Válečné hry

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)

Ten nápad mi přijde dost zajímavý a stěžejní myšlenku ten film má taky dobrou a naprosto dostačující, jenže horší je to se zpracováním. To je totiž ne zrovna záživné, průměrné a má příliš mnoho naivních zvratů. Navíc i ta přehnaná délka tomu značně škodí. I tak se mi na to ale nedívalo špatně, jen úplně nemám důvod si to někdy zopakovat a až na pár scén si z toho víc časem asi ani nevybavím... No prostě taková ta průměrná sci-fi, která neurazí, ale ani nenadchne. 3* (25.09.2022)

Také príjemné nostalgické spomínanie na časy, keď svet pred jadrovou vojnou zachraňovali ešte tínedžeri s vyslúžilými vedcami. A odpálenie jadrových hlavíc bolo na dva kľúčiky a malé žlté tlačidlo. Vzhľadom na rok vzniku a dobrý záver mi vôbec nevadila značná dávka naivity, ktorú tam tvorcovia pôvodne asi nechceli mať, ale rokmi to tak vypálilo. A ešte mi napadol Kubrickov geniálny Strangelove, takže s filmom veľká spokojnosť. –––– V řídícím centru si myslí, že jadernou válku lze vyhrát. ... Vyhynutí je součástí přirozeného řádu. ... Budeme ušetřeni hrůzy přežití.–––– Je to jenom stroj. Nejednejte jako on. (07.08.2018)

Za čias studenej vojny vskutku originálna myšlienka, ktorá však mohla vyvolať aj paniku :-) Nebyť priveľa klišovitých scenáristických barličiek, za dobrú atmosféru a nastolenie zaujímavej témy by som dala aj 4*. No klasické scény typu -- tvrdohlaví dospeláci menia svoje rozhodnutia po pár sekundách finálneho osvietenia, striedavo naivná a "najmúdrejšia" pubertiačka alebo hlavný hrdina v kritickej situácii, ktorý nepovie to podstatné (aj keď toto klišé chvalabohu viackrát aj porušili) -- už v dnešnej dobe ťažko znášam. (30.06.2007)

Přes slušnou sbírku klišoidních prvků se jedná o velmi akční napínavou podívanou. Matthew ještě jako smrkáč se nabourá do počítačového programu armády spokojených států a s bývalým vědcem toho času na odpočinku musí celému světu zachránit prdel. Zaujme pár triků (odkódování dveří nůžkami a kazetovým magneťákem), vždyť se píše rok 1983.Ally Sheedy byla pěkná kost, za tři roky se proslavila s Číslem 5. (11.12.2017)