Kamera:
Kacunori ŠiradóHudba:
Jasunori MicudaHrají:
Asuna Tomari, Kentaró Kumagai, Sajaka Senbongi, Hiroši Naka, Šun'iči Maki, Saori Hajami, Akira Miki, Šindži Kawada, Šó Nogami, Suzuka Morita, Mirei Kumagai (více)VOD (1)
Epizody(24)
-
Hotpot / Koláč (S01E01)
-
Pečený bazilišek / Omeleta / Kakiage (S01E02)
-
Živé brnění (S01E03)
-
Dušené zelí / Orkové (S01E04)
-
Mňamky / Sorbet (S01E05)
-
Dvorní kuchyně / Vaření ve slané vodě (S01E06)
-
Kelpie / Kaše / Maso na roštu s omáčkou (S01E07)
-
Maliny / Grilované maso (S01E08)
-
Chapadla / Guláš (S01E09)
-
Obržáby / Nad zemí (S01E10)
-
Rudý drak I (S01E11)
-
Rudý drak II (S01E12)
-
Rudý drak III / Dobrý lék (S01E13)
-
Mořský had (S01E14)
-
Dryáda / Kokatrice (S01E15)
-
Uklízeči / Dryády se sladkým saké (S01E16)
-
Harpyje / Chiméra (S01E17)
-
Měňavka (S01E18)
-
Babizna / Noční můra (S01E19)
-
Ledový golem / Barometz (S01E20)
-
Vejce / Zlatá země (S01E21)
-
Gryf / Známí (S01E22)
-
Gryfí polévka / Knedlíčky (S01E23)
-
Knedlíčky 2 / Vejce na slanině (S01E24)
Videa (36)
Recenze (7)
Ruku na srdce, do tohoto kousku jsem se nejprve vůbec nechtěla pouštět, protože přehypované věci u mě v drtivé většině případů končívají trpkým zklamáním, ale jakmile vyšlo pár dílů a hodnocení i všeobecné nadšení kolem začalo strmě padat, rozhodla jsem se přece jen vrátit a dát mu šanci. A jsem za to moc ráda. Ono už samo o sobě v dnešní době najít fantasy anime, které není isekai, ecchi ani pedo-bait, je jako najít jehlu v kupce sena. Žádný self-insert ani sprosté fanservice se tentokrát nekoná, ale naopak je tento seriál krásným a pohodovým pohlazením na duši. Všechno stojí a padá na postavách, které jsou výjimečně VŠECHNY zajímavé (zcela výjimečně i včetně hlavního hrdiny) a všechny dostávají dostatečný prostor. Oceňuji i jejich originální design (žádné klasické ctrl+c ctrl+v jiné vlasy) a úžasný přístup k ženským hrdinkám. Stejně tak je skvělý i svět, jež je radost prozkoumávat a jež výjimečně dodržuje pravidla, které si nastavil. Dějově jsou samozřejmě některé epizody lepší, jiné horší, ale všechny mají příjemnou atmosféru a emocionální momenty na mě také fungovaly a stejně tak jsem si užila všudypřítomný humor. Těším se na pokračování. 9/10 ()
Ze začátku to vypadá, že tohle bude jednoduché přímočaré dobrodružství, okořeněné trochou netradičního vaření. Jenže to vaření je daleko sofistikovanější než by se mohlo zdát, má na sebe nabalená spoustu poselství, posouvá charaktery a někdy i děj. Zároveň se nám nenápadně na pozadí buduje lore světa a rozkrývají charaktery hlavních i vedlejších postav. Co na začátku vypadá, že bude zábavná jednohubka, postupem času přináší i temnější a psychologičtější momenty a nejednoznačné volby. Co je však úplně nejlepší je to, že postavy nejsou žádné tuctové archetypy, každá (i ty vedlejší) je živoucí charakter, který mé své silné i slabé stránky, touhy, problémy a i nějaké ty úchylky. A seriály tyhle věci skvěle využívá, aniž by na to příliš upozorňoval nebo si z toho nějak utahoval. Zaháklo mě to a strašně chci vědět, co uvaří v další řadě a jak to vlastně všechno dopadne. 85% ()
Co člověk potřebuje, když prozkoumává nebezpečný a stovky let starý dungeon plný prapodivných monster? Přece pořádnou popiči chálku. A kde ji vzít? Odpovědí je rčení “sežrat nebo být sežrán”. Toť ústřední myšlenka tohoto anime, v němž se do hlubin tajemné kobky vydává blonďatý Aragorn z Wishe, ohledně pojídání příšer morálně rozpolcená Frieren, půčík-kasař a trpaslík-gurmán, který s sebou nosí víc kulinářského náčiní než Samvěd Křepelka. Porcování, krájení, pečení, smažení, dochucování a všelijaké další způsoby přípravy pokrmů z monster pak tvoří highlight anime, jenže se ve výsledku v ničem neliší - všechna jídla se povedou a všem členům skupiny pokaždé chutná (ale oblečení to z nich nestrhá). Posedlost jídlem dokonce přesahuje příběh samotný, jelikož například první opening nazpívala kapela Bump of Chicken. Nic ze zmíněného by však rozhodně nezvládlo utáhnout všech 24 dílů. Na řadu tak přichází dva aspekty, jež z Dungeon Meshi udělaly snad největší překvapení zimní sezóny - zábavný worldbuilding s pozoruhodným smyslem pro detaily ve fungování fikčního světa a místy až zarážející nárůst hloubky příběhu a postav (jako např. v Mushoku Tensei). Že mě totiž začne zajímat historie světa a minulost postav jsem od této na první pohled obyčejné blbiny opravdu nečekal. ()
Som nakoniec veľmi prekvapený celkovým konečným pocitom po dopozeraní Dungeon Meshi. Dôvod je jednoduchý, mňa to proste dosť dlho až tak nebavilo a to dokonca možno až do nejakého dvanásteho dielu. Jedlá ktoré naši hlavný hrdinovia jedli boli zaujímavé, nevšedné, ale nič mi to nehovorilo a ani ma to nezaujímalo, ale nakoniec sa z toho pre mňa stalo anime o niečom absolútne inom, ako o tých jedlách čo jedli. Zopár dielov mi tiež pripadalo ako zbytočných a postavených len na nejakých slabších vtipných momentoch. Potom sa to celé odrazu zmenilo a pochopil som, že čo mám česť pozerať, pomalý rozjazd a pomalé rozprávanie vystriedala neuveriteľná kvalita vo viacerých sférach. To čo má toto anime najlepšie z pomedzi všetkých nových za pár rokov, ktoré máte možnosť vidieť je world building (budovanie sveta), vytvorenie úžasného sveta, kde všetko do seba zapadá, kde všetko má svoje unikátne miesto, kde každý človek, každá príšera je iná, kde kúzla majú svoje opodstatnenie a použitie. Treba povedať, že tento world building, vytvorenie tohto zaujímavého sveta (aj keď sme prvky videli už v iných anime a seriáloch) zatieni všetko ostatné, aj malé nedostatky, aj občasnú nudu a vy dostanete aspoň v tejto jedinej jednej sfére proste to najlepšie čo ste videli za pár rokov. Ak ste dostali toto a bolo to úžasné tak potom Vás dokonca baví, aj obrovské množstvo rôznych postáv, nie len hlavných, ale aj vedľajších a mini príbehy z ich minulosti boli naozaj správnym korením, ktoré ma zabávalo. Keď už máme tieto skutočnosti, dostaneme k tomu zaujímavo rozprávaný ucelený príbeh skupiny hrdinov, ktorý vôbec nepôsobí epizodicky, napriek tomu, že hlavný hrdinovia sú stále inde a stále robia niečo iné, je tam totiž ich hlavný cieľ, ktorý spája ich snahu. Dialógy sú dobre prepracované, jednotlivé postavy spolu interagujú a dokonca sa učia využívať časom slabosti a prednosti jeden druhého, ale zároveň, keď sa do skupiny pridávajú nový členovia sú tam, aj určité hádky, medzi nimi, ktoré treba prekonať. Páčilo sa mi aj to, že epizódy začínali openingom a nie nejakým kúskom príbehu, ale podľa mňa ending v oboch prípadoch bol lepší ako opening, čo sa teda moc často nestáva. Zároveň mi pripadalo, že jednotlivé epizódy ani nemali rovnakú dĺžku, že sa dĺžka prispôsobovala tomu čo bolo treba dorozprávať. Nemám ani nejakú postavu, ktorú by som nejak vyzdvihol, Marcille, Laios, Senshi, Chilchuck sú naozaj premyslené výborné postavy, ktoré k sebe pasujú. Izutsumi som si nejak neobľúbil, v tých vedľajších postavách sa mi páčili iné postavy viac, asi preto, že nestačí mať uši a byť ako mačka, aby sa táto postava vyrovnala kvalite štyroch už spomenutých hlavných postáv. Teším sa na ďalšiu sezónu. ()
Galerie (1 014)
Photo © Tokyo MX
Nad tím, jaké by to bylo mít sex s různými nadpřirozenými bytostmi, už jsme se v anime podrobně pozastavovali, nyní je načase zjistit, jaké by to bylo, kdybychom chtěli některá ta nadpřirozená stvoření sníst! Ale samozřejmě nic, co by připomínalo lidi! Jistě Marcille, tak určitě… Ale Jeoffrey, to vaření příšer je až příliš abstraktní, a tak mi nic neříká! Ale no tak, nemusíte být Gordon Ramsay, abyste si dokázali všechny ty nadpřirozené přísady nahradit těmi našimi běžnými, vždyť spousta z nich je tak vyobrazená, že byste to měli pochopit, navíc ty recepty většinou fakt nejsou náročné, přeci jen vaříme v kobkách, ne v kuchyni hotelu Imperial. Navíc je to opravdu o tom si podle seriálu něco uvařit? Podle mě tu jde spíš o to udělat vaření zajímavé, nabudit vaši fantazii a přinést vám onu kýženou chuť k jídlu. Suroviny jsou tu krásně detailně nakreslené, jídla vypadají většinou chutně, i když pochází z potvor, neříkejte, že když si k některé epizodě v první polovině seriálu vezmete něco dobrého, že si to jídlo neužijete, že to nedokázalo vzbudit a podpořit váš apetit. Ale zpátky k původní otázce, nebo spíš pojďme si položit jednu složitější – Je to vážně jen další anime o vaření? Není to spíš seriál o dobrodružné výpravě, která si opakovaně klade jednu velmi důležitou otázku – Kam až jste ochotní zajít pro záchranu milované osoby? Přeci jen snad kromě Laiose tu asi není nikdo, kdo by chtěl jíst potvory z čiré zvědavosti, je to spíš nutnost, snaha, jak si zajistit základní potřebu v nehostinném prostředí. Jez nebo budeš sněden! Ale Jeoffrey, pokud to má být dobrodružná výprava, kde je tu nějaký spěch, na to, že Laiosovi právě pomalu umírá sestra v břiše draka, celá parta v první polovině postupuje, jak kdyby byly někde na výletě, dokonce i ta atmosféra je až příliš pohodová na to, že má jít o zoufalou záchrannou misi! Dobrá, po pravdě jsem prvních pár dílů tuhle výtku i chápal, docházelo mi, že jediným zoufalým činem tu zatím je akorát to, že místo baleného proviantu si uvaříme, co dům dal. Ale postupně vám začne docházet, že tyhle kobky jsou opravdu extrémně nebezpečným prostředím s hromadou pastí, nebezpečných tvorů, každý neuvážený krok může vést ke smrti. A naši dobrodruzi nejsou žádní amatéři, třeba takový Senši je v rámci kobek doslova specialista na přežití. Oni vědí, proč jsou obezřetní, vědí, co dělají, a i když to může ze začátku občas vypadat jako "školní výlet s vařením na ohni", postupně se vše začne zamotávat, nejen postavy, ale i vy jakožto divák se ponoříte do zdejšího spletitého labyrintu chodeb a začne vám docházet, jak to tu vlastně funguje. Navíc v druhé polovině seriálu dojde k tak překvapivému zvratu a změnám ve vyznění celého seriálu, že budete zírat a obdivovat autorku, jak dokáže takhle plynule měnit atmosféru a s jakou elegancí a silou dokáže řešit nejrůznější problémy jednotlivých postav. A ona otázka – Jak daleko jste schopní zajít pro záchranu milované osoby? – zde dostane hned několik nových rozměrů, a i pár hodně intenzivních odpovědí. Co je však na Labužnících v kobce (osobně bych asi spíš preferoval přesnější překlad, něco jako Lahůdky z kobek, ale i tenhle má pro mě své kouzlo) opravdu nejlepší? Minimálně tyhle věci – postavy, prokreslenost všeho (prostředí, postav, příběhu…), humor a animace. Co říct k postavám? Unikátní, různorodí, uvěřitelní, sympatičtí, zábavní – taková je zdejší hlavní pětice, ale i mnohé další charaktery, na které narazíte. Marcille a její ksichtění budete milovat, Icuzumi budete mít také velmi rychle rádi, Senšiho si budete vážit, Čilčuk vám občas přijde jako ten nejrozumnější ze všech a Laios – bez něj by to prostě nešlo! Ale budou zde i postavy jako třeba Šuró, Kabru, nebo Sissel jejichž každý krok budete sledovat s napětím a budete si přát o nich zjistit co nejvíc. Co říct k tomu prokreslení všeho? Rjóko Kui dala do tohoto světa opravdu hodně, vytvořila plně fungující ekosystém, u kterého si budete představovat jeho jednotlivé vrstvy a jen souhlasně přikyvovat nad tím, jak je důležité, aby zůstal v rovnováze (a zároveň vám dojde, že poselství o rovnováze přírody se dá použít i na jiný, než jen zdejší fantasy svět), protože co se stane, když se něco pokazí, vám seriál nejednou předvede. Bude vás fascinovat, jak je ten ekosystém vrstvený a jak je provázaný s ruinami prastarých civilizací... U mnohých příběhů se svět autorům rozpadá, postupně bourají jeho zaběhnutá pravidla, nebo jim ho prostě nevěříte, ale tady pořád stojí na pevných základech a je vidět i cítit, že do něj dala autorka spoustu lásky, stejně jako do svých postav a jejich příběhů. Vždyť je tu i oficiálně první logicky vysvětlená a do světa ukotvená kočkoholka! Žádný Nekopara bullshit, tady přesně víte, co je Izucumi zač a proč je kočkoholka a dává to smysl! Co říct k humoru? It’s damn funny! Je tu spousta milého humoru, ještě víc toho bláznivého a nijak se to netříská s občasným vážnějším laděním seriálu, jak jsem psal, plynulost a přirozenost přechodů mezi jednotlivými náladami a tématy příběhu je tu obdivuhodná. A teď k té animaci. Už z traileru bylo jasné, že tenhle seriál má svůj vlastní originální styl, charakter designy jen tak snadno nezaměníte s nějakým jiným anime, má to zkrátka vlastní vizuální osobnost, která je pro mě sympatická a velmi dobře se na to kouká. Studio Trigger rozhodně nezklamalo, odvedlo skvělou práci ve všech aspektech. Tak a teď k nějakému finálnímu hodnocení. Asi je jasné, že po tom všem, co jsem napsal, dostanou Labužníci v kobce tu nejvyšší známku, ten seriál jsem si oblíbil, sice ho zatím nemiluju tak bezmezně, jako třeba Frieren z předchozích sezón, takže úprava mého žebříčku TOP seriálů se tentokrát konat asi nebude, ale jsem rozhodně natěšený na pokračování a celé jsem si to náramně užil, i když musím také přiznat, že doslova nalepený na obrazovku a natěšený na každý díl jsem doopravdy byl až od konfrontace s drakem. Přesto – Víš co kuchaři? Já ti tentokráte udělím řád šunky zlaté! 9,4/10 () (méně) (více)