Paměť

Mexický režisér Michel Franco pravidelně uvádí své snímky v Cannes či v Benátkách, díky čemuž už několikrát spolupracoval i s hollywoodskými hvězdami. I jeho novince dominují citlivé výkony Jessicy Chastain a Petera Sarsgaarda, jejichž postavy k sobě navzdory duševním jizvám nacházejí cestu. Chastain ztvárňuje svobodnou matku Sylvii, která pracuje v hospicu, sama vychovává dospívající dceru a už dlouhé roky úspěšně vzdoruje dřívější alkoholové závislosti. Na třídním srazu se setká s podivínským Saulem, který trpí demencí – má velmi špatnou krátkodobou paměť, bývá dezorientovaný a celkově je odkázán na péči svého bratra. Mezi dvojicí se začne vytvářet pouto a my postupně pronikáme i do jejich dalších vztahů – ať už jde o Sylviinu dceru, mladší sestru či matku, anebo Saulova bratra. Křehký snímek o hojivé síle lásky nalézané na nepravděpodobných místech však trpí podchlazeností, odtažitostí, jako by celé dílo jelo na nižší rychlostní stupeň, než by si emoce v jádru příběhu zasloužily. Franco se zjevně snažil vyhnout přehnané patetičnosti a podbízivosti, rutinně zpracovaný výsledek však divákem spíše jen tak prošumí – a do paměti se rozhodně nezaryje. (05.07.2024)

(KVIFF 2024) (Spoiler alert!) Paměť - pozoruhodný to archiv vzpomínek, vědomostí, pocitů a dalších ingrediencí. Zatímco Sylvie by na některé věci z minulosti nejradši zapomněla, byl by Saul za některé vzpomínky jistě rád. Myslel jsem si, že k zásadnímu zvratu v ději dojde na rovině dvojice Sylvie-Paul, a proto oceňuji, že tomu tak nebylo. Francova Paměť je komorním, jímavým dramatem o dvou poraněných duších, které se hledaly, aby se vzájemně zahojily. A tentokrát mi vyloženě ani nevadilo, že byl závěr filmu rychlejší - člověk má aspoň ještě o čem přemýšlet. (02.07.2024)

Malé, komorní, procítěné drama o dvou pošrámaných duších, které v sobě najdou lásku. Studie postavy famózní Jessicy Chastain baví pokaždé, ale zde dvojnásob. Herecký výkon, ze kterého jsem měl husí kůži. Peter Sarsgaard taky výborný, chemii mezi nimi cítíte v každém jejich doteku. Film ale nemusel skončit tak rychle, mohl více rozvinout postavy rodičů a paralelu s dětstvím, a vygradovat v ještě intenzivnější a komplexnější psycho-drama. [San Sebastian IFF] (28.09.2023)

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 12. Jessicu jsem bohužel neviděl naživo, na projekci se objeví, až budu sedět v letadle. Na plátně mě opět potěšila a přesvědčila o tom, že je jedna z nejlepších hereček na světě. Velmi těžkou roli osudem zkoušené ženy, jež svým chováním ovlivňuje především svoji dceru, zvládla opět bravurně. Zajímavého parťáka si vedle ní střihl Peter Sarsgaard v roli, jakého jsme ho snad ještě neviděli. Psychologické drama o životních traumatech, které může překonat jedině láska?! (27.09.2023)

Intimní drama, civilní romance odehrávající se v Brooklynu. Vzkvétající mexický režisér se zaměřil na masterpiece záběry spolu s bohatýmy dialogy. Úžasné obsazení vás drží v pozoru děje a často dojde i k úsměvným momentům související s demencí. Paměť a demence je hlavním tématem. Moc se mi líbila přirozená gradace problémů hlavní postavy, které si nese od dětství a během příběhu postupně vyplouvají na povrch. Hudba je velmi omezená, je použita pouze tam, kde se opravdu hodí, nic nezamaskovává. (30.06.2024)