Ônibus 174

Filmaři, diváci i kritika si docela oblíbili drsné snímky z Brazílie jak ji znají jen její obyvatelé. Temné špinavé ulice, krádeže a vraždy na denním pořádku. Město bohů, Vzpoura ve věznici Carandiru, Tropa de Elite všechny tyto filmy ukazovaly odvrácenou tvář Brázilie a režisér posledně jmenovaného nám přináší námětem strhující a neotřelý dokument zachycující únos autobusu, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Je zajímavé "naživo" sledovat jak taková událost vypadá v reálu a režisér do toho přidává i všemožné rozhovory se všemi možnými zúčastněnými od policistů po rukojmí a ukazuje sociální problematiku v zemi. Škoda, že je film docela dlouhý a některé části a rozhovory nejsou tak zajímavé. Rozhodně však tento dokument stojí za vidění. (22.07.2009)

50%. Moc dlouhé, trošku o ničem. Jediné co si z toho lze odnést je jakés takés poučení o poměrech v brazilské chudině a to, že brazilští policajti jsou naprostí amatéři. Zdlouhavé, rozebírá se každý plk a pohyb. Co stojí ještě trochu za to, je že vidíme reálné záběry a návaznost na události, které čin zapříčinili. Místy mi to přišlo jako šaškaráda (únosce říká rukojmímu evidentně, co má histericky křičet na policajty a kamery). Prostě exibice jednoho zoufalce. V Americe by se to snad nevešlo ani do zpráv, protože amíci by tuhle situaci zvládli do hodiny. (20.04.2010)

"He said that I'd see him on TV, that he'd be famous. I told him, "Son, I really hope so. I want to see you as a big success.""   Dokumentárna rekonštrukcia jedného kriminálneho činu, ktorá sa z nejakého dôvodu dostala aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Ťažko povedať, prečo, keďže poväčšine to pôsobí ako bežné kriminálne spravodajstvo so značným bulvárnym podtónom (také rozšírené krimi noviny). Chlapec proste chcel mať za každú cenu pozornosť "celého sveta" (rozumej médií) a aj sa mu jej napodiv dostalo. Je dosť choré, že takéto "celebrity" vôbec dostávajú nejaký priestor v médiách, dokonca sa o nich nakrúcajú aj celovečerné filmy. Ak by totiž tá spoločnosť nebola takto nezmyselne nastavená (myslené v bulvárnom smere), ani pes by po ňom neštekol a namiesto pozornosti by sa mu dostalo maximálne tak jednej guľky od ostreľovača (a neboli by žiadne nevinné obete). Ale aby som nebol až taký hnusný, nejaké tie pozitíva predsa len tento film má (napr. to úvodné predstavenie Rio de Janeira z nadhľadu). Na pozadí toho kriminálneho činu totiž prináša celkom zaujímavý náhľad do práce bezpečnostných zložiek v Rio de Janeiru (ukázaná je hlavne neschopnosť policajtov, keďže v policajnom zbore končia tí, ktorí si nevedia nájsť inú prácu) a v podstate aj náhľad do celej brazílskej spoločnosti (vo forme akejsi sociálnej štúdie), predovšetkým skupiny ľudí z jej okraja (deti ulice, postupne formované do kriminálnej hrozby pre spoločnosť). Brazílska spoločnosť tu je ukázaná v dosť mizernom svetle a je tiež zaujímavé, že takýto pohľad potvrdzujú viaceré filmy, ktoré sa do našich končín dostali v posledných dekádach. "Ônibus 174" mohol byť napínavým a znepokojivým svedectvom o stave brazílskej spoločnosti, keby to vlastne celé nebola taká trápna fraška, nechutný teáter, na ktorom sa odmietam zúčastniť. (26.04.2023)

Pred štyrmi rokmi som mal mierny problém s usporiadaním olympijských hier v Číne kvôli porušovaniu ľudských práv. Olympiádu v Riu ale asi po tomto intenzívnom zážitku budem musieť bojkotovať. Jedine, že by som sa tam išiel tesne pred tým pozrieť a pýtal sa miestnych (navštívil by som aj väzenia), čo sa za 14 rokov zmenilo. Predpokladám, že by ma reakcie sklamali. Režiséri okrem silnej témy ukazujú talent aj pre gradáciu deja a za celých 150 minút som sa ani chvíľku nenudil. Veľmi obsiahly dokument, ktorý na základnú kostru, únosu jedného autobusu, nabaluje na seba mnoho sociálnych témat obrovskej megapoly. (28.05.2012)

7/10 Zpočátku to na mě působilo jako jiné "dokumentární" filmy, kde si režisér dovolí díky své bujné fantasii dotočit hromadu scén, které se mu do pořadu hodí a vydává je za ověřenou verzi - Jak to tenkrát bylo. S přibývající stopáží se můj pocit jistoty a bezpečí začal rychle měnit v drsné vystřízlivění, že nejspíš veškeré záběry od autobusu nebo černobílé VHS od komunitního kostela jsou opravdu ale opravdu reálné. Trošku zmatečně a uměle sice působily ty, které měly dokumentovat stávající podmínky v nápravných zařízeních i jejich "umělecké" inverzní mi přišlo jako pěst na oko. Mluvící hlavy podávající zpětně na kameru svědectví byly pečlivě vybrány a jejich vyprávění díky dobře formulovaným otázkám mimo kameru dotvářelo absurdnost celé situace. Prostor dostali všichni jak ze stany unesených, policie, sociální pracovnice, maskovaného příslušníka SWAT, tak ze strany únosce - teta, kamarád, napravený kamarád, náhradní matka, maskovaný gangster. Těžko říct proč dostal přednost zrovna tento příběh před (domnívám se) tisícem jiných, které se běžně odehrávají na ulicích brazilských megapolis - zřejmě právě dostatek dokumentárního materiálu a pohnutý příběh hlavního hrdiny na kokainu. Myslím, že Pixote se spokojeně převrací v hrobě a Babenco je rád, že našel pokračovatele. (08.12.2008)