Withnail a já

Někteří tu píšete, že jste po filmu měli chuť sbalit kámoše, hektolitry chlastu a vyrazit na alkotrip do lesních hvozdů. Já měl pocit, že jak normálně nepiju jsem si frťana měl dát spíš předtím, pak bych možná ten koktejl opileckých žvástů se zakomponovanými moudry o smyslu lidského žití strávil lépe. (15.09.2012)

Soužití dvou ztroskotanců, které dlouhodobý flám dovedl k paranoie, podle mého názoru nefunguje, protože hlavní hrdiny nic nespojuje. Jejich přátelství je jen spojení dvou lidí, kteří chlastají, fetují a bydlí spolu v jednom bytě. A přestože závěr naznačuje mnohé, já si ani nevšimla, že by byli nějací velcí kamarádi. Jen tak vedle sebe žili a jejich sebedestruktivní chlastací a fetovací jízda neměla minimálně u jedno z nich vůbec žádný důvod a u druhého byl ten důvod jen nepříliš přesvědčivě naznačený právě závěrem snímku. Sice hodně bezvýchodný film, ale ani jeden z hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci, takže s nimi vůbec nesoucítím a jejich osudy jsou mi ukradené. /3. 6. 14./ (03.06.2014)

Řekl bych že vím, odkuď bral Dylan Moran inspiraci, když tvořil postavu Bernarda Blacka. Každopádně Withnail & I je skvělý, a přesto u nás tak neznámý, anglický snímek, u kterého slovo komedie neznamená splácanou pakárnu, ale naopak hodnotné "umělecké" (doslova) dílko. Skvělý humor, ještě lepší postavy a dekadentní prostředí dvou umělců zaručují divákovi rozhodně nečekaný zážitek. Film navíc ale není jen komedií a nakonec nabízí taky další vrstvy, například v podobě konečného vystřízlivění. Spokojenost a doporučení. Don't threaten me with a dead fish. (22.09.2011)

Jeden z těch kultovních filmů, které zjevně nejsou pro mne. Drogy ani opíjení mi nic neříkají, a přestože mnohé dialogy těch dvou a půl hlavních postav jsou skvostné, přišlo mi to celé víceméně o ničem. Ani humor na mne nijak zvlášť nezabíral. Celkový dojem z této britské konverzačky mám tedy veskrze průměrný (50%). (05.09.2017)

V případě Withnaila jsem udělal chybu při programování nahrávání a konec - napsal bych, že mi unikl - ale v tom případě bych musel pociťovat ztrátu. Pravda je taková, že jsem se s viděním Bruce Robinsona tak nějak minul a kultovní status filmu nemůžu potvrdit a s oběma antihrdiny jsem se nemohl v žádném ohledu ztotožnit. Ne, že by jednotlivé scény samy o sobě nebyly v některých případech nosné, už úvodní scéna z bytu, tedy vlastně z nehorázného chlívku, který oba povaleči a feťáci dokázali ze svého příbytku udělat, je docela vtipná, když se snaží ve svém paranoidním záchvatu odhalit něco, co se možná hýbe ve vodovodním dřezu. Nashromážděné ingredience se totiž patrně ve stavu naprosté hniloby daly samovolně do pohybu. Bohužel ten styl humoru se s mojím většinou míjel, možná kdyby to bylo natočené jako čistokrevná komedie ve stylu Pařby ve Vegas. Tohle chce ale opileckým blábolením zároveň vyjadřovat nějaké pózy a celý film se vyznačuje bezcílnými hovory, které vedou odnikud nikam. Tak, jako Strach a hnus v Las Vegas, taky tohle je jenom krátkodobý pohled na zbytečnou existenci dvou rádoby umělců, co chtějí napodobit styl francouzské bohémy. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2012)