Johnny Mnemonic

Když jsem to viděl poprvé v televizi, hodně jsem se na to těšil. Vybavuju si, že ukázky z toho filmu na mě působily hodně sofistikovaně. Čekal jsem nějakou efektní kombinaci akce a moderních trikových scén. Výsledek mě hodně zklamal - a to jsem byl tehdy vůči těmhle typům filmů hodně shovívavý, protože jsem ji je prostě chtěl užít. Tehdy mi to přišlo - nevím, jak to přesně říct. Takové vláčné a ukoptěné. Už od prvních scén jsem nabyl dojem, že se ten film snaží nějak působit, ale vůbec mu to nejde. A že někde uprostřed tomu prostě spadne řetěz a utápí se to v jakési chtěné, nudné a nedotažené post-apokalyptické vizi s vykonstruovanými náznaky rádoby symbolických přesahů. Bavily mě akorát animované sekvence, kdy hlavní hrdina vstupuje do 3D prostředí počítačové sítě. S odstupem se mi to překvapivě líbilo. Hned zkraje jsem přistoupil na brakovou nadsázku, která spíš než pro kina byla určena pro estetický prostor videotrhu. Děj překvapivě frčel. Většina těch dobových elementů do sebe relativně funkčně zapadala - barvy, ploché svícení, hojně užívané rakurzy, digitální animované sekvence a laciná výprava navazující na osmdesátkový trash ("Útěk z New Yorku"). Překvapil mne i solidní Reeves - zvláštní účes ( který v průběhu filmu skript neuhlídal), zvláštní kostým, zvláštní herecký projev, specificky ostrý a relativně důvěryhodný i v teatrálních momentech, Místama jsem měl i dojem, že ten týpek hraje jinak, než jsem zvyklý. Že dokonce se svým omezeným rejstříkem vytváří jedinečnou postavu - která není čistě hrdinská a místy dokonce není úplně sympatická. Kdysi to v Cinemě dostalo 20 %. Žádný velký kult bych z toho nedělal. Ale rozhodně to není až taková sračka. (08.02.2018)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)

Nikdy predtým som záver nedopozeral, asi ma nudil a zaspal som pri ňom. Tentoraz som to ale napravil a tohoto predchodcu Matrixu som dal. Cyberpunkový námet nadčasový, spracovanie však skĺzlo do lacnej post-apokalyptiky. Začiatok sice sľuboval viac, ale bohužiaľ, ďalej to nepokračovalo. S pár high tech hračikami sa autori vyhrali, s prostredím a s efektami už menej. A musím povedať, že to množstvo termínov a logických postupov - polovica bola balast a tá druhá nedávala zmysel. Z hercov potešili iba Reeves a v malej zápornej roli Lundgren. (17.05.2015)

Génius jako je William Gibson si pro svá díla zaslouží mnohem lepší filmovou podobu...pravda je, že sám psal scénář, ale víte jak to je s těmi borci v marketingu, ti vám vykecají i díru do hlavy;) Navíc kdyby Jane vypadala jako Molly, asi by to dost lidí nevydejchalo:) Jinak nic proti Dině Meyer, ona za to nemůže. Vše kromě těch nejzákladnějších prvků (jako jsou jména postav:)) překopáno nebo spíš hluboko zakopáno jest, Dolph Lundgren zcela zbytečně zabírá místo na plátně (a že ho je pěknej kus), na mé skrytě cyberpunkové duši mě trošku zahřál snad jen matrix a potom efektní monovlákno;) A možná i hudba od nějakého Brada Fiedela. (19.04.2004)

Necital som poviedku, takze neviem do akej miery ju filmove spracovanie dokalicilo. Mne to po dejovej stranke pripada v pohode. Reeves sa musi dostat z bodu A do bude B, aby dostal zhlavy 320 GB dat a popritom zlepsil svet. To by mohlo fungovat rovnako dokonale ako v Matrixe, keby ta cesta bola vyplnena mnozstvom spickovych akcnych scen. Ale nie je. Akcnych scen je len par a su dost priemerne. K tomu sa to cele odohrava v hnusnom prostredi, takze po vizualnej stranke sa nie je na co pozerat. Cely film nakoniec zaujme len dvoma aspektami. Rôznorodym hereckym obsadenim, ktore by som v jednom filme nikdy necakal a naivnou predstavou o tom ako bude vyzerat internet a par dalsich veci v buducnosti. 4/10. (20.10.2015)