Diktátor

Dílo, které vzniklo pod tíhou své doby; na hony vzdálené té naší. Přesto tak povědomé a opakující se situace. Odstrašuje a inspiruje. Baví a varuje. Svým typickým způsobem a komediálním umem se snaží Chaplin sdělit světu svou myšlenku a sen. Bez oné myšlenky je to vlastně jen průměrný ošoupaný snímek plný krátkých gagů, který se vleče a asi nepobaví všechny. Možná jím snad je i tak. A když už jej zavrhnete, protože to není nic pro vás, poslechněte si alespoň závěrečný emotivní Chaplinův projev, kterým film graduje a podbarvuje celý příběh. Právě ten smutný příběh, který už by se neměl nikdy opakovat. Mně, jako divákovi, dal Diktátor vše, co jsem od něj očekával. Proto volím pět hvězd. 90% (12.11.2019)

O genialitě Charlese Chaplina jsem v podstatě nikdy ani nezapochyboval... Chaplin nebyl vyjimečný jen svou komikou nebo jako tvůrce nového typu postavy - Tuláka, ale též jako dost silný kritik poměrů ve společnosti (které často přesahují až do současnosti). Stačí jen zmínit snímky jako Moderní doba , Kid nebo Světla velkoměsta. Diktátor je v první řadě protiválečný a protifašistický film, svou geniální komikou paroduje nejen Hitlera a Mussoliniho, ale vlastně všechny vůdce s despotickými a diktátorskými choutky. Pozoruhodný je fakt, že Chaplin začal tento snímek natáčet už v roce 1937, tzn. v době, kdy většina lidí na západě o nebezpečnosti nacismu nevěděla takřka nic. Některé skeče aspoň pro mě samotného představují to nejlepší, co kdy bylo v komediálním žánru natočeno. Stačí zmínit scénu holení za doprovodu Brahmsova Uherského tance nebo parodii na ambice všech diktátorů ve scéně s globem... Podivuhodný je ovšem také fakt, že si Chaplin svůj hlas šetřil tak dlouhou dobu. Zatímco zvukový film existoval už více než deset let, Chaplin promluvil až tady. Ale promluvil a navíc v tu nejdůležitější chvíli! Závěrečný projev židovského holiče je tím nejsilnějším protiválečným manifestem, jaký jsem kdy snad ve filmu slyšel. Z úst někoho jiného by to možná vyznělo pateticky, ale Chaplin je přesvědčivý a jeho slova působivá. Diktátor je velice vtipná komedie o velmi smutných věcech. Ovšem proti tuposti násilnických režimů asi jiný recept než parodie neexistuje. I když, jak se jednou sám Chaplin zmínil, kdyby věděl, jaká zvěrstva nacisti páchali, nebyl by schopný si z toho dělat legraci. Jít pod pět hvězdiček by byla svatokrádež. (21.05.2006)

Menší citace zavěrečného proslovu z tohoto filmu, který mistrovským dílem Charlieho Chaplina a je plný humanismu: Je mi líto, ale já nechci být vládce, to není můj úkol. Nechci vládnout ani dobývat. Raději bych chtěl všem pomáhat. Židům, lidem nežidovského původu, černým i bílým. My všichni si toužíme vzájemně si pomáhat. Žít štěstím těch druhých, ne jejich neštěstím. Nechceme ani nenávidět nebo sebou opovrhovat. Na tomto světě je místo pro každého. Země je bohatá, aby nás zajistila všechny. Život může být svobodný a krásný, ale my jsme ztratili jeho smysl. Chamtivost zkazila naše duše, zahltila svět nenávisti a zavedla nás do trápení a krveprolití. Vyvinuli jsme rychlost, ale uzavřeli jsme se. Stroje nám, dali nadbytek nás nechali v nedostatku. Naše znalosti z nás udělaly cyniky, naše chytrost náš udělala zlými. Myslíme příliš a cítíme málo. Potřebujeme spíše lidskost než stroje, spíše než vychytralost potřebujeme vlídnost a laskavost. Bez těchto vlastností násilí zvítězí nad životem a vše bude ztraceno. Rozhlas a letadla nás měli přiblížit. Podstata těchto vynálezů volá dobrotě v lidech a po všeobecném bratrství , po jednotě všech. Můj hlas právě nyní proniká, k milionům lidí, milionům beznadějných mužů, žen a malých děti, obětím systému, který nutí lid trýznit a věznit nevinné. Těm kteří mě slyší já říkám: nezoufejte! Naše dnešní neštěstí se zrodilo z chamtivosti, ze zahořklosti těch, kteří se bojí lidského pokroku. Lidská nenávist přejde, diktátoři zemřou a moc odebraná lidu, se lidu zase vrátí. Dokud lidé budou umírat, svoboda nezahyne. Vojáci, nedejte se zapůjčit surovcům, kteří vámi pohrdají a kteří vás zotroči, kteří vám diktují, co máte dělat, co cítit a co si myslet. Nedávají vám najíst. Jednají s vámi jako dobytkem, budete pouhou potravu pro děla. Nezapůjčujte se těmto nepřirozeným lidem, strojovým lidem s strojovým rozumem a strojem místo srdce. Vy nejste ani stroje, ani zvířata, ale lidé. Ve svých srdcích máte lásku. Ne vy nejste nenávistní, jen nemilovaní nenávidí. Jen nemilovaní a nepřirození. Nebojujte za otroctví, bojujte za svobodu. V kapitole 17. svatého Lukáše je napsáno: Boží království je mezi vámi. Ne, v jednom z vás, ne mezi skupinou lidí, ale ve všech lidech! Ve vás! Vy lidé máte sílu vytvářet stroje, sílu vytvářet štěstí. Vy, lidé máte moc učinit život krásný a svobodný, učinit tento život nádherným životem. Ve jménu demokracie, použijme tuto moc, spojme se! Bojujme za nový svět, za lepší svět. který dá všem šanci pracovat, který vám dá budoucnost, dlouhý život a bezpečnost. Slibem těchto věcí se surovci stali mocnějšími, ale jsou to lháři. Nevyplnili tento slib a nikdy nesplní. Diktátoři se osvobozují sami, ale lid zotročují. Nyní nás nechte bojovat a tím splnit náš slib.Za odstranění národních bariér světa, zrušit chamtivosti, nenávisti a netoleranci. Bojujme za svět rozumu. Za svět, ve kterém nás věda a pokrok nás přivedou k všeobecnému lidskému štěstí. Vojáci! Ve jménu demokracie, spojme se! (03.04.2012)

Chaplin byl unikát, který předběhl dobu. Jinak si nedokážu vysvětlit tenhle komediální, psychologický i dojímavý klenot, který si sám zrežíroval, aby v něm zahrál dva ústřední party. Úvodní projev Hynkela, jeho hádka s Napolonim v jídelně, holič pracující v rytmu hudby a na druhé straně závěrečná řeč. A všechno z toho na hranici dokonalosti, přehranosti i nadčasovosti. A právě k závěrečnému monologu - opravdu o něm dokážete říct, že je patetický? I po tom všem, co vám Chaplin v předcházejících dvou hodinách svým sarkasmem připomněl? (25.03.2006)

Hrůza, které se lze smát, ztrácí mnoho na svém účinku. Zločinec, který je směšný, stává se skutečný - a vlastně velmi male ubohý - ve svém opravdovém lidském rozměru. Ve filmu, který v mnoha ohledech svého námětu připomíná naši BÍLOU NEMOC (Štěpánkův Maršál je však víc Mussolinim než Hitlerem), podal Chaplin jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů (později totéž téma rozpracuje z jiného úhlu v ještě propracovanějším díle MONSIEUR VERDOUX). Dvojí dějová linie ještě více obnažuje skutečnou podstatu "myšlenek" nacistických blábolů a brutální podstatu jejich aplikací. V některých ohledech je výprava filmu ovšem naivní (scény z koncentračních výborů; dostupné disponibilní informace prostě nebyly a Wannsee teprve mělo přijít). Nemění to však nic na jeho bytostném humanismu a pozitivnínm vyznění. DIKTÁTOR je nepochybně jedním z nejlepších děl hrané kinematografie svého tématu na naší planetě. I po takřka sedmdesáti letech, která uplynula od jeho uvedení do kin. (01.03.2008)