Žít a nechat zemřít

Sean Connery Jamese Bonda nemohl hrát věčně, zvláště v případě, že Conneryho definitivní odchod z role po Diamanty jsou věčné (ignorujme teď neoficiální bondovku Nikdy neříkej nikdy z roku 1983 v režii Irvina Kershnera, která je v podstatě předělávka Thunderballu) zároveň neznamenal konec série a producenti se už tehdy populární a extrémně výdělečné série prostě jen tak vzdát nechtěli. Stejně jako V tajných službách Jejího veličenstva se tak začalo pracovat s novou tváří a tentokrát producenti šáhli po herci, který už si Bonda mohl původně zahrát právě V tajných službách Jejího veličenstva. Ano, byl to Roger Moore! Je nutné si uvědomit jednu věc: Se startem éry Rogera Moorea (která trvá mezi lety 1973- 1985) si bondovky procházejí zásadní změnou. Ano, se sérii sice zůstali tradiční trademarky, které nastavil Goldfinger a které se sérii následně vydrželi víceméně právě až do roku 1985, kdy si Roger Moore ve věku 58 let definitivně roli Jamese Bonda opustil, pořád jsou ale Mooreovky specifickým obdobím Jamese Bonda. S nástupem Moorea a jeho ztělesněním Bonda. Bondovky díky jeho komediálnímu talentu dostali formu nadhledu a většinou fungovali i díky Mooreovým improvizačním schopnostem. Bondovky se v éře Moorea začali brát méně vážně, byli více k popukání a především se James Bond ve filmech Moorea vydal i na místa, které by člověk jen tak nečekal. Ale o Moonrakeru si teď povídat nebudeme. Budeme si povídat o první bondovce s Moorem- Žít a nechat zemřít. Producenti opravdu nechali zemřít Conneryho ztvárnění, aby dovolili žít ztvárnění Rogera Moorea. Mooreův Bond už se přitom hned ve své první bondovce potýká s hrozbou, kterou byste možná v Bondovi jen tak nečekali-Voodoo gang! Právě režisér do té doby nejlepší bondovky Goldfinger Guy Hamilton se vrátil, aby si po promarněné příležitosti jménem Diamanty jsou věčné tak trochu spravil pověst (a aby si jí o rok později zase trochu pošramotil bondovkou Muž se zlatou zbraní a člověk, který kdysi představil tu pravou esenci Jamese Bonda se tak se sérii bohužel nerozloučil v nejlepším). V případě uvedení Mooreova Bonda se na to naštěstí tvůrci pokusili jít aspoň trochu inovativně a funguje to tak moc dobře i díky faktu, že Roger Moore opravdu není Sean Connery. Nešlo tak o castingový fail jako v případě George Lazenbyho, který byl pro bondovku V tajných službách Jejího veličenstva vybrán právě především proto, že byl Connerymu podobný (a ignoroval se tehdy fakt, že půjde o jeho herecký debut, což se později i ukázalo jako ta zásadní chyba). Žít a nechat zemřít poté možná není vrcholem bondovské série, základní bondovská premisa je v případě tohoto filmu v podstatě jenom ozvláštněna věcmi jako je právě onen kult vodooo a prostředí Afriky...... jenomže to ve finále skutečně vůbec nevadí! Tohle nové pojetí Bonda nebylo vyloženou sázkou na jistotu a nová vlna s Moorem mohla dopadnout stejným průšvihem jako pokus udělat z nového Bonda Lazenbyho. Jenomže se to zde skutečně povedlo. Žít a nechat zemřít předvedlo parádní akční sekvence, zábavné momenty nakonec fungují neskutečně a především je ve finále skutečně vidět, že vzniká ukázka toho jak správně vytvořit nového Jamese Bonda. Tedy prostě a jednoduše svěže. Osobně mám k bondovkám Moorea strašně složitý vztah, který se odvíjí od toho, že se mi zhruba půlky bondovek z této éry líbí a ta druhá zase zrovna moc ne. Rozhodně to ale není chyba Moorea. Jeho cyničtější a méně vážné pojetí Bonda je naopak bravurní a i přes fakt, že bylo Mooreovi v době natáčení 45 let mu toho svůdníka a nejlepšího agenta MI6 prostě věříte. To se bohužel nedá s jednoduchostí říct o těch bondovkách, kdy už Mooreovi táhlo na 60 let, přesto právě v Žít a nechat zemřít byl Moore představen ve vrcholné formě, kterou si navíc většinu následujících filmů ještě dokázal funkčně udržet. A dodnes se tak na Moorea ve spojitosti s bondovkami nemusí vzpomínat ve zlém. Jane Seymour jako Bond girl Solitaire nepatří mezi nejvýraznější Bond girls, přesto to ale není chyba Seymour, která působí jako ideální příklad svůdné Bond girl. Problém je v tomhle ohledu spíše ve scénáři Toma Mankiewicze, který zrovna postavě Solitaire nevymyslel kdovíjak obstojný charakterní arch. Těžko říct jak moc věrná vlastně adaptace 2. Flemingovy knihy je věrná knižní předloze (minimálně z pohledu člověka, který jí nečetl), postava Solitaire ale neurazí a zároveň ani jednoduše nenadchne. Naprosto výrazného má ale tato bondovka svého záporáka. Diktátor Kananga v podání Yapheta Kotta řadím mezi nejlepší bondovské záporáky a Kotto zde předvádí jak víceméně nedoceněným herecký talent je. Éra Jamese Bonda je ostatně plná výrazných záporáků, kteří se dodnes stali jedněmi z nejznámějších bondovských protivníků. A povedlo se to právě už u startu a právě jako závěrečná konfrontace s Kanangou je jeden z těch momentů Mooreovy éry, kde se dokázala držet rovina mezi zábavnosti a přehnaností. Do téhle bondovky je velmi snadné zamilovat se díky její výpravě, výborné akční sekvenci s vodním člunem, skutečně strhujících momentech s vodoo klanem a především díky úvodní stejnojmenné písní Live and Let Die od Paula McCartneyho, který tuto píseň napsal se svojí ženou Lindou a následně hudbu složil společně se svojí skupinou Wings. Tato píseň byla nejenom první bondovským songem, který dostal nominaci na Oscara, ale stala se snad prvním bondovským songem, který se stal fenoménem, poslouchal se v rádiích a byl použit několikrát i v jiných snímcích. Už jenom ty stylové úvodní titulky s doprovodem té písně vás donutí si tuhle bondovku víceméně zamilovat. Je možná pravda, že tahle bondovka není dokonalá, možná by jí prospěla větší dramaturgická hygiena a Mooreovi možná ještě chvilku trvalo, než se v roli definitivně uchytil a mohl začít právem místo whisky pít Martini. Jenomže mám osobně tuhle bondovku pořád strašně rád a v době svého vzniku musela být jednoduše ideální ukázkou toho, že nám James Bond ještě může předvést rozhodně zajímavé věci a že jediný způsob jak tuhle sérii nevyčerpat a nadále s ní pokračovat je prostě začít se svěžím větrem. Ten svěží vítr se možná časem okoukal a ne všechny bondovky z éry 1973-1985 dopadli bravurně, přesto to ale rozhodně neplatí o Žít a nechat zemřít. Bond zde prostě dostal novou duši, předvedl, že ještě není mrtev a člověk, který se nesmířil s tím, že je Connery definitivně pryč měl prostě smůlu. Kdo se s tím ale naopak smířil si mohl užívat právě tu novou krev v žilách, která téhle sérii přece jen nějakou dobu slušela...... (10.12.2020) (méně) (více)