Monarch: Odkaz monster

Ze začátku to vypadá, že Monarch pojede ve dvou časových rovinách, kdy ta první bude přímo navazovat na Skull Island a ta druhá bude zasazená mezi první a druhou Godzillu. Postupem času nicméně přebere otěže novější linka a i když mi vůbec nevadilo že se příběh zaměřuje na postavy a monstra tu slouží jen jako velkolepá, avšak chvilková atrakce (probuzení Godzilly je tady asi nejpůsobivější scéna), tak nakonec té vaty je strašně moc. Hlavně ve druhé polovině, která má velké problémy s tempem a často přešlapuje na místě je to strašně znát. Vyloženě průšvih to není, ale jak už tu padlo, kdyby se celá série sestříhala do dvou hodin, vůbec nic by se nestalo…60% (13.01.2024)

Zpočátku to vypadalo nadějně a mysteriózní linka s hledáním otce sloužila jako zajímavé lepidlo flashbacků do minulosti a založení organizace Monarch. Budování mytologie. Příšer bylo poskrovnu, ale vzhledem k rozpočtu se to dá pochopit. Kurt Russell byl za tahouna, ale jeho útěk z domova důchodců a výlet na Aljašku předznamenal brutální kvalitativní sešup. Roztahané vztahové třenice, zvláštni a neopodstatněné změny v chování postav i LGBT úlitby zabíjí solidní základy z prvních dílů. Spolutvůrce seriálu Matt Fraction dál dohromady slušnou kostru, ale prostřední tři díly malém poslaly celý seriál do kytek. Závěr je i přes logické lapsy a klišé zvraty poměrně fajn, ale je škoda že Monarch není kratší a za ušetřené prachy mohlo přijít víc monster. Ve výsledku hodně rozpačitá cesta k babičce, která si pokračování nezaslouží. (13.01.2024)

Nadějně vypadající začátek byl bez sebemenších skrupulí doslova zašlapán do země nudným příběhem, neskutečně otravnými postavami a zoufalým scénářem, který po většinu času pouze bezradně šustí papírem. Seriál Monarch – Legacy of Monsters se sice může pochlubit skvělou vizuální stránkou, vtahující kamerou a slušným soundtrackem, nicméně výše zmíněné atributy z celého projektu dělají velmi podprůměrnou záležitost, kterou vážně nespasí ani tradičně spolehlivý Kurt Russell společně se svým talentovaným synem. Škoda. (Apple TV+) „This would make everything we have sacrificed worth it.“ (13.01.2024)

Apple TV na tomto seriálu stavěla svojí grafiku posledních několik měsíců. Asi si mysleli, že blockbusterovým námětem dokáží zaujmout masy. Jenže to by ten blockbusterový námět museli taky dobře natočit. A to už se úplně tak nepovedlo. Přitom lék je jednoznačný. Kdyby příběh byl víc o vyprávění historie Monarchu a o příšerách z jiné dimenze, bylo by to zábavnější. Jenže někdy v polovině seriálu jsou díly, kde se hodně mluví, řeší se přesně ty témata (LGBT), která v amerických příbězích slyšet nechcete, byť nám je tam Američani pořád vnucují a do toho, když už se nějaká příšera objeví, vypadá naprosto příšerně. Na dnešní poměry. Je tedy vlastně úplně jedno, že tu tvůrci hezky vymysleli spojení Kurta Russella a jeho syna Wyatta, když všechno ostatní tu šlo do kytek. Škoda. Mohlo to být vědomě zábavné akční béčko, ale takhle je to jenom nuda a opruz. Těch pár dílů to těžko zachrání, byť poslední díl byl hezký. Jenže na poslední díl se nehraje. Sám se spíš divím, že jsem tu do konce vůbec dojel. (25.01.2024)

Luksusně promr(d/h)aných téměř 8 hodin enormně vatěné monstrózní i-nudy, v níž namísto očekávané devastace měst kajdžu monstry převažuje devastastace diváckých očekávání a trpělivosti otravnými rodinnými hovnotami slizkého párečku instáčových kajdžudžaponců a násilně bolšovmontované, zcela nadbytečné čokohakerky, jakož i tentokrát unylými hereckými ambicemi Raslovic famílie. Celé to narkoleptické martýrium, jehož každý díl jsem měl po dvaceti minutách neodolatelnou chuť vypnout a mnohem lépe se raději zabavit například akčním počítáním hrbolů v omítce či osvěžujícím zíráním na kapající kohoutek v kuchyňském dřezu, nevytrhl ani Kurt, tudíž jsem z ampajru slézal pěkně zpruzený a litoval, že jsem se na to naivní očekávání nějaké pořádně obludné akce raději nevysral. (14.02.2024)