Podpis čtyř
The Sign of Four
Sherlock Holmes: Podpis štyroch
Obsahy(1)
Dveře zamčené zevnitř, okna zavřená na petlici, krbová mříž příliš malá, než aby se jí kdokoli protáhl, za stolem mrtvý muž v podivně ztuhlé pozici, napovídající požití nějakého účinného jedu – a zmizení klenotů obrovské ceny. Sherlock Holmes už za svůj život rozluštil nejednu záhadu, ta, před kterou jej osud postavil nyní, však skutečně vypadá neřešitelně. Normální smrtelník by to nepochybně vzdal. Holmes se však odjakživa řídí zásadou, že vyloučí-li se nemožné, to, co zůstane – byť to vypadá šíleně – musí být pravda. A k odhalení pravdy je Holmes ochoten použít jakýkoliv způsob. Třeba i zaměstnání svého netradičního příležitostného pomocného sboru. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Staromilská adaptace Doylovy předlohy, která má všechny klady i zápory psaných příběhů slavného detektiva. Nevím, jestli jsem někdy viděl tak dokonalé filmové adaptace literárního díla, jako jsou s herci Jeremy Brettem a Edwardem Hardwickem. Dokonce i ta příšerná ponižující maska liliputského Aborigince kdesi z „Andamanských“ ostrovů přesně sedí do britské koloniální nadřazenosti, které se nevyhnula většina britských tvůrců. Doyle, či dokonce Tolkien ji v sobě má, možná jen u Chestertona nebo Dickense ji necítím. V této nadřazenosti vyrůstali a byli vychováváni, a pokud si ji vůbec uvědomovali, považovali ji za ctnost a národní hrdost. Když Sherlock poprvé spatří příslušníka podřadného domorodého kmene, zhnusené odvrátí zrak se slovy „jaká odporná zrůda“. Černošská obličejová maska, kterou pravděpodobně naplácali na bělošského liliputského herce, je vážně odporná. Takže i tuto část novely adaptovali filmaři věrně předloze. Pozor následují spoilery! Chudák Aboriginec musel samozřejmě zemřít potupnou smrtí a hlavní strůjce celého zločinu Jonathan Small, britský gentleman, je na konci vylíčen jako téměř kladná postava. Prostě byl ve špatnou dobu na špatném místě a navíc musel dodržet slovo, které dal. Za to, že kvůli pokladu, který s kumpány ukradl, museli kolem něj umírat, neviní lidé, on nemůže, zachoval se totiž čestně jako pravý Brit. Jaksi už zapomněl, že jeho motivací celou dobu byla jen pomsta a zbohatnutí, ty si ovšem ospravedlňoval, tím, že bojuje za spravedlnost. A on sám přece nezabíjel, zabíjeli jeho indičtí komplicové a jeho černošský sluha. Když už věděl, že ho policie chytne, všechny své zločiny vykoupil, tím, že poklad obrovské ceny vysypal do Temže, aby ho už nikdy nikdo nenašel. Sherlock za tichého souhlasu britské policie jen uznale přikyvuje, a dokonce i slečna Mary Morstanová, která kvůli němu přišla o otce, ho chválí, jak se správně zachoval, protože ten poklad byl evidentně prokletý, když kvůli němu umřelo tolik lidí. :) Schyluje se ke konci. Malý John jde sice do vězení, avšak se vztyčenou hlavou jako čestný a morální křesťan. Odchází hrdě do vězení a policejní komisař se mu pokloní, ustoupí, aby mohl odejít ze scény sám a ještě ho pochválí, jak dobře umí chodit s dřevěnou protézou. Vždyť chudák přišel v mládí o nohu ve službách britské armády v Indických koloniích. Možná je to geniální parodie na britskou povahu, ale víc se kloním k názoru, že si to Doyle neuvědomuje, stejně tak filmaři, kteří dílo adaptovali. Za tuto „britskou národní hrdost a gentlemanství“, se v historii skryla spousta loupeží, vražd a genocid. Vím o několika opravdu odporných a bolavých událostech, které Angličani způsobili ve Skotsku a v koloniích určitě nezůstali pozadu. To jsem se ale rozohnil proti Angličanům. Co!?. Netušil jsem, kam mě úvaha nad tímto jednoduchým kriminálním příběhem se zamotanou zápletkou přivede. ()
Celovečerní Sherlock Holmes má na vše víc času - na to, aby Watson dostal stejný prostor jako Holmes, aby si režie mohla vyhrát (všechny ty záběry přes zrcadla a zrcátka, kterých bylo i v "obyčejných" epizodách dost, jsou tady také a ještě nápaditější), aby příběh plynul příjemným nepřekotným tempem a aby závěrečné vysvětlení a vyprávění bylo dostatečně působivé. Zase se to zkrátka povedlo. ()
Poměrně originální ztvárnění Sherlocka Holmese ... v příběhu, který se pokouší napodobit slavného detektiva, když svou vlastní originalitu po celou stopáž neúnavně hledá - bohužel na rozdíl od něho není zcela úspěšný. Navíc ve finále maličko ztrácí tempo a stává se snad až příliš popisným. Přesto si solidní 3* zaslouží. ()
Záhada kolem kvarteta z andamanské trestanecké kolonie a rádžova pokladu patří v detektivově portfoliu mezi notoricky známé, takže je možno soustředit se na Jeremyho Bretta a jeho pohlcení rolí, která se mu zdála náročnější než Hamlet a Macbeth na divadelních prknech. Rád, že je mezi podivíny většími, než je on sám, najímá na práci psy i děti, trýzněn nerozlousknutím případu chodí po nocích po pokoji, v podrážděnosti se vozí po nebohé domovnici a zbystří jen tehdy, když se objeví něco pozoruhodného. Nejlepší scéna je ta závěrečná. Byť je truhla s věnem prázdná, mlsný kocour Watson vyhlíží z okna ženitbu. A Holmes? Přededukován a zavalen fakty odpadá na zasloužených dvacet.. ()
Můj asi nejoblíbenější celovečerní díl s Jeremy Brettem, možná ještě lepší než Pes baskervillský. Jestliže jsem dříve napsala, že některé Doylovy příběhy založené na tragické zahraniční minulosti nebývají vždy dobré, v tomto případě to rozhodně neplatí. Kombinace temného zločinu v koloniích, magické Indie a ukrytého pokladu vytváří velmi lákavou zápletku. Nechybí tu vůbec nic: zločinecké spiknutí, tajemná vražda, záhada zamčeného pokoje, pověstné londýnské doky a přístaviště (zde oceňuji zejména tu úžasnou všudypřítomnou špínu), impozantní staré sídlo, ,, irregulars“, jeden z Holmesových perfektních převleků i jeho houslové číslo, honička jako v každé správné detektivce (tentokrát originálně na roztomilých parníčcích) i lehký nádech romantiky. Sherlock je navíc v té nejlepší formě, dedukuje ostošest, střílí si z inspektora i Watsona, leze po střechách a pronásleduje pachatele na souši i na vodě. Vedlejší role jsou obsazeny zcela v souladu s literárním popisem a zahrány bezchybně, ať již jde o hloupého a samolibého Jonese, Jonathana Smalla či pana Sholtoa, jehož poněkud bizarní zjev vytváří z jeho mrtvoly obraz vskutku morbidní. Skvělý je rovněž výběr Mary Morstenové, budoucí choti Johna Watsona, z níž vyzařuje přesně táž oduševnělost a charakter jako v textu. Těžko si představit mladou dámu, která by se k němu hodila lépe. Mezi oběma je zároveň cítit jemná vzájemná sympatie, která činí tento vztah uvěřitelným, byť tvůrci poněkud přibrzdili a některé detaily ohledně vzrůstající náklonnosti páru z důvodu krácení snímku vypustili. Ještě pár odlišností ve zcela nepodstatných detailech, zkrácení některých rozhovorů (chybí zejména některé Holmesovy filozofické úvahy, na které skutečně nebyl prostor), avšak 98 % zůstalo a jako obvykle se s předlohou shoduje do puntíku, co do příběhu, popisů míst, chování postav i všech dialogů. Připadá-li přitom někomu Holmes málo excentrický, nechť shlédne film znovu (válení se ve špinavém převleku v přístavu či lezení po střechách mi na anglického gentlemana připadá excentrické až až). Komu se zdá příliš arogantní, vážný a protivný k Watsonovi, tomu doporučuji nenechat se odradit a shlédnout celý seriál (Brettův Holmes se směje či usmívá dost často, jen ne tolik v tomto díle, a s doktorem je pojí skutečné přátelství). A pokud má někdo výhrady k příběhu, nechť je adresuje zesnulému siru Arthurovi, který to takto prostě napsal. Atmosféra zde rovněž funguje stejně jako napětí, film neuhání zběsilým tempem ani není utahaný, nýbrž pěkně odsýpá, nenudí a osobně mi utekl až moc rychle. To ostatně platí i pro Smallovo vyprávění, které není přehnaně dlouhé. Delší stopáž je pak dána délkou originálního textu, film nebyl na rozdíl od Posledního upíra a Svobodného mládence nijak uměle nastavován (povídky, podle nichž byly natočeny krátké díly seriálu, mají obvykle 8–12 stran, Znamení čtyř jich má 49). Vytknout tak lze snímku snad jen přílišnou Holmesovu počáteční ostrost vůči klientce, která je nicméně omezena na jednu větu, a trochu zamrzí absence jeho dedukce ohledně doktorových hodinek a Watsonova nabídka sňatku. Vše ostatní je jako vždy perfektní, včetně hudební složky s tóny navozujícími exotické dálavy a moře i občasného humorného prvku, a proto nelze než jako už tolikrát předtím udělit maximální hodnocení. () (méně) (více)