Zlo mezi námi

Ačkoliv by se dějová konstrukce dala označit za schematickou, film díky atraktivnímu ztvárnění a naturalisticky pojatým scénám násilí nezanechává pocit nevyužitého potenciálu či ohraného kýče. Naopak, tvůrci jakoby předpokladu odhadnutelnosti vývoje využívali ve svůj prospěch a nechávají po celé stopáži roztroušené náznaky rozcestí, kdy se Erik i divák musí rozhodovat, jak se správně zachovat. A Erik je postava ztvárněná moc dobře, skoro by se dalo říct, že slouží jako měřítko naší vlastní vůle; nutí přemýšlet, kolik bychom sami snesli, nakolik by stačila naše vlastní psychická odolnost a odhodlání. Když je pak k závěru vsunut prakticky do pozice jakéhosi boha zadostiučinění a spravedlivého trestu, fandil jsem mu ještě víc. A to je dobře, jelikož právě takový závěr by v jakémkoliv jiném filmu působil jako nutná a stokrát omletá snaha o nastolení konečného dobra. Tohle Zlo vypráví o tom, jak se zlem zplozené zlo mění v dobro, pokud na vlastní kůži pozná jiné zlo. A vypráví o tom moc dobře. (15.12.2008)

Nechápu, co se všem na tom tak líbilo. Já tomu filmu nevěřil ani slovo. Hlavní postava je zřejmě dost problémovej týpek, kterej na normální škole mlátí a šikanuje spolužáky, a když k němu má ředitel proslov, že ho vyloučí ze školy, tak se tváří, jak to má všechno úplně v prdeli. Ale jakmile přejde na nějakou internátní školu pro synáčky z bohatejch rodin, tak se úplně změní. Najednou tam vykládá, jak se musí učit, aby prolez do dalšího ročníku, a nejvíc ze všeho se bojí, aby neporušil nějaký pravidlo a nebyl z tý školy vyloučen. Proč ta náhlá změna? Nevim. A ta internátní škola to bylo taky něco naprosto neuvěřitelnýho. Vůbec nikomu nevadí, že studenti se tam mezi sebou šikanujou takovym způsobem, že to občas hraničí s pokusem o vraždu. Rodičům zřejmě nepřipadá divný, když jejich synáčci každej víkend přijedou domu s monoklama a vyraženejma zubama. A ředitel a učitelé na týhle "výběrový" škole tu šikanu snad dokonce podporujou. Korunu tomu nasadil závěr, kdy hlavní postava si to může s vrchnim tyranem vyřídit, ale místo toho jenom řekne něco v tom smyslu, že se nesníží na jeho úroveň. Tenhle film se mi vůbec nelíbil. Je to tak stova za jednu hvězdu. (21.01.2014)

Mám ráda filmy ze severu a Ondskan byl pro mě víc než odměnou. Bezvadně zpracovaný film a jak už tady někdo napsal, byla jsem jak přikovaná a čekala jestli to Erik dá ...? Tahle otázka mně visela na rtech po celou dobu až do senzačně vygradovaného konce. Přestože herci pro mě byli poměrně neznámí, tak před nimi smekám pomyslný klobouk. Úžasný zážitek, který zcela jistě nevypadne z mojí paměti. Komentář bych ráda uzavřela tím, co napsal Ernest Hemingway "Svět láme všechny, ale mnozí jsou potom na zlomených místech silní." - to pro mě vyplynulo ze závěru tohoto nad očekávání výborného filmu. (04.01.2012)

Hlavní hrdina není debil. Chová se přesně tak, jak by se choval rozumně uvažující člověk. Nenechá se sebou úplně vorat, zároveň se snaží plnit rozkazy a nařízení, aby prostě ten jeden školní rok dotáhl do úspěšného konce, navzdory veřejně tolerované šikaně. Ale čeho je moc, toho je příliš a všechno tak spěje ke konečné tragédii, která vás pak překvapí především tím, že k ní nedojde! Parádní švédský kousek, který jsem celý prožil ze zatnutými pěstmi. (22.03.2009)

Nebýt Harry Potter fantasy, tak tohle by byla jeho perfektní "bully" adaptace. Každou z těch ran jsem vyloženě cítil, což se mi u filmu stalo snad vůbec poprvé. A pokud Andreas Wilson nehrál sebe sama, tak je největším současným talentem. Osobně bych to ovšem utl v momentě zatmívačky při dovření dveří na privátku s nevlastním taťkou. To následující už je tam TAK strašně zbytečné... (13.04.2009)