Bílá Zombie

Kultovní horor s opravdu ďábelským Lugosim. Také bych měl výhrady k úplnému závěru filmu, který působí trochu hloupě... Totiž nevěřím, že by se zombie jedna za druhou vrhali do propasti jenom protože jim hrdina uhne. No nic s tím se musí u starých hororů počítat, jinak povedený film. A nejen to ostrovní prostředí mi podezřele připomínalo Fulciho Zombi II... (23.07.2006)

Škoda jen, že vrcholné scény přicházejí už na začátku a postupně se z filmu vytrácí atmosféra. Vrcholem je pro mě scéna, kdy Beaumont přichází za nekromantem Lugosim do mlýnu na cukrovou třtinu plného oživlých mrtvol. Lugosi je démonický čaroděj a jeho nemrtví sluhové jsou docela děsiví. Je tady vidět, že z masky zombie nemusí nutně odpadávat odumírající tkáň. Aby maska působila strašidelně stačí vytřeštěný pohled, temně podbarvené oči, bledá pleť a strnulý pohyb. Vypadá to patřičně efektně. (27.12.2006)

Pravděpodobně úplně první objevení se zombie ve filmu. Victor Halperin při natáčení tohoto filmu vycházel z poznatků v knize J. Seabrocka „Magický ostrov“, který popisoval woodoo a oživování mrtvých prováděné na Haiti. A také ve filmu je inspirace woodoo cítit velmi silně – pracuje se tu s pověrami a woodoo panenkami. Bela Lugosi pomůže jistému Beaumontovi získat ženu, po které touží – uspí ji, že vypadá jako mrtvá. Její snoubenec však odhalí, že jeho milenka není mrtvá a chce ji získat zpět. Sám Beaumont se stane zombie a ve finále se i s hlavním padouchem vrhne ze skály do mořského příboje. Rok vzniku se na filmové stylizaci podepsal. Přestože jde o zvukový film, Halperin se ještě zcela neetabloval na nové možnosti, které zvuk přináší a tak je tu mnoho prvků z předchozí éry – finále, které je téměř celé v intencích němého filmu (tedy beze slov, příběh je vyprávěn pouze prostřednictvím obrazu) nebo místy expresionistická kompozice mizanscény. To se projevuje i v hereckých projevech – herci zkrátka strašně přehrávají. To platí i pro hororovou Star Belu Lugosiho. Jeho ďábelský vzhled je ale opravdu působivý, navíc ještě umocněn způsobem, jakým je snímán – v polodetailech a z podhledu. Film svou naivitou v dnění době spíše jen pobaví, ale na svou dobu se jedná o zcela výjimečný snímek, který nastartoval celou odnož hororového žánru, a navazují na něj další snímky, jako například The Walking Dead Michaela Curtize nebo I Walked With a Zombie Jacquese Tourneura. (05.11.2005)

výtvarně skvostné, příkladně naivní a prototypické v celé řadě směrů. White Zombie bych především ale doporučil zhlédnout coby názornou ukázku, jak je vyprávění - tehdy velmi inovativního, zatímco zpětným pohledem velmi konvenčního - narativu podmíněno dobou a kontextem vzniku, především tedy postupnému přizpůsobování filmařů na nástup zvuku. White Zombie zvukovým filmem je, a přeci se v mnoha směrech více podobá snímkům předšlé éry. zatímco klasický hollywood záhy přesune tíži téměř vší narativní informace na dialog, White Zombie stále vypráví spíše obrazem a k tomu účelu koncipuje relativně důmyslné výtvarné pojetí akcentující střihovou skladbu, významotvorné prvky mizanscény a především expresivní výkony herců, pričemž vystupování Bely Lugosiho v jeho roli "mistra loutkáře" ovládajícího tlupu zombies je snad ještě démoničtější, než v jeho nejslavnějším Draculovi. v paměti diváků nejspíše utkví zejména záběry, v nichž hypnotizuje své oběti. podobně jako v roli Drákuly využívá hlavně křečovitých gest a uhrančivých pohledů. detaily očí, kdy zbytek tváře zakrývá maska, a ostře nasvícené oči díky tomu budí dojem zlověstné vnitřní záře, vyvolávají znepokojení dokonce i s dnenším odstupem. vedle toho patří zvláštní ocenění i stránce trikové, hlavně tedy působivému využití matte maleb pro záběry krajin a interiéru strašidelného hradu - nemít tak silný odpor k floskulím, byl bych v pokušení hovořit o "pastvě pro oči". s tím souvisí také na svou dobu nebývalá práce s hloubkou záběru. díky tomu všemu - a mimoto třeba také díky hudbě - jsem během sledování občas bezděky nabýval dojmu, že nesleduji ani tak archaický americký horor jako spíše ztracený klenot filmového expresionismu. (30.12.2017)

Pouhá kapička, monsieur Beaumonte. Do sklenky vína, nebo snad na květinu? Zapomeňte na zahnívající nemrtvé, se kterými přišel Romero. Tohle jsou zombie přímo od zdroje z Haiti. Zombie jsou ale jen okrajový jev, který s náboženstvím voodoo nemá nic společného, a propichování panenek sloužilo pro označování akupresurních bodů v léčitelství. Zombie nepřiváděli na svět kněží ale černokněžnící a film se tohoto faktu drží. O voodoo v něm není ani zmínka. Panenky si ale tvůrci upravili k obrazu svému. Označení nemrtvých, tak jak je známe teď, je přejaté odtud kvůli jisté shodě v chování. ● Bílá Zombie připomíná spíš němý film. Pojetí je velmi expresionistické, ve fimu se moc nemluví, herci přehrávají a film má bohatý hudební doprovod. Je to takový hybrid z raného období mluveného filmu, který stojí především na úžasné atmosféře, vizuálu a ďábelském Belovi, který vyřezával ze svíček voodoo panenky a oběti dostával pomocí drog do katatonického stavu blízkého smrti, aby je po pohřbení mohl „oživit“ a zotročit. Docela ale zamrzí, že celkově velmi dobrý pocit zabije odfláknutej konec. ● Mezi nejlepší voodoo počiny považuji videoklip Voodoo People od Prodigi. Než však odhalíme pravdu, můžeme odhalit takové hříchy, za které by se styděl i sám ďábel. (25.05.2009)