Johnny Mnemonic

Samozřejmě není třeba, aby se adaptace úzce držela námětu: Doplh Lungren byl pro mě co by zabijácký kyborg zábavná postava (výborný herec pro roli kyborga – mnohem lepší než zprofanovaný Arnold Schwanzenegger). Líbilo se mi zpracování některých parciálních prvků Gibsonovy povídky (Kitano a jeho monovlákno, delfín – vojenský kyborg), ale jinak jde o dost špatnou adaptaci kyberpunkové klasiky na béčkové úrovni. Přidávám se k většině a chci pořádnou adaptaci Williama Gibsona, neboť je ostuda, že je jeho dílo takto przněno a náměty podřadné úrovně jsou předkládány jako kyberpunkový Parnas (viz trilogii Matrix). PS: jsem zvědavý na Kahnova Neuromancera (2009) – jestli to bude zase kolaps, podstoupím osobně technologickou implementaci a co by kyborg Lungrenovského typu vyhubím to prznitelské plémě neumětelů. (26.03.2004)

S vědomím , že Matrix tu ještě nebyl , tak tu mame solidní scifi s Keanu Reevesem a Dolphem Lundgrenem (tady a pak v Univerzalním vojákovi a Mstitelovi jediny role , kde mi nevadí). Sice je poznat , že moc penez tvurci neměli. To vyrovná atmosféra a prostredi cyberpunku. Jo s polu s Terminatorem v detsví nejoblibenejsí scifi. To jsem tu VHSku protacel xkrát :D. (04.11.2007)

Johnny Mnemonic je přesně na půl cesty mezi tím, co se o něm říká a tím, čím jsem doufal, že bude. Výsledkem je tak relativně zajímavé, typicky 90kově bečkové sci-fi, které doplácí na nedotažený děj (postavy se objevují, kde tvůrce napadne, nějaká logika a realistický pojem o plynutí filmového času jde rázem do kopru, podstata viru NSA, naprosté upozadění černého ledu) a podivné triky, u nichž nevadí ani tak, že jsou mizerné (neboť se tím alespoň jasně rozliší, co je skutečnost a co virtuální realita), jako spíš, že jsou nepřehledné. Každopádně by mě hrozně zajímalo, jak to vypadalo na velkém plátně. Především je ale velmi zajímavé sledovat typické cyberpunkové propriety (uličky s odpadky, kouř, čisté vědomí bloumající sítí, ...) jak si je Hollywood představoval půl roku před premiérou Ghost in the Shell... Kupodivu nebyl od té Oshiího vize až tak daleko... (09.11.2009)

Johnny Mnemonic je jeden z mých rekordmanů: rozkoukal jsem ho, přísahám, v roce 1997 :-). Měl jsem tehdy docela rád Gibsona, a film jsem přesto nebo proto tehdy celý nedal... Problém s cyberpunkem v tomto pojetí je, že velmi rychle zastarává. Aby tedy fungoval, měl by mít nadčasové prvky a dobrý příběh. Což se povedlo tak napůl (a Gibsonova chyba to není). Dojem je spíš, že jde o vizuální napodobeninu Blade Runnera se značně omezeným rozpočtem (i když jsou triky a kulisy technicky "novější", vypadají hůř). A ta estetika zastydlého disko-retra je vyloženě odpudivá.... Nicméně, film celou hodinu relativně fungoval, jen pak přišlo velké finále... které mělo být velká pecka, ale bylo k smíchu a pláči zároveň. Bojové scény v poslední půl hodině mi způsobily vážnou nevolnost a podobné bolesti hlavy, jako předváděl Reeves. Ještě se pozastavím u castingu – dokonalí antiherci Lundgren a Ice-T dali filmu pravý feel ultrasračky. Kitano, Reeves, Meyer, ano, to byla naštěstí jiná káva (Meyer mě prostě baví, nelíbí se mi, ale je zajímavá). Resumé celkové: škoda. (07.06.2012)

Tak toto byl opravdu trapas. Proč se snažit tvořit prostředí, na která nejsou prostředky ani technologie? Stačilo počkat pouhé tři čtyři roky a byl tu Matrix - digitální přelom v kinematografii. I když ani trpělivost by tento film zřejmě nezachránila - opravdu neskutečně tupý scénář a toporný Keanu Reeves, jemuž role nedávala vůbec žádnou volnost. Proč tento film vůbec vznikal? Toť otázka. (07.11.2010)