Harakiri

Po mnohých rokoch som si s chuťou opätovne pozrel tento vynikajúci film. Považujem ho viac za sociálno kritický, než samurajský. Vynikajúcim spôsobom zobrazil, aké dôsledky mala doba mieru pre týchto jednoúčelových bojovníkov. A ako perfídnosť vodcov klanov fungovala aj pred štyrmi storočiami. Bola chvíľa, keď som zaváhal nad plným hodnotením, pretože mi to rozprávanie začalo pripomínať Šeherezádu, ale dramatické vyvrcholenie všetko uviedlo do správnych koľají. Aj keď som videl viacero filmov so samurajskou tematikou, Harakiri medzi nimi má svoje nespochybniteľné a nezameniteľné miesto. (10.04.2018)

Keby mi niekto povedal, že existuje ešte lepšia samurajská óda ako je Sedem samurajov (1954) od Kurosawu asi by som ho mal za blázna. Prekonať túto legendu? Nemožné. Ale stalo sa. Kobajašimu sa podarilo stvoriť nesmrteľné dielo, v rámci samurajskej klasiky doposiaľ neprekonané a podľa môjho názoru to ešte veľmi dlho tak zostane. V tomto majstrovskom diele je vytesaný neopakovateľný filmový obraz samurajskej etiky, ktorý je ešte zvýraznený skvelou hudbou a grandióznym Tacuja Nakadaiom, ktorého každé jeho gesto, každú mimiku tváre som hltal ako malý školáčik. Hotové filmové zhmotnenie tejto predstavy. Vďaka tomuto filmu som pochopil aspoň zlomok čo vlastne znamenal samurajský kódex cti a môj obraz je v tomto smere o niečo ucelenejší. Päť hviezd je smiešne málo, dal by som desať ak by to bolo možné a ani s tým by som ešte nebol spokojný. BRAVOOOO. (20.04.2014)

Reálne zobrazenie doby po občianskej vojne, kedy samuraji nemali možnosť sa zamestnať a začali žiť v biede. Samuraj bez pána sa nazýva Ronin a títo muži čo sa vybrali cestou meča neboli do bežnej práce pre roľníkov a dedinčanov braný. Vo filme podal vynikajúci výkon Tacuja Nakadai. Príbeh je tak koncipovaný, že postupne hlavný hrdina rozpráva o tom čo sa stalo v minulosti a tak je divák držaný stále v napätí. Vo filme veľmi nejde o súboje s mečom, ale skôr o hodnoverné zobrazenie doby a zobrazenie neprávostí, ktoré sa diali v tej dobe. Mňa film veľmi bavil a ukázal mi, že tam kde všetci hovoria o cti niekedy je to len spôsob ako vyzerať dobre. Pretože čím vyššie postavený človek tým horšie veci môže robiť. Vo filme je vidieť aj to, že niekedy stačí malá vec a človek môže stratiť všetko. (03.08.2015)

Podobně jako Imai-ovo Bušido se Kobayashiho Seppuku (česky známe jako Harakiri) vyrovnává se samurajskou morálkou. Je to příběh samuraje, který opustí nejen svou práci, ale posléze i její etiku poslušnosti za všech okolností, a jako mstitel se vydá na dvůr velmože pomstít smrt svého zetě, v jejímž přímém důsledku zemřela i jeho dcera. Třebaže je to film vlastně samurajsko kritický, jeho kouzlo zvláště pro Evropana nepochybně spočívá v tom, že má v sobě nádech právě samurajského filmu. (08.02.2004)

Otevřená – nejen realistickým zachycením titulního aktu – kritika poměrů v japonské společnosti na začátku období Edo. Hladoví róninové páchají harakiri, ženy tiše trpí, děti předčasně umírají. Chudoba, bolest, beznaděj. Kobayashi dokáže vzbudit silné emoce za užití minimálních formálních prostředků. Z pohybů kamery upřednostňuje jízdu. Ať postavy stojí či sedí (častěji), nepotřebuje díky promyšleně zvolenému výchozímu umístění kameru zvedat nebo s ní klesat. Nejenže vidíme potřebné, rozmístění postav v prostoru odpovídá také jejich společenskému postavení. Film je proto radost sledovat i v případě, že vás nezaujme příběh, případně nezvyklý způsob jeho vyprávění (flashbacky objasňující jiné flashbacky). Dominantní část Harakiri tvoří dialogy, které jsou ale díky režii a hudbě Tôrua Takemicua (spolupracoval mj. s avantgardním režisérem Hiroshim Teshigaharou) stejně strhující jako několikaminutové mečové souboje z posledních minut. Když se filmem necháte pohltit, určitě u něj nezůstanete jen kvůli nim. 85% Zajímavé komentáře: dezorz, cimigo (03.06.2011)