Le Comte de Monte-Cristo
Gróf Monte Christo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
Kamera:
Nicolas BolducHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider (více)Obsahy(2)
Marseille, 1815. Mladý lodní důstojník Edmond Dantes zažívá nejšťastnější obdobní svého života. Má se stát kapitánem a konečně se oženit s láskou svého života, krásnou Mercedes. Jeho úspěch ale u mnohých vzbuzuje žárlivost. Edmond se stává obětí zákeřného plánu. Ze dne na den je bez soudu uvězněn v kobce pevnosti If, bez naděje na propuštění. Jediný, s kým může Edmond mluvit, je Abbé Faria, vězeň z vedlejší kobky. Abbé se stává Edmondovým přítelem a učitelem. Před smrtí mu Abbé svěří tajemství o ztraceném pokladu. Po dlouhých čtrnácti letech utrpení, zoufalství a beznaděje se Edmondovi podaří uprchnout a najít poklad ukrytý na ostrově Monte Christo. Jediné, po čem Edmond Dantes touží, je zúčtovat se všemi, kteří ho zradili. Nyní, vyzbrojen obrovským majetkem, se bez slitování vydává na cestu pomsty... (Bioscop)
(více)Videa (5)
Recenze (77)
No jestli chtějí Francouzi pokračovat v dumasovských adaptacích takhle, tak (j)sem s nimi! Jak Mušketýři (oba - zatím;) - díly), tak Monte Cristo, jsou skvělé záležitosti, u nichž jsem neměl nejmenší problém s délkou stopáže (což se třeba o comicsovkách posledních cca patnácti let opravdu říct nedá;)). Zase jsou tu značné odchylky od předlohy, ale žádné moderní eskapády nebo experimenty se nekonají. "Jen" poctivé vizuální hody, dávající na odiv to, v jakém luxusu se počátkem 19. století dalo žít. Tak jako Mušketýři, i Monte Cristo je skvěle "nakástován" (i nakastován, ale to jsme někde jinde;)), a jakkoliv to slovo nesnáším, tak "chemie" především mezi Pierrem Niney a Anaïs Demoustier je úžasná. To rozpolcení, které Mercedes musela prožívat, je přímo hmatatelné, a společné scény Edmonda a jeho někdejší lásky jsou dechberoucí... stejně jako atmosféra scény, kdy "hrabě" inscenuje v duchu spiritismu (haha) jednu z epizod své velkolepé pomsty. A jelikož se s předlohou tvůrci moc nemažou, byl jsem napjatý až do úplného konce, abych viděl, kdo se ho dožije a kdo ne;) Není to sice velkofilm, který bezpodmínečně musíte vidět v kině, ale opravdu jsem si ho na velkém plátně užil. 90% ()
Solidní, pěkné na pohled, byť občas poněkud nepřehledné. Ale co, on ani román nevyniká skromností, pokud jde o postavy a jejich vztahy. Akce skoro žádná, vše je spíše věc psychologie, postranních pohledů a temných narážek. Dantès kupodivu není ani kdovíjak sympatický "klaďas", jeho posedlost pomstou a někdy až nehezké manipulace působí velmi nepříjemně. Nuda nehrozí. ()
Trochu jsem se obával, aby z toho Francouzi neudělali nějakou akční ptákovinu, ale jediná výraznější akční scéna je až v závěru. Jinak je to opravdu kvalitní adaptace knižní předlohy, která se jí nijak otrocky nedrží, ale přitom ctí jejího ducha. Herce jsem sice s výjimkou představitele hlavní role neznal, ale obsazení jsou velmi dobře. Kamera i hudba jsou velkofilmové. Když už pořád točit ty samé příběhy, tak ať to aspoň vypadá nějak takhle. ()
KinoBlansko: Začínám neskutečně nedoceňovat velikost a bohatost francouzské klasiky a vůbec to nevadí, že zatím jen na filmovém plátně. Ségra si užívá týden ve Varech a já si tedy taky chtěl přijít na nějaký ten filmařský kousek. Ještě včera ráno jsem ale ani nevěděl, že tento film existuje a přivedla mě k němu řada věcí. Za prvé mám něco jako filmové čtvrtky, jelikož čtvrtek je většinou jediný den, kdy nedoučuji a mám čas. Za druhé jsem měl chuť na tento příběh, protože jsem ho celý možná ani nikdy neviděl. Za třetí stopáž, tři hodiny to chce kuráž. Za čtvrté je vše v originále a za páté jsem prostě potřeboval vypnout. Co se filmu týče, tak jsem se maličko bál, když po asi hodině filmu bylo po slibném povýšení, zradě, uvěznění, ztrátě, útěku i nalezeném pokladě (tedy vše zajímavé) a já si říkal, co se sakra bude ještě dít další dvě hodiny. Ale světe div se, ono to nabíralo obrátky, film svištěl, nenudil ani na minutku a všechna ta honba za pomstou, výcvik a zaučování jeho pomocníků a vytahování špíny a staré rány minulosti bylo prostě strhující, mrazivé, místy surové a nevybíravé, ale absolutně, nesmlouvavě koukatelné. Nějaký pozorování hodinek, nebo kontrola mobilu - ani náhodou. Ten film mohl mít o hodinu dýl a já bych byl potěšen. Dumas vytvořil něco, co v sobě nese životní moudrost, nabité zkušenosti, hloubku lidské nátury, vztahů, etikety a je i dnes velkým přínosem a kouzelnou branou do trochu jiného světa. Je to plné krásných citátů, mladí milenci si projevují lásku ve verších, dopisech, dokáží pracovat s city, pro lásku se obětovat, čest, důstojnost, ale i móda měli tehdy docela odlišnou váhu. Pro mě je to film, který nejen splnil, ale i předčil očekávání. Během celého, barvitého příběhu musí postavy dělat spoustu rozhodnutí, někdy správná, jindy se nechají svést, zradit, podlehnout a člověka/diváka to staví samotného do pozice, kdy může dumat jak by se on sám zachoval na jejich místě. Působivá je například momentka z vězení, kdy v totální beznaději dokáže lidský organismus a víru v něco nastartovat myšlenka čtrnáctilétého hrabání a kopání díry z ostrova If. Takže ano, bravo, magnifique. Zároveň celou dobu hloubám do jaké míry vlastně byla v tomto příběhu pomsta adekvátním řešením, aneb zda-li mělo být napáchané zlo skutečně potrestáno Edmondovým metrem, či zda-li měl být shovívavějším. Původně jsem si říkal, že byť jej pomsta změnila, zničila, tak přece jen nelze úplně ospravedlnit fakt, že vám někdo vezme doslova vše a po následném hořkém konci prince, syna prokurátora (jenž byl zmanipulován a považuji jej za největší Edmondovu křivdu a neúctu k Angel) se vlastně jeho megalomanský revenge patos zastavil, nastala menší reflexe a jsem tohoto uvědomění a samotného konce moc rád. Takže po všech stranách poučný příběh pro mladé i staré - a kniha? Snad jednou - stejně jako Les Miserables. 83% ()
Po filmové stránce paráda se skvělou hudbou. Zprvu mi moc nesedli představitelé Edmonda a Mercedes, ale zvykl jsem si. Ačkoliv základní kostra předlohy je notoricky známá a zadaptovaná již byla mnohokrát, v jejím kontextu zatím nechci nějak komplexněji hodnotit, jelikož jí mám zrovna rozečtenou a jsem teprve v první části; nicméně i v první půlhodině bylo vidět hodně změn, takže předpokládám, že těch odklonů bylo dost i poté a že cíl zde byl podobný jako u loňských Tří mušketýrů, napsaných stejnými autory; tedy kompromis mezi modernizací Dumasovy klasiky a zachováním jejího ducha. U Mušketýrů, které jsem četl před více než 10 lety, se to povedlo a zde se domnívám, že zřejmě taky. Jen je za mě škoda, že vzhledem k obsáhlosti předlohy, než to všechno cpát do jednoho filmu, byť tříhodinového, to spíš mohla být trilogie celovečerních filmů a tím by se veškeré nuance předlohy daly prodat ještě lépe. Je ale nutno říct, že i v tomto formátu jde o velmi kvalitní dílo, které se díky své audiovizuální kvalitě vyplatí vidět v kině. ()
Reklama