Podivný pár

Filmy podle divadelních scénářů mám rád a zpravidla se mi trefují do vkusu. Jenže tady vůbec netuším, čeho se autoři snažili dosáhnout. Lemmon i Matthau dělali co mohli, ale rozesmáli mě snad jen dvakrát. Možná to ilustruje docela zásadní změny ohledně mužské role ve společnosti. Za těch padesát let, došlo k naboření mnoha stereotypů, takže dnes už není k popukání, když se chlap chová jako hospodyňka posedlá starostí o domácnost a navíc jako stíhačka. Postava Felixe působí protivně. Postava Oscara, bohémské, nezodpovědné prase, tak vedle něj působí jako správný chlap. S tím se ale identifikovat nelze. Z jejich interakce se nejspíš dalo vytěžit mnoho humorných scén a na divadle by jejich herectví mohlo fungovat. Ale v tomto podání? Vtipná byla scéna s Angličankami (nepochybuji o tom, že z ní feministkám nabíhají vztekem žíly). To je ale na tak dlouhou komedii, hodně málo. Verbální přestřelky postrádaly rafinovanost, takže mě to časté špičkování často míjelo. Samotného mě to překvapuje, ale tři hvězdy jsou maximum a to jen kvůli skvělým hercům. (12.09.2022)

Dnes jsem se s Jackem Lemmonem a Walterem Matthau bavil o hvězdičku lépe než včera, protože tvůrci vsadili na košaté dialogy a vyhnuli se skečovitým záležitostem, což této konverzační komorovce jasně prospělo. Všechno samozřejmě stálo na ústřední dvojici, a to bylo potenciálním slabým místem celého filmu; stačilo by, aby divák jednoho z herců příliš nemusel a byl by tu problém. Jack Lemmon pro mě byl jedním z těch herců, kteří opravdu uměli zahrát emoce tak, abych jim naprosto věřil, ale s Waterem Matthau to mám trochu jinak. V některých rolích bych ho nevyměnil za nikoho jiného a v jiných jsem ho nemohl vystát. Oscar Madison patřil naštěstí do první skupiny, takže jsem vděčně sledoval soužití tohoto echt chlapáka se starostlivou hospodyňkou Felixem, a přitom jsem plně chápal životní rozhodnutí obou ex partnerek. Já jsem se sice u snímku ani jednou naplno nerozesmál, ale po celou dobu jsem se mírně usmíval a užíval si ty skvělé dialogy, takže jsem se čtvrtou pěticípou nemusel váhat. / Poučení: Hnědý nebo zelený sendvič? Vol uvážlivě, tady jde o všechno. (23.04.2023)

Chlapík, ktorý má niečo po štyridsiatke, čo sa volá Félix, a k tomu pomýšľa na samovraždu, lebo mu krachlo manželstvo. To je hlavná línia divadelného scenára, ktorá ho podsúva smerom ku kamarátovi, u ktorého nachádza trvalý/dočasný pobyt, pokiaľ sa nespamätá zo situácie, ktorá mu tak trochu skomplikovala existenciu. Hlavu si bude môcť zložiť vo vysoko položenom „apartmáne” u Oscara, ktorý čochvíľa oľutuje moment, keď si myslel, že koná dobro. Totiž, neurotický a chorobne poriadku, večne oddaný Ungar začne liezť majiteľovi bytu Madisonovi poriadne na nervy. A konfrontácia dvoch ľudí visí na vlásku, je na spadnutie, klope predo dvermi... Lemmon a Matthau sú očividne skvelo zohraní, a je radosť sa na nich oboch pozerať, lebo nikdy neviete, čo zase vyvedú, pretože jeden neznáša poriadok, a riadi sa heslom : „Poriadok je pre blbcov, inteligent zvládne chaos” , a druhý pre zmenu nenávidí neporiadok, že by aj ruku do ohňa položil, aby sa tak nikdy nestalo. Na návštevu prídu sestry - Angličanky, z vrchu, a Félix opäť popustí city a naplno sa rozplače, ako malé dieťa. Zo začiatku som si prišiel na svoje v takej melancholickej nálade, keď už hlavnú postavu nebaví žiť, našťastie chytá „druhý dych” a postaví sa na nohy, len sa prejavuje jeho negatívna povahová stránka, ktorá taktiež nie je cudzia Madisonovi. Je vidieť a poznať, že sa čerpalo od klasického “teáter“ , čo síce nie je úplne na škodu, ale scenáristicky, štruktúrne som nemal veľkého zdania, že sa niekde posúvam, všetko, skrátka, sa dalo tak nejak už dopredu očakávať, že sa rozpoloženie, podmienky vyhrotia. Film dobre funguje po celý čas, a to vďaka hereckému koncertu dvoch hlavných predstaviteľov, ale čo viem na isto, že by som si reprízu asi znovu nezopakoval. (07.04.2018)

Proč si filmaři myslí, že když se lidi ve filmu hádají a dělají si naschvály, tak to divákovi bude vždycky připadat vtipný? Tohle mi nesedlo. Lemmon a Matthau jsou dobrý, ale v tohmle kousku jen málo vtipů padlo na úrodnou půdu. Navíc první půlhodina je spíš drama a ničí komediální atmosféru. # Na co nezapomenu? Na Frances. Mám dojem, že na ni bylo někdy v pozdějších filmech odkazováno. A na FU. # příběh *** | hudba ** | humor * | akce - | napětí - | pustil bych si znovu ** (06.01.2014)

„Zítra si přineseš oblečení, zubní pastu a nastěhuješ se ke mně.“ - „Je to tvůj byt. Budu jen překážet.“ - „Je tu 8 pokojů. Můžeme tu chodit rok a nepotkat se.“ Tak s tímhle odhadem se Oscar trošku sekl…aneb Gene Saks a jeho komediální pecka již potřetí. Tentokrát sice bez romantiky a naopak s občasným tragikomickým nádechem, ale já osobně jsem se bavil znovu výborně. Krom hlášek to znovu stojí na skvěle napsaných a zahraných postavách, dle očekávání především na sehranosti Matthaua a Lemmona (které solidně doplňuje zbytek karetního osazenstva). Vrcholem filmu je pak nádherně křečovité dvojité rande se sestrami z Anglie (od teď budu ženám připalovat cigarety už pouze na Felixův způsob), které jsem celé prosmál, neb je jednoduše perfektní (následované neméně podařenými naschvály). Podivný pár je na tom kvalitou zhruba jako Bosé nohy v parku či Kaktusový květ a já ho hodnotím slabším plným počtem. „Říkáš, že moc mluvím?!“ - „Nestěžuju si. Máš toho hodně co říct. Co mě znepokojuje je fakt, že to začínám poslouchat.“ (22.09.2019)