The City of the Dead

Klasická duchařina 60. let, která v některých málo momentech dokáže vzbudit napětí i dnes. Městečku až moc neslouží, že je papundeklové, vždycky si pak vybavím filmy Ed Wooda, kde přes jeden kašírovaný hřbitůvek chodili herci stokrát tam a zpět, aby to vypadalo, jak je vše daleko a jak daleko jeden druhého honí. Také mi přišlo divné, když studentka si čte o obětech mladých dívek a jaké atributy jsou k tomu potřeba, je v čarodějnickém městě a jeden atribut za druhým se hodí přímo na ni, že prostě neudělá rovnou čelem vzad a pila pryč, ale jde zkoumat podzemí. Taky těch obyvatel městečka mi přišlo nějak málo - na začátku ji tam upaluje minimálně dvacet lidí, ale při procházkách vesnicí se dá narazit tak na pět. A lidí v kápích je sice víc, ale stínem kříže asi stačilo políbit jen čtyři. Jsem rád za konec, protože nemám rád horory, kde se dozvíme, že něco nějak po staletí funguje, a jsme svědky jen toho, jak se to stane po stoosmapadesáté znovu. (08.06.2017)

Kdo má rád Black Sunday od M. Bavy, ten si jistě zamiluje i tenhle skvost. City of the Dead dominuje hlavně neopakovatelnou gotickou atmosférou malé vesnice s podivným obyvatelstvem, asi tou nejhustější mlhou na jeden metr čtvereční, kterou můžete v hororu spatřit, tajemným průvodem v černých kápích a malým, za to velmi působivým hřbitovem. Christopher Lee spíše přicmrndává, ale naštěstí je tu Patricia Jessel, jež se zhostila své role upálené čarodějnice naprosto fantastickým způsobem. Největší chybou budou asi jen zdejší komentáře upozorňující na řadu podobenství se slavnějším Psychem, díky nimž jsem přišel o největší twist filmu. Pro mě je tenhle černobílý kousek rozhodně o třídu lepší, než tolik přeceňovaný The Haunting z roku 1963, který s ním ale nemá nic společnýho. (29.04.2011)

Finále na cintoríne je nádherne atmosferické, no jednoduchý príbeh je dávkovaný veľmi pozvoľna a chýba mu gradácia. Najlepším príkladom je stred filmu, kedy začne riadne prituhovať, no v najlepšom príde prestrih, ktorý odkloní príbeh mimo Mesto mŕtvych a atmosféra na dvadsať minút upadne. Nuž čas si zobral svoju daň. (25.03.2013)

Jednoduchá mysteriózní čarodějničina, halená do mlžných oparů, kde se diplomky chtivá sličná studentka vydá pátrat v temných análech Nové Anglie 17. století přímo do jednoho proklatého městečka, přebývá v tajemném hotelu (a tak dál). Všechno strašidelný jak má být, jen tomu chybí něco ikonického (samozřejmě vyjma Leeho tváře, ale on je tu spíš v pozadí). Tak jako tak dobrá volba na svíčku a příjemný starosvětský hororový večírek. (15.01.2016)

Jeden z prvních hororů (dokonce jsem někde četl, že úplně první), který přinesl téma reinkarnovaných čarodějnic, které vždy o sabbatu obětují nevinnou dívku, aby si prodloužily věčný život. V Itálii přímo na tenhle film zareagoval Mario Bava svojí Černou nedělí a odstartoval tam populární vlnu gotických hororů. Příběh sice není bez chyb. Padouch a oběť jsou od začátku přímo dáni (což nešťastně prozrazuje i dobový plakát k filmu), ale ta atmosféra je k nezaplacení. Krásné kulisy zchátralých domů města posedlého satanismem, hustá mlha se převaluje nízko nad zemí, nechybí zlověstná podzemní kobka a krásný pochmurný hřbitov s obřími kříži. Hudba zajímavě střídá jazzové pasáže s hororovými symfonickými, podepřené sborovým zpěvem. Zajímavé je, jak se zde opakují scény při obou návštěvách prokletého města – ty stejné pohledy občanů, ty stejné rituální prvky a všechno to směřuje k nevyhnutelnému. Konec je fakt paráda, výborně graduje, z kříže šlehají plameny a do toho zlověstný zpěv sboristů. Christopher Lee je bůh (jako obvykle), i když tady hraje spíš druhé housle, jednoznačným trumfem je Patricia Jessel, démoničtější čarodějnici byste těžko hledali. (09.10.2018)