Hraběnka z Hongkongu

On je to spíše divadelní kus, a je škoda, že lodi jako takové, tedy záběrů na palubě, si užijeme minimálně - nechybí ale oddělovací vsuvky v podobě záběrů na vlny v noci, ve dne, rozbouřené i klidnější. Celkově je to sice příjemně úsměvné, ale ve druhé části už není moc o co hrát, karty jsou rozdány, špílce mezi nimi dvěma odehrány, a tak se jen opakují dosavadní skeče, řeči, situace a vkrádá se nuda. Brando hraje skvěle, Sydney Chaplin také, jen té Sophii Loren toho diblíka nevěřím ani za nic, a i když se snaží vše uhrát přes dekolt, její zadnice v šatech připomíná spíše vesnickou maminu, prostě za mne nijak moc atraktivní žena. Zápletka by vystačila na kratší snímek, a i když je nálada tlumeně rozverná, množství zbytečných scén a vpádů různých lidí do apartmá (až se zdá, že jde skoro o průchoďák, a ne kajutu významného politika) tu náladu spíše ruší a rozbíjí. Btw, ty chyby skriptu mne také dost iritovaly (když se postava dívá doleva, střih, a kouká doprava). (09.12.2017)

Tuto romantickou komedii bych námětem zařadila mezi předchůdce Pretty Woman. Jednoduchý příběh, kterému by spíše slušela divadelní prkna než filmový pás se odehrává většinu času v uzavřeném prostředí lodní kabiny a stálý pohyb osob ze dveří do dveří by ho řadil mezi kdysi slavné Chaplinovy grotesky. Prostě to k sobě nesedělo. Marlon Brando v nezvyklé roli působil strnule a ani Sophia Loren nepodala svůj obvyklý živelný výkon. Jinak je to na svou dobu pěkný film s řadou vtipných situací a s mými oblíbenými herci, jenom je škoda, že na něm zapracoval čas. Z dnešního pohledu by to chtělo větší dynamiku. Oba hlavní aktéři jsou spíše hvězdy dramatických rolí, než komici. Řekla bych, že film je určen starší generaci, která si u něj s nostalgií zavzpomíná na staré zlaté filmové časy. (19.12.2016)

Prkenný Marlon Brando sa dá vysvetliť nezhodami s režisérom, o ktorom hviezda utrúsila čosi o najdespotickejšom režisérovi (niet divu, veď hral Diktátora!). Alebo má druhé vysvetlenie: Skrytý "pôvab" buržoázie. Nadutej, k menejcenným kastám a sluhom pohŕdavej, márnomyseľnej a majúcej v zásobe vždy pár perfektne naučených prejavov o humanizme a oslobodení ľudstva. Charles Chaplin prirovnal svoj záverečný režijný počin k dýchaniu. Áno, rytmus neustále zatváraných a otváraných dverí čímsi pripomína vlnobitie pľúc a iných orgánov, či tep srdca. Chaotický, s výkyvmi. Dych zazobancov, založený a udržiavaný mašinériou poskokov od upratovačiek, cez čašníkov, účtovníkov, poradcov až po kapitána, ktorý pôsobí voči klientom lode tiež ako síce dôstojný, ale predsa len služobník. Vyhraté to nemá ani grófka, čo chce zdrhnúť ilegálne z hongkongského prostitučného pekla (hoci zrejme z jeho vyšších poschodí - pôsobí rovnako ako dnešné luxusné spoločníčky na vopred dohovorenú objednávku). Jednoducho - aktuálna téma utečencov na ceste za lepším svetom, ktorým starousadlíci strpčujú príjazd do zóny blahobytu ako sa len dá. Ak chce prežiť bez úhony musí grófka zapojiť všetky svoje zbrane. A keďže ju hrá Sofia Lorenová, nie je to zase až tak ťažké. (06.08.2015)

Dôstojný chaplinovský epitaf jednej veľkej kariéry. Na to, že má snímok dve hodiny a občasné neverbálne štylizácie vtipov nie sú tým pravým orechovým, ideálne vyvažujú takú tú inteligentnú neviazanosť v konfrontačnej konštalácii hereckej elity. Lebo keď si len námatkovo spomeniem na situačnú štruktúru (ultra)úchylných "romantických" komédii zo súčasnosti, je to v celku dobré. A sociálna kritika. Tá ide autorovi znovu ako po masle. (13.09.2014)

Film předchází pověst pozdního mistrova díla, které se tak trochu minulo s dobou svého vzniku. Přistupoval jsem k němu tedy dost obezřetně. O to větší bylo moje překvapení, když se z očekávaného selhání vynořila příjemná komedie, ve které tak nějak přirozeně doznívají poslední (už vskutku vzdálené) ozvěny němých grotesek. Sophia Lorenová tu má hned několik scén, které svými pohybovými kreacemi evokují Chaplinovu nejslavnější postavu. Tak nějak mi do toho nezapadal jen ten Marlon, který na rozdíl od ostatních herců působí dost strnule. Chaplin se ve svých předchozích "pozdních" filmech vždycky snažil o nějaký myšlenkový přesah formou kritiky americké televizní kultury (Král v NY), vyšších středních vrstev (Verdoux) nebo posteskem nad uplývajícím časem (Světla ramp) - o Moderní době a Diktátorovi nemluvě. Hraběnka z Hongkongu se z této řady vymyká. Nic zásadního nezděluje ani nekritizuje. A snad proto se může vykládat jako nevydařené završní Chaplinovy kariéry. Přitom její kouzlo a hodnota je právě v návratu k jednoduchému způsobu vyprávění, které nemělo působit nic víc než radost a dojetí. (15.05.2011)