Revizoři

Vynikající brilantní maďarský symbolický opus, jakoby variace na jednu z poloh Klubu rváčů - motiv schizofrenie, navíc s Tarantinovským nadhledem a místy působící jako parodie akčních filmů (revizoři kontrolující pasažéry v metru, chytání Rychlonožky, revizoři v nových kožených uniformách...). Při sledování filmu je však nutné se držet návodové preexpozice, kde mluvčí budapešťského metra hovoří o abstraktní rovině příběhu, neboť by bylo chybou chápat svět budapešťských revizorů jako svět té nejnižší sociální vrstvy a odkladiště lidských ztroskotanců, jak by se mohl na první pohled jevit. Její skutečnou tvář spatříte až ve vlastní abstrakci celého příběhu - zjevná spojitost mezi světem metra - podzemky, tím, co je skryté světu a světem podvědomí, skrytému vlastnímu raciu, vědomí a místo, kde jsou usídleni naše vlastní běsy. Přeneseně taktéž mezi Dobrem a Zlem, jak říkají v úvodu sami tvůrci filmu. Boj člověka, který nemůže sám vyjít ze svého podzemního světa a bloudí v šerosvitu svého vlastního mozku. Pronásleduje ho tam jeho vlastní já, zatím ale skryté pod kápí a vynořující se navíc jen občas. Proti němu stojí pozitivní symbol - dívka medvídek, jež si na konci nasadí masku anděla a ukáže hlavnímu hrdinovi cestu z podzemí (stejně jako ho dříve zavede ve snu k sobě samému, skrytému ještě v kápi). Režisér Nimród Antal je zjevně velmi talentovaný a svůj americký původ nezapře ani na moment, celým filmem je jakoby duševně lákán do Ameriky (což se mu v jeho další kinematografii skutečně podaří). Brilantně budované napětí, akce, dynamika filmu - a to povětšinou s nulovými trikovými a výpravnými atributy - pouze vynikající hudbou, střihem a stavbou scény, velmi povedené herecké výkony, ponurá mystická vtahující atmosféra (někde mezi Davidem Lynchem a mysteriózními duchařskými thrillery) střídající se s místy cynickým a hodně drsným vtipem, hodně zajímavý scénář, progresivní, novátorské, moderní filmové umění... Zkrátka komedie i vážný film, který by neměl zůstat stranou vašeho zájmu... (a který trochu nabourá vaši důvěru v budapešťské metro:-)) Podobné filmy: Moebius, Podzemka (01.09.2007)

Tri alebo štyri hviezdy? Kontroll je ideovo i dejovo pomerne jednoduchý film s nepríliš vyrovnaným tempom, ktorý privádza na scénu čiernobielych hlavných hrdinov, ich bizarných parťákov a temnú hrozbu k tomu. Ale nakoniec dávam 5* za atmosféru budapeštianskeho metra, narkoleptika Mukiho, divokú krásku Szofi, rozhovory u podnikového psychológa a samozrejme hlavného klaďasa. Bulcsú je sympatický a charizmatický rytier, typicky komiksový hrdina s vnútornými problémami, ktoré vyriešil po svojom. No keď si prejde svojím peklom či očistcom a pocíti, že jeho služba skončila, je mu dovolené odísť do neba v sprievode anjela... :-) (12.08.2010)

Přátelé tohle je nečekaný nářez. Ač se mi při sledování evokovalo několik amerických a japonských starších bratránků, ze kterých si autor bral očividně inspiraci, snímku to opravdu neškodí. Více mi vadila práce kameramana nebo snad nedotaženost režijní práce nebo to jen bylo neumětelství našeho promítače v kině. V některých dialozích nějak chybělo kousek hlavy komunikujících ač záběr nebyl detailní. A jej, jsem to já ale hnidopich. No veskrze od počátečního skoro dokumentu, přes akční komedii až po psychothriller povedená podívaná. A maďarští revizoři v metru dostávají asi pořád nakládačku. (09.02.2005)

Totálne luxusná záležitosť. Budem znieť ako maďarón, ale na takto parádne komponovaný, premyslený a hlavne brilantne zrežírovaný film sa česká a slovenská kinematografia nezmôže možno ešte 10 rokov. Funguje to v každom ohľade. Ako napínavý thriller pracujúci s neustálym nahadzovaním otázok, postupným odkrývaním tajomstiev a záverečným takmer hororovým vyvrcholením. Ako miestami strhujúci akčný film. Ako romanca. Ako symbolické podobenstvo. Sem-tam ako šialene vtipná komédia ("Ogrcal si mi topánky? Nevadí. Môžeš sa na mňa ešte aj vyšťať."). Má to výborný soundtrack a perfektnú atmosféru. Až na kosť to využíva možnosti zvolenej témy (velín, ktorý vyzerá ako dekorácia z Blade Runnera, súperiace "gangy" revízorov, pestrá prehliadka kontrolovaných indivíduí, zábavný rušňovodič, revízorská mytológia vrátane zjazveného veterána, obávaní "kravaťáci" atd., atd.). No a samozrejme skvelí herci. Už dávno som s takou chuťou nedával 10/10. Predators budú v Antalovej réžii trikrát zaujímavejší, ako keby ich natočil sám Rodriguez. (25.08.2009)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)