Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (171)
1. Seminár o výprave cimrmanológov dvomi autami do posledného známeho miesta života Járy Cimrmana, do malej dedinky v Jizerských horách - Liptákov. Objav dvoch hier, reštaurátorské práce v miestnej reštaurácii, objav záznamov o Cimrmanovi v miestnej kronike. 2. Hra - Posel světla - sci-fi o harmonickej spoločnosti a snahe mladého advokáta v dome rodičov vybudovať modernú továreň na svetelné baterky z novej chemickej látky - trinitrotoluenu. 3. Hra - Vizionář - hra se smrtí, rozhorúčená pec ukazuje svoje výjavy - uhlobarónovi majú pômocť rozhodnúť sa medzi dvomi uchádzačmi o ruku dcéry (Kolben, Daňek), vizionár sa lúči so životom, so synom, ktorému odkazuje grunt, smrtka trpezlivo čaká. ()
Oba semináře celkem fajn, druhá hra taky, ačkoli není tak vtipná jak by mohla být a první hra mi přišla mdlá, nudná a nevtipná. A i když i u tohohle Cimrmana u mě převažují spíš pozitivní dojmy a některé hlášky pro mě budou nezapomenutelné (minimálně univerzální ptakopysk, nemůžu říct, že by se mi to kdovíjak líbilo. S výjimkou Dobytí severního pólu to u nich mám vždycky tak, že mi buď nesedne seminář a naopak hra mi přijde geniální, nebo mi nesedne hra, ale seminář je geniální. Tady jsem to měl po delší době vyvážené, ale nemůžu říct, že zrovna nejlíp. Rozhodně je to dobré, ale nevím jestli až tak moc. Kvůli tomu závěrečnému Vizionáři, který hodně zajímavě a hluboce končí, ty čtyři hvězdy jen tak tak dám, ale je to spíš 3,5* a možná to časem shodím dolů. Slabé 4* ()
Další ze skvělých malých rolí Ladislava Smoljaka, pan Smrtka. Obdobně jako u 'Němého Bobeše', střídání seminář / hra / seminář / hra funguje skvěle. A univerzální ptakopysk už je dnes taky pojem, zajímavé, jak v tomhle dokázali cimrmanologové rozvést klasického ptakopyska ad absurdum. "Když si vzpomenu, že jsem tě kojila vlastní hlavou." (...) "Nikdo z našich sportovních historiků se např. nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na 2. olympiádu v Paříži r. 1900 jako skokan, sprinter, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha, zánětem slepého střeva a zánětem plic a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák." (...) Takový výzkum v terénu může provádět skutečně jen silná vědecká osobnost. (...) "Povolání?" "Uhlobaron." "No, to musí bejt zajímavý povolání." "Mě to baví." (..) "...já nejsem žádný pedant, ale mě stojí práce. V Tanvaldu u Labutě je teď rvačka a ten cikán jim tam běhá už půl hodiny po lokále s nožem v zádech." ____ 74% (1977) ()
Když si v sedmasedmdesátém roce na pódiu někdo utahoval z Vítězného února, musel mít nějaké eso v rukávu (v tomto případě to byla popularita a ona to byla spíš legrace, než satira), aby se tam udržel do dalšího představení. Tolik k „Vizionáři“. Co se „Posla světla“ týče, je to asi nejmilejší sci-fi, co jsem kdy viděl. Pravda, celkový dojem je spíš ke čtyřce, ale za to „Petr, něco červenýho, Bezruč!“ zaokrouhluji nahoru. ()
DJC-8, u mě #3. Snad nejlepší seminář (Sám uvádíte, že je to čistě rozlišovací označení. Tak proč zrovna my jsme béčko?), můj oblíbený hudební motiv, hry trochu líné, ale Vizionář patří mezi "nejkultovnější". Karel si v Praze vesele popelaří a mně hodíš na hřbet takovej majetek! Posel světla je méně známý, jelikož se nedostal na LP, ale i on nabízí pár pěkných míst (Byl jsem jednou v jeho divadle. Stačí mi to na celý život.). ... a na shledanou. Na shledanou ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Hlas hostinského Sirotka, který na otázku, zda se stěny škrábaly, odpověděl: „To ne,“ namluvil Oldřich Unger. (mnaucz)
- Ve hře „Vizionář“ jsou zmíněni pánové Emil Kolben a Čeněk Daněk jako nápadníci uhlobaronovy dcery. Hlavsa o každém mluví jako o továrnících, jejichž podniky vyrábí různé stroje a lokomotivy a jsou navzájem kamarádi. To ale ve skutečnosti nebyla pravda. Oba pánové, byť to časově možné bylo, se nikdy navzájem nepotkali. Ke spojení podniků Kolbena a Daňka došlo až během 1. republiky, dávno po Daňkově smrti. (Foxhound#1)
- Když přijde k pultu pro řečníky naposledy Petr Brukner, má v pravé ruce nerost, který by rád popisoval a v levé ruce batoh s dalšími nerosty. Je kolegy napomenut, že už se musí jít do šatny chystat na hru. Když si s nerostem popohodí v myšlence, že by ho mohl po někom hodit, drží však předměty obráceně, nerost v levé a batoh v pravé ruce. (Dvojirakri)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama