Le Comte de Monte-Cristo
Gróf Monte Christo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
Kamera:
Nicolas BolducHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider (více)Obsahy(2)
Marseille, 1815. Mladý lodní důstojník Edmond Dantes zažívá nejšťastnější obdobní svého života. Má se stát kapitánem a konečně se oženit s láskou svého života, krásnou Mercedes. Jeho úspěch ale u mnohých vzbuzuje žárlivost. Edmond se stává obětí zákeřného plánu. Ze dne na den je bez soudu uvězněn v kobce pevnosti If, bez naděje na propuštění. Jediný, s kým může Edmond mluvit, je Abbé Faria, vězeň z vedlejší kobky. Abbé se stává Edmondovým přítelem a učitelem. Před smrtí mu Abbé svěří tajemství o ztraceném pokladu. Po dlouhých čtrnácti letech utrpení, zoufalství a beznaděje se Edmondovi podaří uprchnout a najít poklad ukrytý na ostrově Monte Christo. Jediné, po čem Edmond Dantes touží, je zúčtovat se všemi, kteří ho zradili. Nyní, vyzbrojen obrovským majetkem, se bez slitování vydává na cestu pomsty... (Bioscop)
(více)Recenze (15)
Tento film má skoro tři hodiny a neobsahuje skoro žádné akční scény, ale přesto jsem se nenudil. Může za to především výborná adaptace scénáře, který se v mnohém liší od knižní předlohy (kterou si nepamatuji, ale přečetl jsem si shrnutí jejího děje), ale přitom ctí jejího ducha a je vhodnější pro filmové vyprávění. Stejní tvůrci natočili nedávné dvoudílné "Tři mušketýry", ale tohle je ještě lepší, něco jako retro Mission Impossible / Batman. ()
Musím říci, že nové zpracování Monte Christa je jiné, než jeho předchozí adaptace. Surovější, komornější. Postav výrazně ubylo. Ty co zbyli jsou ale o to důkladněji napsané. Pomsta zde je temnější, plná různých odstínů šedé až černé. Zanechávající jizvy, které si ve finále vyberou svou daň. Pierre Niney je Hrabětem jako vyšitý. Kýč se tu a tam občas objeví, ale to nedávám na vrub filmařům, ale knižní předloze. Řadu jiného kýče se totiž scenáristé úspěčně zbavili. Sto osmdesát minut mi každopádně uteklo jako voda a já si rád zhlédnutí někdy zopakuji. 75% ()
KinoBlansko: Začínám neskutečně nedoceňovat velikost a bohatost francouzské klasiky a vůbec to nevadí, že zatím jen na filmovém plátně. Ségra si užívá týden ve Varech a já si tedy taky chtěl přijít na nějaký ten filmařský kousek. Ještě včera ráno jsem ale ani nevěděl, že tento film existuje a přivedla mě k němu řada věcí. Za prvé mám něco jako filmové čtvrtky, jelikož čtvrtek je většinou jediný den, kdy nedoučuji a mám čas. Za druhé jsem měl chuť na tento příběh, protože jsem ho celý možná ani nikdy neviděl. Za třetí stopáž, tři hodiny to chce kuráž. Za čtvrté je vše v originále a za páté jsem prostě potřeboval vypnout. Co se filmu týče, tak jsem se maličko bál, když po asi hodině filmu bylo po slibném povýšení, zradě, uvěznění, ztrátě, útěku i nalezeném pokladě (tedy vše zajímavé) a já si říkal, co se sakra bude ještě dít další dvě hodiny. Ale světe div se, ono to nabíralo obrátky, film svištěl, nenudil ani na minutku a všechna ta honba za pomstou, výcvik a zaučování jeho pomocníků a vytahování špíny a staré rány minulosti bylo prostě strhující, mrazivé, místy surové a nevybíravé, ale absolutně, nesmlouvavě koukatelné. Nějaký pozorování hodinek, nebo kontrola mobilu - ani náhodou. Ten film mohl mít o hodinu dýl a já bych byl potěšen. Dumas vytvořil něco, co v sobě nese životní moudrost, nabité zkušenosti, hloubku lidské nátury, vztahů, etikety a je i dnes velkým přínosem a kouzelnou branou do trochu jiného světa. Je to plné krásných citátů, mladí milenci si projevují lásku ve verších, dopisech, dokáží pracovat s city, pro lásku se obětovat, čest, důstojnost, ale i móda měli tehdy docela odlišnou váhu. Pro mě je to film, který nejen splnil, ale i předčil očekávání. Během celého, barvitého příběhu musí postavy dělat spoustu rozhodnutí, někdy správná, jindy se nechají svést, zradit, podlehnout a člověka/diváka to staví samotného do pozice, kdy může dumat jak by se on sám zachoval na jejich místě. Působivá je například momentka z vězení, kdy v totální beznaději dokáže lidský organismus a víru v něco nastartovat myšlenka čtrnáctilétého hrabání a kopání díry z ostrova If. Takže ano, bravo, magnifique. Zároveň celou dobu hloubám do jaké míry vlastně byla v tomto příběhu pomsta adekvátním řešením, aneb zda-li mělo být napáchané zlo skutečně potrestáno Edmondovým metrem, či zda-li měl být shovívavějším. Původně jsem si říkal, že byť jej pomsta změnila, zničila, tak přece jen nelze úplně ospravedlnit fakt, že vám někdo vezme doslova vše a po následném hořkém konci prince, syna prokurátora (jenž byl zmanipulován a považuji jej za největší Edmondovu křivdu a neúctu k Angel) se vlastně jeho megalomanský revenge patos zastavil, nastala menší reflexe a jsem tohoto uvědomění a samotného konce moc rád. Takže po všech stranách poučný příběh pro mladé i staré - a kniha? Snad jednou - stejně jako Les Miserables. 83% ()
80% ()
Pomerne pekne spracovanie jednej z mojich naoblubenejsich knih od detstva po sucasnost, ktore sa vsak obcas dost odklloni od predlohy. Rozhodne nadpriemer, ale kedze pribeh je moja srdcovka, cakal som vacsiu hlbku a viac detailov. Divakom a okoloiducim oblubujucich europsky film, urcite i tak odporucam. Herecky celkom fajn, len vekove rozdiely mi sem-tam vadili. Stale dufam, ze sa dockam ikonickeho spracovania. 60% ()
Jeden slavnej chlap jednou řekl: “Člověk je nejméně on sám, když hovoří o sobě. Dej mu masku, a poví pravdu.” Kdo to řekl a co to znamená? To je fuk. Řekl jsem to, protože to řekl on. Takže to vlastně řekli dva známí chlapi. Každopádně tento citát platí v případě nového Hraběte Monte Christo rovnou dvojnásob. Nechci vyloženě říkat, že je tato varianta příběhu o pečlivě plánované pomstě, intrikách a přetvářkách přímo strhující, ale já mám prostě pro kvalitní historické/historií inspirované velkofilmy zkrátka slabost a ke štěstí mi stačí nějaké ty pěkné tracking shoty postav jedoucích na koni za doprovodu nádherné hudby a kostýmy jako z Bloodbornu. Plus mě stále baví sledovat výpravné eposy o pomstě a postupné proměně hrdinů v prázdné schránky, kdy za nejdojemnější části považuji ty, kde se volí mezi pomstou a láskou (Haydée a Albert), a za nejnapínavější ty, kde sleduji postavu váhat na rozcestí cest, z nichž není návratu. Bude protagonista hajzl, co neváhá obětovat své blízké, nebo v něm zůstal kousek soucitu? Pomstí se, když na to má plné právo, nebo dokáže odpustit sobě i jiným? Otázky, samé otázky. Žádná však nezůstane po těch třech hodinách nezodpovězená, byť jsou v celém příběhu díky řadě časových skoků skoro stejné mezery jako v mém vzdělání v oblasti počítačových sítí za karantény. Tak či onak, pokud to takhle půjde dál, ve Francii se snad zrodí nová vlna kvalitních moderních adaptací klasické dobrodružné literatury. Možná ji nebudou následovat zrovna věrně, ale ani třeba sám Dumas nebyl takovej génius, když vlastně pojebal svýho kolegu Maqueta, a navíc věrných a důsledných adaptací už vznikla spousta. Delaporte s Patellièrem tak stvořili (a doufám že ještě stvoří) pro film starý příběh novým způsobem, pro nového diváka. A bez toho, aniž by podceňovali jeho inteligenci a museli mu všechno narativně předžvýkávat. Je ale smutný, že takovéto filmy vydělají jen pár šušní, zatímco nový Deadpool se beztak bude sápat po miliardě. ()
Trochu inak spracovaný príbeh grófa Monte Christo než na aký sme zvyknutí…za mňa ale palec hore a oplatilo sa ísť do kina. Obzvlášť, ak som pred pár dňami ešte ani len netušila, že tento film mieri do kín. Skvelé herecké výkony, nádherne lokácie a myslím, že A. Dumas by bol s takýmto spracovaním nadmieru spokojný. Film má síce prepálenú stopáž (až 3 hodiny), ale utieklo to ako voda a vôbec som sa nenudila. Pierre Niney bol pre mňa doteraz absolútne neznámy herec, ale svojej role sa zmocnil vskutku bravúrne…dodal mu šarm, istú dávku arogancie a ja dúfam, že vďaka jeho grófovi Monte Christo sa mu naskytnú ďalšie príležitosti a budeme si môcť vychutnať ďalší jeho herecký koncert. ()
To, co proslavilo Tři mušketýry a Hraběte Monte Christa, jsou samozřejmě původní Dumasova díla. Bohužel filmové adaptace si často pohrávají s linií příběhu, mění ji, mění charaktery postav, vypráví jinak jejich vztahy, pohnutky a nabízejí odlišné konce. I tato předělávka většinu věcí překroutila do úplně jiných vazeb mezi hlavními postavami, některé však skutečně scénář zachovává. Pokud bych měl něčemu zatleskat, tak je to určitě herecké umění, výprava, kostýmy, interiéry, kamera - i některé dobře promyšlené a dobře zrežírované scény. Strmý pád v hodnocení však nastává pokud jde o tvrzení, že toto je Dumasovo dílo. De La Patelliére a Delaporte kladou důraz spíše na sentiment d’amour a nepředávají divákům morální poselství Alexandra Dumase staršího, ale poselství vlastní, které na mě působí jako mnohem mělčí a staví spíše na vizuálním a emotivním dojmu, než na otázkách charakteru a morálních principech. Pokud vás zajímá proč získal Hrabě Monte Christo takový věhlas, dávám tip - přečtěte si původní Dumasovo dílo. ()
Nádherné herecké výkony, super lokace, super kamera, bohužel scénář se nedrží předlohy a vzniklý příběh má logické mezery a podivné zvraty, také na komparzu se trochu šetřilo a tak tam máme zámek s jedním sluhou :-)) ()
Jedna hvězda za československé vlčáky. Hned je mi hrabě sympatičtější 👍 ()
Skvělé. Příběh je všeobecně známý, a přesto mě film nenudil. Krásná výprava,krásná filmařina. ()
Kdyby to nebyl Hrabě Monte Christo, nikdo na to asi do kina nepůjde, přestože je to skvělý film. Jenže on to je Hrabě Monte Christo a tak na to lidi jdou ikdyž příběh znají, ovšem jako příběh o Hraběti Monte Christo to není skvělý film. Na tom filmu je dobře snad úplně všechno. Naprosto skvělý casting. Postavy dokonale sedí a herci hrají jako o závod, chemie hlavních postav funguje na výbornou. Kamera. Nádherné obrazy, které perfektně zachycují další obor, který se povedl: výprava. Výborně vybrané lokace, které filmu dávají atmosféru spolu s úžasnou hudbou. Ten soundtrack si určitě zkusím najít, písnička Haydée je kouzelná. Dále jsou perfektní i kostýmy. Jediné co mi prostě nesedělo byly dost drastické zásahy do příběhu. Někde se tvůrci doslovně drží předlohy, aby jinde zcela změnili nějakou postavu (včetně pohlaví) a nahradili jí dokonce postav víc. Když dlouhá léta znáte pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících, tak prostě nesete špatně, když vám filmová adaptace nabídne trpaslíky jen tři a Sněhurka se otráví kávou místo jablkem. Pokud znáte původní příběh jen zlehka, připočtěte si deset procent. Jinak já dávám 75%. ()