Režie:
Vladimír ČechScénář:
Vladimír NeffKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Štěpán LuckýHrají:
Eduard Cupák, Zuzana Stivínová, Jaroslav Vojta, Luděk Munzar, Karel Höger, Zdeněk Braunschläger, Vlastimil Hašek, Václav Sloup, Lubomír Kostelka, Vladimír Brabec, Jan Tříska, Jiří Kodet (více)Obsahy(1)
Praha v sedmdesátých letech 19. století. Práce ve Smolíkově sirkárně je těžká a zdraví nebezpečná. Špatně placení dělníci připomínají pochodně, protože jejich oděvy jsou nasáklé jedovatým fosforem. Mladý Josef Rezler také pracuje v sirkárně a ze svého výdělku živí matku i malé sestry. Věčně opilého otce vyhodí z domu. Starší dělník Brož přiměje Josefa, aby se naučil číst a psát. V Praze vypukne epidemie cholery a Josef jako jediný z rodiny přežije onemocnění... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Symbolika: 3x6 - „60 děl pálí. Tucet děl jim odpovídá.“ Komunisté se neuvěřitelně rouhají proti Bohu: „Jak se na to může Pán Bůh dívat…..“ To co ta nešťastná žena potom vypustí z úst, jsem ještě nikdy v životě neslyšel a doufám, že už ani nikdy v životě neuslyším. / Matouš 22:36-38 (Farizej se ptá Ježíše) Učiteli, které přikázání je v zákoně největší? A on mu řekl: “Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání.“ ()
Nie zlý film, ale dobré momenty sa striedajú s vysoko vtieravými. Na jednej strane ucelene spracovaný život robotníka, ktorý sa prebíja životom a nemíňajú ho životné drámy. Tá vo väzení rovnako dobre zvládnutá. Na druhej strane predvoj robotníckej strany a socialistickej inteligencie, ktorá pod rúškom ilegality spriada plány na vyjdenie do svetla. Kopa mladých známych tvárí, hoc iba v malých vedľajších roliach, ale vypichol som skúsenejšieho Högera v roli amorálneho kňaza a riaditeľa väznice - samozrejme, cieľom ideológie bolo zdiskreditovať cirkev v očiach ľudu. Veľmi iritujúcim prvkom boli pre mňa strašne početné a vlezlé pesničky v podaní uspievanej pouličnej trojice kamarátov, ktorá sa v závere mávnutím prútika zmenila na pomáhajúcich 'sociálov'. ()
Pochodně jsou výborným, neprávem opomíjeným historickým filmem z pera Vladimíra Neffa, stojícího ve stínu slavných Sňatků z rozumu, rovněž zpracovávajících problematiku života v Praze v 70.letech 19.století. Neffův rukopis a pohled na historii je tu zcela identifikovatelný, nejen se zaměřením na některá stejná témata, jakými jsou dopad krachu vídeňské burzy, kulturní a umělecký život v českém velkoměstě a především vzpoura a vězení stávkujících dělníků. Zatímco Skopečkův Pecold ze Sňatků je pouze jednou z mnoha vedlejších postáv slavného seriálu, které více méně dokreslují pozadí doby a tehdejší konflikty, Cupákova postava v Pochodních nabízí rozsáhlejší pohled do postavy vězeňského dělníka a jeho života, se silným zaměřením na psychologickou stránkou. Navíc s historickou hodnotou o to větší, když jde o příběh z autobiografické knihy reální osoby, konkrétně Ze života průkopníků sociální demokracie Josefa Rezlera. Typ filmu, kterých vzniklo naštěstí dost, ale na veřejnoprávní televizi se objevují minimálně. Z té herecké stránky je tu k pokochání výborný Luděk Munzar coby továrníkův syn, geniálně odporní Karel Höger v roli rážného ředitele věznice, náboženského fanatika. ()
Skvěle obsazené sociální drama dosahuje svých vrcholných momentů v naprosto překvapivých chvílích, ať už je to naplivání do tváře boha, který to vše připustil, prozření trojice potulných muzikantů a její zapojení se do socialistického hnutí, zde je pravděpodobně emocionálně nejvýživnější, když navštíví Ančí s podporou, nebo odhození všech ideálů o spravedlivé společnosti ihned poté, co mladý pán převezme fabriku. Tomu všemu vévodí uhrančivě odporný Högrův ředitel věznice. ()
Celkovým pojetím rozhodně výjimečné, skvěle nasnímané a díky plejádě klasických čs herců i výborně sehrané. Ač věnováno prvním před bojovníkům dělnického hnutí a burácí zde zpěv pracujícího lidu, film nabízí několik dalších pohledů na problematiku extrémních sociálních rozdílů doby. Syn továrníka je postaven před realitu, kde jen těžko uplatňuje své předchozí silné sociální smýšlení, partička flamendrů a domnělých flákačů se nakonec ukáží jako citliví a morálně zdatní hoši a duchovní pastýř to opět odnesl, hlásá slovo boží a sám je ztělesněním pekelných útrap a životní rozmařilosti. Ano, vedle Högera skutečně chyběl už jen zneužívaný ministrant. Film nabízí i silné momenty, životní zpověď Rezlerovi matky (Marie Brožová) u kolíbky z hadru v němž leží právě zesnulé dítě či finální podstata cely číslo třináct, balancující na hraně zločinu proti lidskosti. Podobné případy zřejmě nebyly problém ani v Československu třeba jen pár let před natočením tohoto filmu, vše pod záštitou hnutí, jehož zakladatelé jsou zde také mučeni a trýzněni a jelikož je film věnován i čtyřicátému výročí založení KSČ, muže být toto srovnání vypořádávání se s nepřáteli pro některé diváky problematické. ()
Reklama