Vlkodlak

Velice odfláknutá rychlokvaška se scénářem, který by svedlo i pětileté dítě. V ději není ani jeden zvrat, žádná zápletka nic. Nic z toho by ještě nevadilo, kdyby vlkodlak vypadal dobře, ale takhle trapnou masku jsem snad ještě neviděl. Chlápek v teplákách s trochu delším hárem mě o tom, že je vlkodlak nepřesvědčí, ani kdyby se snažil sebevíc. (11.06.2006)

Hlavními plusy tohoto filmu je skvělá tajemná atmosféra, tvořená hustou, fakt hodně hustou :-)), mlhou, Chaneyho make-up, který ani dneska nepůsobí nijak směšně a skvělý Chaneyho melancholický herecký projev. Vlčí muž (ten překlad Vlkodlak se mi prostě nelíbí) je nezapomenutelná klasika a jsem zvědavej, jestli jí připravovanej remake překoná. (23.07.2008)

Hoci som fanúšikom obdobia i žánru, nemôžem ísť nad 3*. Vlkodlak Georga Waggnera sa lenivo pohybuje v bezpečných klišé, je predvídateľný, nemá čím prekvapiť, rómska predstaviteľka nevie hrať a zamhlené kulisy lesa o rozlohe 20 metrov štvorcových filmu na kúzle nepridajú. Navyše, ani dráma otec/syn snímke nedodáva hlbší rozmer. Klasikou robí tento film snád iba výkon Lona Chaneyho. Keď už nič iné, tak aspoň s väčšou fantáziou napísaný scenár ponúka konkurenčný, o 6 rokov skôr nakrútený Werewolf of London. (18.02.2007)

Hororový skvost. Film má na svou dobu velmi hustou atmosféru a těch 70 minut uteklo hrozně rychle. Fanoušky Draculy potěší přítomnost Lugosiho, který si zahraje jednoho z cikánů. Věřím, že když tehdy lidé tento horor viděli, tak se jim pak do lesa chtělo ještě méně, než mé generaci po Záhadě Blair Witch. Uznale smekám klobouk jelikož díky tomuto dílu o 69 let později vznikl můj nejoblíbenější film o vlkodlakovi. Ano myslím tím remake, který i když celosvětově zklamal tak mě si plně získal. Takže děkuji a tleskám. (04.08.2014)

Vcelku ucházející podívaná, která trochu ztrácí svou středometrážní délkou, a působí spíše jako krátká a lehce načrtnutá povídka bez silnějšího vyústění, než celovečerní film. Studiové natáčení a vůbec práce s mizanscénou (výtečné svícení) jsou zřejmě nejzajímavějšími záležitostmi na tomto, přes šedesát let starém, horroru. Waggnerovi se podařilo v ateliérech vykouzlit téměř Dickensovská blata, po kterých se neustále líně táhne mlha a střední vrstva se zde pouští to nebezpečného a nerovného souboje s krvelačnou bestií, která svou rozdvojeností trochu připomíná další klasické dílo a tentokráte od spisovatele Stevensona. Racionalitě a vědě je věnováno dosti málo prostoru stejně jako dobrým hereckým výkonům, což je ovšem každému po pravdě ukradeno. Hlavně že je na co se dívat a solidně to odsýpá. Dovolím si ovšem ještě konstatovat, že dvojexpozice v roce ´41 nebyla opravdu žádným trikovým milníkem a vlčí maska zobrazované zvíře vlastně ani moc nepřipomíná. (20.04.2005)