Obsahy(1)
Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana, vznikla v roce 1967 a televizní záznam představení byl pořízen o třicet let později. Poprvé se diváci mohli seznámit s osobností, která se vepsala do našich kulturních dějin, aniž by o tom měl kdokoli ponětí – s Járou Cimrmanem. Úvodní vědecká přednáška tradičně poskytne mistrova životopisná data, dostane se nám i přehledu jeho díla a dozvíme se, jak vůbec k objevení Cimrmanova odkazu došlo. Na "autobustě" můžeme sledovat dokonce mistrovy strhané rysy. Poté následuje samotná Cimrmanova hra se zpěvy a tanci, při jejíž rekonstrukci autoři použili střípky dochovaného díla v podobě veršů. Z děje naznačíme pouze toto: malíř Žíla a jeho žena si pozvali na návštěvu tři muže, aby jim vyprávěli svůj životní příběh, a především si položili základní otázku: proč nebylo nikdy dokončeno převratné malířovo dílo Akt? (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Upřímně, vůbec poprvé se mi u Cimrmanů stalo, že mi přišel seminář daleko zajímavější než samotná hra. Samozřejmě, také "Akt" má pár svých skvělých momentů, ale celkově... celkový dojem zkrátka nedopadl až zas tak na výbornou. Možná, kdyby se po roce 1989 vrátila původní verze s příslušníkem Vole Bokem místo sexuologa, třeba by to pomohlo. Mé hodnocení se tak odvíjí hlavně od kvality semináře, který bych samostatný ohodnotil na pět hvězdiček, popřestávkovou hru pak za tři. ()
"Já, shodou okolností, jsem jediný z vás graduovaný."/"Ježkovy zraky, hochu, a kdo ti to udělal?"/"To ale... To znamená, maminko, že mám akademický titul."/"Aha... jo tak z toho si nic nedělej." Upřít Cimrmanovi bytí největším Čechem jednoduše nejde, Akt je jen jedním z mnoha důkazů. Nerad bych si jeho hry přehnaně idealizoval, faktem však zůstává, že jsem se po dlouhé době velmi nasmál. Nabízí se mi srovnání s jinou komediální scénou, kterou mi ve stínu současných událostí algoritmus připomněl (a nebudu ji zmiňovat, neb si reklamu nezaslouží), která na rozdíl od Smoljakových a Svěrákových her po stránce humoru naprosto propadá - na rozdíl od našich tradičních seminářů totiž v prvé řadě nenabízí humor, ale snahu o přesah (jak se mi aspoň zdá, důležité není zasmát se absurdní události, ale dotknout se "nekorektního" fenoménu). Proč o tom ale mluvím, snad jen proto, že Akt a ostatní hry dělají přesně to opačné, humor staví na první místo, nenabízí nucená témata a přesto v konečném důsledku v nich mohou "intelektuální" šťouralové najít i nějakou nosnou myšlenku - v tomto případě by asi vyhrabali Hrabětovo krásné, že je úplně jedno, komu a jak se narodil, hlavně že žije. A to je roztomilé. ()
,,Pane inženýre, je to možné?“ ,,Ano, to je možné.“ Akt patří mezi mé nejoblíbenější hry DJC. Moc si vážím a užívám toho, že úvodní seminář je postaven vtipně, ale nevnucuje se, má spousty na první pohled nudnějších míst, ale pro mě je i obyčejné vyprávění např. Weigla či Čepelky velkým zážitkem. Hra Akt, to je pro mě jeden velký záchvat smíchu. Ať už ze sympatického páru Weigel – Čepelka, nebo z trochu nestejnorodých sourozenců, kteří mají všichni role napsány přímo na tělo. A tanec ve stylu chromého jelena, to teda před Weiglem smekám klobouk, ač ho nemám! ()
Má to svoje momenty. Je jich hned několik druhů, takže každý si přijde na své. I já si přišel na své, avšak kromě sem tam nějakého vtipu, který pobavil, nebo hlášky, kterou budu hrdě používat v běžném životě, je tam i dost vaty. V tu chvíli jsem si říkal, jestli není délka 105 minut lehce přestřelená. Možná ano, ale děj se dělí do pohodlných dvou aktů, takže se hra hezky vejde do formátu dvou klasických dramatických seriálů. Obsazení super. Zde bych rád vyjádřil respekt panu Svěrákovi, pakliže to byl jeho nápad vzít (navzdory autorství) si na triko roli, která mě bavila nejméně. Ačkoliv ve všech číslovaných listech musí být i poslední místo. Je to sice kruté, ale musí to být. ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (20)
- Jiří Šebánek si lidsky nesedl s Ladislavem Smoljakem. Nelíbil se mu ani humor stále lépe spolupracující autorské dvojice Smoljak/Svěrák. Po uvedení „Hospody“ na mýtince divadlo opustil. (Garch)
- Akt, který byl v 80. letech zakázán, byl po roce a půl znovu povolen. Václav Kotek vzpomíná, že na tom měl svou zásluhu Darek Vostřel. „Tam je ještě jedna taková pikantnost, ještě s tím Darkem Vostřelem, že jo, kterej… jsem za ním jednou byl a říkal jsem: ‚Hele, prosim tě, proč je zakázanej ten Akt, nedalo by se s tím něco dělat?‘ A on řekl: ‚Tak já to zkusím.‘ A šel, prošel tím barákem, a v každý kanceláři se zastavil a říkal: ,Hele ten Akt je zakázanej? Já myslím, že už je povolenej, ne?‘ A tak dlouho to říkal, až to povolili. To takhle rozhlásil na chodbu jako jo… Krásný.“ (mnaucz)
- Jedná se o úplně první představení divadla Járy Cimrmana. Hra není spoluautorská, ale napsal ji Zdeněk Svěrák sám, Ladislav Smoljak psal hru "Vyšetřování ztráty třídní knihy", pro druhou polovinu představení. Protože Smoljak svou část nestihl, akčně se vymyslela dočasná náhrada - seminář před oponou, který se od té doby stal neodmyslitelnou součástí každého představení a následně byly semináře zakomponovány do všech her následujících. (Garch)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama