Klíč

Hnus. Tento film musel na mnohé lidi, kteří si mysleli, že kvalita české kinematografie bude po zlatých šedesátých rapidně stoupat (a také koncem 60. stoupala - Spalovač mrtvol, Nebeští jezdci, Kladivo na čarodějnice), zapůsobit jako studená sprcha. Předem se vyjádřím k hlavnímu problému filmu a tím je děj. Filmu se zásadně nedaří a ani nás snad nechce udržovat v nějakém napětí či strachu. Důvodem není jen pan Čech, který by si měl znovu zopakovat FAMU (jestli jí teda někdy vystudoval), ale hlavně pojetí děje. Co nám tedy film nabízí? Na začátku je polapen vedoucí komunista Jan Zika (neplést se Žižkou). Následně je raněný odvezen na gestapo a film se větví do dvou rovin. V jedné sledujeme nacistické vraždění (nejlepší část snímku, ale průměrně natočena, neboť z nacistických zvěrstev šlo vytěžit víc) a hledání dveří, kam pasuje tajemný klíč. V druhé rovině sledujeme hlavního protagonistu ("výtečný" výkon Františka Viceny, poněvadž celý film jen leží, mlčí a kouká), který je podrobován výslechu (odehrává se tak, že nad jeho postelí někdo stojí a křičí: Kde?! Kdo?! Kam?!), ale každý ví, že komunisté se neudávají :-D, a proto celá tato linie postrádá jakékoliv napětí. Během doby co leží, se mu vybavují vzpomínky jak navštívil Moskvu, jak se setkal se západním odbojem (nejzrůdnější část filmu - později vysvětlím proč), a nakonec se vzpomínky protnou s realitou a skládačka se uzavře. To znamená, že celý film je již předem uzavřený kruh, takže divák nemá žádnou záminku k tomu, aby byl napjatý na to, jak to dopadne, a to je právě ta hlavní chyba filmu. Poslední kapitolkou je pojetí atentátu. Ten byl již v mnoha českých filmech líčen buď jako správný akt, nebo alepoň vyrovnaně (Atentát, Sokolovo, Vyšší princip, Opus pro Smrtihlava). Zde zásadně negativně nejen jako neprospěšný, ale i jako zrada vůči komunistickému odboji. Na konci se mi ještě docela líbila ta metafora se stromy, ale celkový dojem to nenapraví. PS: Je neuvěřitelné, že v českých zemích se na originálním DVD objeví tuzemský film v ořízlém formátu (což je v některých záběrech dost protivné). Můžete jen hádat, kdo tento film vydal a odpověď naleznete na pravé straně, napravo od položek komentáře, ve filmotéce, v bazaru, pod nápisem V kinech ČR 14.05.1971. (21.05.2010)

V hlavní roli gilotina a mistr popravčí. Jinak se v zásadě nebylo na co koukat, pokud nepočítám Ševčíkův opilý výstup, který byl ve vztahu k nacistickým okupantům na bolševiky až příliš lidský. Jinak se jednalo o další z propagandistických sraček, ve které si rudá chátra přivlastňuje protinacistický odboj a tyto filmy mě rozpalují do běla. A rozhodně to není revoluční zápal. 10% (11.04.2012)

Založení KSČ bylo hodně velké téma třeba pro Rudou záři nad Kladnem a tam se jim nepodařilo ani vyjet kvůli exteriérům a tak Toník chodil takovými hezkými malovanými papírovými lesy na ta nádraží... Klíč už je takový kalibr k tomu 50. výročí založení KSČ, že přeci jenom už se štáb do té Mosky podíval. "A toto je Rudé náměstí, je krásné, protože je staré. A toto je Kreml. A tady Lenina milovali i západní žurnalisté." A ač je to dílo tuhé normalizace, nijak zvlášť s ním nemám problém. Jako drama to vcelku funguje (v intencích doby samozřejmě), nikde není ani stín krumbachovského tápání a casting je mezinárodní, tak ty scény s titulky mají i jakýs taký smysl. Samozřejmě dnes se to příliš vysílat nedá, ale pokud své obhájce má Vávrova normalizační série, Čechova realizace filmu na objednávku by také mohla a měla. (15.12.2012)

Další zkurveně komunistická agitka s bolševickou plechovou hubou v hlavní roli (oni se snad jezdili pářit přímo do Kremlu, jinak nevím, kde tyhle typy, kterejm komunismus koukal z vočí, pořád brali). Hlavní poselství: Atentát na Heydricha byl špatně, áno, poněvadž jsme to nevymysleli my, předposraný komunisti. To ste si vymysleli vy tam v Londýně a nás ste se neptali, a nás pak kvůli tomu, chudinky, všechny pozavírali a pozabíjeli. Jedinej správnej vlastenec je totiž ten, co jezdí do Moskvy, vy trotlové. No HNUS, co se tady v tý zemi neustále střídá za ksindl - nacisti, komunisti, eurosocialisti... Bych blil. (17.01.2013)

"Sovětský raketoplán Sojuz ztroskotal. V jeho dřevěných troskách nalezli ze sedmi členů posádky smrt čtyři. Přežili pouze palubní topič, truhlář a nástěnkář..."   Komunistické Potěmkinovy vesnice, jejichž papundeklovou realitu jsme čtyřicet let nebyli schopni prohlédnout, ale dnes bychom rozhodně už žádnému Potěmkinovi neuvěřili. To vůbec...  Klíč je normalizační, a tady se nebojím říct kokotina, která zasévá rudé semínko do srdcí šedesátými lety narušeného národa: Milujeme Lenina a komunisté jsou andělé jeho. Na Západ od nás je to jen samý zrádce, arogant a zbabělec.  Tolik k poselství filmu, co do příběhu je to pak téměř nekoukatelné, anžto to vlastně nemá žádný pořádný scénář. Působivou je jen scéna s gilotinou, ale i tu formálně pohřbí závěrečná nesmyslná opakovačka, která měla její naléhavost zřejmě zvýšit. Inu nepovedlo se.  Do odpadu nehážu jen za poněkud symbolicky popletený závěr s padajícími stromy a stojícím křížem. Soudruzi, to máte naopak... (17.10.2022)