Requiem za sen

Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% (25.08.2007)

Protože jsem tenhle film viděl až letos (2003), tak už v komentářích ostatních figurují veškeré klady tohohle silného a na psychiku velmi náročného snímku. Můžu jenom ještě víc vyzdvihnout úžasnou režii, herecké výkony a ... doporučit k závěrečným titulkům pořádnýho panáka ! :) Tak hrozně mi snad u žádného filmu na konci nebylo. (29.11.2003)

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)

Film, který psychicky vtáhne a nepustí což jsem tak tak zvládal. Neoddiskutovatelná režijní kvalita, která je pro mě osobním diváckým peklem. Nepopsatelný výkon Ellen Burstynové. Závěrečné titulky jsou velmi strhující. V kamenném pohledu, kdy se musím pořádně lisknout, abych mohl dopsat komentář, protože ve mě film zanechal něco co jsem dlouho nepociťoval. (20.02.2012)

Deprese, smutek, nuda a žádná zábava. Pro toho, kdo se včera vyklubal ze skořápky, to snad může být zajímavý pohled na problematiku drog. Mě však nebaví sledovat na obrazovce něco, co vidím v každodenním reálu a nějaké Aronofského vizuální mistrovství na mém pocitu zbytečně promrhaného času nic nezmění. (24.07.2011)