Revizoři

Režisér ve filmu vytvořil zajímavý svět, říše metra. Svět sám pro sebe. Temná kouzlo tohoto světa je navíc dobarveno hypnotickou hudbou. Na druhou stranu je však metro největší devizou i nevýhodou filmu. Přeci jen jsou kulisy betonových tunelů nedostatečné, aby udrželi pozornost 140 minut. Zábavnost filmu časem stagnuje a film se dostáva do rozhraní mezi komedií a dramatem. Na konec jsem se opravdu těšil. Režisér je ale rozhodně talent a jsem zvědavý na jeho další produkci. (20.11.2006)

"V tunelech se k spánku ukládá, mramorem si hlavu podkládá. Stíny pod soupravou letí, krev jde z hlavy, z duše smetí. Eskalátor drtí kosti, k nebi stoupá, bez milosti. Medvěde, ach medvěde, kdo mě z hlubin vyvede?" Aneb Bulcsú se zraněnou duší se courá po nástupištích i tunely ve své hlavě a hledá naději, lásku a sílu začít znovu. Kromě této hlavní linie se jedná i o sociologicko zoologický atlas všech známých druhů černých pasažérů i jejich odvážných lovců, dle vizáže a outfitu jasných bezďáků (výborné maskování), doplněný o ukázky z honů, pořádaných v tunelech BKV Rt., budapešťského obludária, čpícího močí opilců i zábavně zmršenou člověčinou. Honů s halali bez úlovku, zato s podzemní psychedelickou techno párty (zene-tánc-őrület). Kdo by chtěl někam nahoru? Tady dole (na společenském žebříčku), se přece dá tak krásně... živořit. Dokud nepotkáte medvídka s tajnosnubnýma, šoustavýma očima (Sandra Nováková zamlada), který vás odvede k eskalátoru, mířícímu zpátky nahoru. Do láskyplného nebe nebo do pekla pouličního a kariérního shonu? Kdo ví. Hodinky a ocenění Pracovník roku 2003 získávají: Bulcsú, za srdečnost, Profesor, za zručnost, Tibi - za důkladnost, Lecsó, za kynologii, Muki, za gurmánství a narkolepsii. Zvláštní ocenění za bezpečnost přepravy: Béla, machineFire (čti mašinfíra :-). A kolik linek tohle boží metro mělo? Tenkrát čtyři. Při druhém zhlédnutí už pět. (17.01.2023)

Môj prvý film z maďarskej tvorby. Dostala som naň výborné referencie - tie síce nie sú v absolútnej zhode s mojím dojmom, čo nevnímam ako niečo negatívne, skôr môj vkus je niekde inde. Napriek tomu, že dávam priemerné hodnotenie, vnímam vo filme všetky pozitívne a originálne klady (zobrazenie peštianskeho undergroundu, ľudských kreatúr v prostredí metra, atmosféru, netradičnosť spracovania, vizuálu, príbehu)..človeka by nenapadlo, čo všetko môže "prežiť" v prostredí železa, betónu, koľajníc a mase ľudských postavičiek. Tematicky je film neokúkaný a ide proti prúdu komerčnosti, no osobne mi nič nepriniesol, ani zážitok, ani obohatenie. Vnímam ho skôr ako netradičný film na jedno pozretie, v ktorom ma nebude nič špeciálne priťahovať, aby som si ho pozrela aj druhý krát. (07.11.2011)

Snad první maďarský film, který jsem viděla, a hned takové příjemné překvapení. Film nabízí především parádně temnou atmosféru, spoustu psychologie (frustrace, deprese, agrese, zhroucení), k tomu náhled do sociologie (revizoři jsou prezentováni jako vystresovaní nebo vygumovaní looseři ze dna společnosti), nějaká ta hromada nenásilné filozofie o životě, okořeněno množstvím tajemství, nechybí napětí ani černý humor, vše je korunováno náznaky surreálna. Přiznávám - nepochopila jsem na 100%, zda se na konci hlavní hrdina utkal se svým temným já, nebo v metru řádil nějaký jiný vrah. Snad to bylo záměrem filmařů, ponechat rozhodnutí na úvaze diváka. Každopádně jde o film, co zůstane v hlavě a snad i donutí několik cestujících, aby s revizory jednali tolerantněji :-) 85% (19.01.2009)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)