Návrat Sommersbyho

„Ale žili by ste!“ – „Bez mena?“ Britský režisér Jon Amiel je dnes známy ako rutinérsky tvorca viac (Jadro), či menej (heist movie Pasca) priemerných filmov. V minulosti na tom... nebol o nič lepšie. Veď si len spomeňme na zvláštny serial killer Vraždy podľa predlohy, nevraviac o nevydarenom pokuse o komédiu Muž, ktorý vedel príliš málo s Billom Murrayom. Nie je preto žiadnym obrovským šokom zistenie, že francúzsko-americká historická dramatická milostná freska Návrat Sommersbyho patrí k tomu najlepšiemu, čo natočil a to napriek tomu, že sama má k dokonalosti ďaleko. Našťastie k tomuto skonštatovaniu nedôjdeme len kvôli tomu, že ju porovnávame so zvyškom jeho nenápaditej tvorby, ale skrátka preto, že je to kvalitka. Nie ohromujúca, nie geniálna, ale priemer to predsa len nie je, aspoň v mojich očiach nie. Rozpočet nie je z najvyšších (takže celosvetová tržba 140 miliónov je na komornú historickú drámu de facto neuveriteľná), ale príliš to na ňom poznať nie je. Ide o scenár a hercov. Scenár je neobyčajne originálny a v prítomnosti Jodie Foster (v tej dobe známej prísnym výberom rolí), sa dobrými hercami stávajú aj Richard Gere a Bill Pullman (vychutnajte si potom nečakanú roličku jedinečného Jamesa Earla Jonesa). (30.08.2008)

Zajímavé, trochu nevěrohodné, ale přesto docela příjemné romantické drama s velmi dobrou Jodii Fosterovou. Bohužel to se (už skoro tradičně) nedá říci o Richardu Gereovi. Já tomu chlapovi prostě nemůžu přijít na chuť. Podle mě tenhle herec těží jen ze svého "dizajnu" a o nějakém hereckém mistrovství si maximálně nechává zdát. Ovšem ještě jsem neviděl Chicago, třeba mě tam mile překvapí. Každopádně v tomhle snímku zůstal věrný svému chudičkému hereckému rejstříku a nepředvedl nic, čím by mě dostal. (26.04.2003)

Případ, dnes už ovšem jen příběh, Martina Guerra neztratil od 16. století, svoje magické napětí v hledání podstaty osobnosti a její možné zaměnitelnosti. Svůj vlastní osud je to, čeho si asi ceníme nejvíce - ani ten, jehož osobní historie není záviděníhodná, nechce chodit v cizích botách (viz scéna u ševce, která se opakuje ve všech verzích). V tomto kontextu upozorňuji na skvělou a mimořádně napínavou rozhlasovou hru Michala Lázňovského: Případ Martina Guerra. Přitom komerční verze Jona Amiela má ovšem také své kouzlo, i když se mu dá mnohé vytknout. Předně první půlka je mnohem lepší než ta druhá; a především změny na venkově vyžadují dlouho dobu, ani v Rusku nešla kolektivizace tak rychle. Na rozdíl od nepatřičně zromantizovaného příběhu, bylo realisticky podáno pěstování virginského tabáku, který kvete růžově a květy se zaštipují, a také se musí fermentovat, protože je slabý (já jsem při filmu kouřil svůj silný selský tabák, též fermentovaný, ale zředěný listem podbělu, mařinkou vonnou a konopím, navíc zpracovaný technologií lorda Cavendishe se zázvorovým likérem). Pozn.: na rozdíl od většiny recenzentů mě herci moc nebavily. Mám pocit (i z jiných filmů), jako by Richard Gere udělal občas nějaké gesto nebo nasadil nějako grimasu atp., které nejsou v souladu s postavou, kterou hraje. Ale ještě k filmu: Martina Guerra (nezaměnit s Richardem Gerem) byl pověšen za to, že si osvojil cizí identitu a požíval výhod, která mu přinášela. Je takové vyústění možné i nyní? Nebo je tak nepochopitelné, že se musela zkonstruovat "další vražda"? (05.05.2016)

Zajímavý, mírně poutavý a příběhově neotřelý filmový počin, který nadruhou stranu naráží na dějovou vlažnost a přímočarost. Nevím přesně, jak se k hodnocení tohoto filmu postavit, jelikož to není přesně šálek mého čaje. Když to budu brát podle svého indexu návratnosti se k filmu, tak by měl dostat 2 hvězdy. Film jsem viděl tuším 2x a to necíleně a víceméně náhodně a nic mě na něm nezaujalo tak, abych ho někdy sám vyhledal a znovu se na něj podíval. Nadruhou stranu je fér, přidat ještě jednu hvězdu, za poměrně slušné herecké obsazení, scénář a dobře zvládnutou režii. (22.10.2008)

Sommersby proti Townsendovi, Sever proti Jihu, postřik proti housenkám aneb pokud neexistuje poznávací znamení v podobě pihy o velikosti mexického dolaru na penisu, jsou jižanské manželky ve věci rozpoznání chotě v koncích.. Po letech jsem si zase dal Konec starých časů na Sommersbyovic farmě a ujistil se, že krom výkonu J.Foster není o co stát. Jednoduše nalinkovaný příběh si sice své obecenstvo zaslouženě najde a z jejich slzných kanálků udělá zavlažovací zařízení, ovšem já, ač v zásadě proti romantickým dramatům nic nemám, jsem se tentokrát nemohl dočkat, až se ten ulhaný schizofrenik bude houpat v jižním vánku od tabákových plantáží.. (10.04.2012)