního pnutí v Harlemu představuje jeden z naprostých vrcholů kategorie blaxploitation a současně ozřejmuje dobovou popularitu tohoto žánru, ale i městských kriminálních thrillerů jako takových. Právě provázanost žánrových prvků s výrazným tematizováním velkoměstského prostředí a aktuálních nálad zaručovala silnou identifikaci hlavní cílové skupiny, městského obyvatelstva. (18.05.2014)