Revizoři

Film od kterého jsem čekal asi víc než jsem měl a těšil se na Gyoergyho Cserhalmiho, bohužel se nedočkal na víc než jen na pár chvil, ale nevím zda jsem měl brát vážně situaci v Budapešťském metru. No představte si, že by už jsme nikdy za metro neplatili, protože revizoři by se nás báli, víc než mi jich. (( :: (16.11.2005)

Snad první maďarský film, který jsem viděla, a hned takové příjemné překvapení. Film nabízí především parádně temnou atmosféru, spoustu psychologie (frustrace, deprese, agrese, zhroucení), k tomu náhled do sociologie (revizoři jsou prezentováni jako vystresovaní nebo vygumovaní looseři ze dna společnosti), nějaká ta hromada nenásilné filozofie o životě, okořeněno množstvím tajemství, nechybí napětí ani černý humor, vše je korunováno náznaky surreálna. Přiznávám - nepochopila jsem na 100%, zda se na konci hlavní hrdina utkal se svým temným já, nebo v metru řádil nějaký jiný vrah. Snad to bylo záměrem filmařů, ponechat rozhodnutí na úvaze diváka. Každopádně jde o film, co zůstane v hlavě a snad i donutí několik cestujících, aby s revizory jednali tolerantněji :-) 85% (19.01.2009)

Revizoři jsou nářez, a že tohle slovo v komentářích často nepoužívám, tak tady prostě musím. Míchá se v tom pachuť nechutě a legrácky a Maďaři to tak dobře smíchali, že jsem se s těma klukama revizorama prostě musel bavit od začátku do konce. Není to nic příjemného, spíše drsná syrová legrácka, na kterou kdekdo nebude mít žaludek, ale když se přesto přebyje, tak si určitě užije, protože s těma klukama to jinak nejde, než si to všecko pořádně užít a hlavně zapamatovat chvilky, který se v životě jen tak někomu nestanou a na který člověk prostě nedokáže zapomenout. TY soutěže, ty fotbalový fanoušci féréncvárošu budapešť, ta syrovost prostředí (kdo by řek, že se dokáže natočit film odehraný skoro celý v metru) ta absurdita řady scén, to všecko se míchá v tomhle filmu spojené s hodně solidní muzikou a vzniká z toho pecka, které později dám šanci a možná to i změnim, protože tahle parta revizorů se v televizi nevidí každej den. (19.01.2009)

Předčasný vrchol Antalovy kariéry, který nápaditě stmeluje absurdní černý humor s chvílemi takřka hororovou atmosférou "divného" podzemního světa. Je to v každém ohledu výrazně karikaturické, od typického panovačného šéfíka přes životu odevzdané pracující až po záporně vykreslené gestapáky, takže bych paradoxně řekl, že černočerná figura vraha náladě vyprávění i s jeho ironickým vyzněním příliš nesvědčí, ale jinak si nelze moc na nic stěžovat. Herci jsou fajn, prostředí nevídaně deprimující a bezvýchodné (i bez vraha) a režie skutečně chytrá a vynalézavá, umně pracující s prostorem, tlumeným osvětlením a především hudbou, která scénám dodává ohromnou šťávu. Některé momenty bych náhlým návalem šoku a překvapení přirovnal dokonce k mistrovskému timingu Cuaróna či Hanekeho, jiné zase pobaví způsobem, kterému bychom se v jakémkoli jiném filmu asi těžko zasmáli ("Jestli se ti uleví, můžeš mě i pochcat"). Kreativní prácička, pro metro a revizory nejhorší představitelná reklama ever... :)) (02.11.2016)

Vynikající brilantní maďarský symbolický opus, jakoby variace na jednu z poloh Klubu rváčů - motiv schizofrenie, navíc s Tarantinovským nadhledem a místy působící jako parodie akčních filmů (revizoři kontrolující pasažéry v metru, chytání Rychlonožky, revizoři v nových kožených uniformách...). Při sledování filmu je však nutné se držet návodové preexpozice, kde mluvčí budapešťského metra hovoří o abstraktní rovině příběhu, neboť by bylo chybou chápat svět budapešťských revizorů jako svět té nejnižší sociální vrstvy a odkladiště lidských ztroskotanců, jak by se mohl na první pohled jevit. Její skutečnou tvář spatříte až ve vlastní abstrakci celého příběhu - zjevná spojitost mezi světem metra - podzemky, tím, co je skryté světu a světem podvědomí, skrytému vlastnímu raciu, vědomí a místo, kde jsou usídleni naše vlastní běsy. Přeneseně taktéž mezi Dobrem a Zlem, jak říkají v úvodu sami tvůrci filmu. Boj člověka, který nemůže sám vyjít ze svého podzemního světa a bloudí v šerosvitu svého vlastního mozku. Pronásleduje ho tam jeho vlastní já, zatím ale skryté pod kápí a vynořující se navíc jen občas. Proti němu stojí pozitivní symbol - dívka medvídek, jež si na konci nasadí masku anděla a ukáže hlavnímu hrdinovi cestu z podzemí (stejně jako ho dříve zavede ve snu k sobě samému, skrytému ještě v kápi). Režisér Nimród Antal je zjevně velmi talentovaný a svůj americký původ nezapře ani na moment, celým filmem je jakoby duševně lákán do Ameriky (což se mu v jeho další kinematografii skutečně podaří). Brilantně budované napětí, akce, dynamika filmu - a to povětšinou s nulovými trikovými a výpravnými atributy - pouze vynikající hudbou, střihem a stavbou scény, velmi povedené herecké výkony, ponurá mystická vtahující atmosféra (někde mezi Davidem Lynchem a mysteriózními duchařskými thrillery) střídající se s místy cynickým a hodně drsným vtipem, hodně zajímavý scénář, progresivní, novátorské, moderní filmové umění... Zkrátka komedie i vážný film, který by neměl zůstat stranou vašeho zájmu... (a který trochu nabourá vaši důvěru v budapešťské metro:-)) Podobné filmy: Moebius, Podzemka (01.09.2007)