Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Protože se na digtálních nosičích dá sehnad více verzí Posla z Liptákova tady je úryvek z té jednoznačně lepší verze (se Svěrákem): ...Pokud jde o Cimrmanovu podobu, nevíme takřka nic. Fotografie se nedochovaly, máme k dispozici jen mistrovu autobystu, ovšem všechny rysy jsou ztrhané. Co je ale na té bustě dobře patrno, je takový markantní hrbol na temeni lebky. V překreslení vypadá takto. Je to takzvaný pahrbek geniality. Já osobně jsem dlouho marně hledal... dlouho jsem hledal způsob, jak najít mezi obyvatelstvem liptákovské lokality člověka s podobnými povahovými rysy. Nakonec jsem se uchýlil k metodě doktora Hedvábného. Je to metoda 'přítlačné tabulové kontury'. Pracuje se následujícím způsobem: Zkoumaná osoba dá hlavu uchem na stůl, kde už je připravena čtvrtka papíru, vědec ji levou rukou přitlačí, proto přítlačná, a pravou obtáhne. No, na první pohled to vypadá jednoduše, ale neřekli byste, jak je obtížné přimět některé lidi, aby dali hlavu na stůl. Většinou se ptají proč(?) a tak podobně. Takový výzkum může v terénu provádět jen skutečně silná, vědecká osobnost. Optimálním místem k získávání tabulových kontur je restaurace U Sirotků a nejlepší je to těsně před zavírací hodinou, kdy je řada osob u svých stolů k obtažení ideálně připravena.... ()
DJC-8, u mě #3. Snad nejlepší seminář (Sám uvádíte, že je to čistě rozlišovací označení. Tak proč zrovna my jsme béčko?), můj oblíbený hudební motiv, hry trochu líné, ale Vizionář patří mezi "nejkultovnější". Karel si v Praze vesele popelaří a mně hodíš na hřbet takovej majetek! Posel světla je méně známý, jelikož se nedostal na LP, ale i on nabízí pár pěkných míst (Byl jsem jednou v jeho divadle. Stačí mi to na celý život.). ... a na shledanou. Na shledanou ()
Patrně by mne také bavilo býti uhlobaronem, ale pokud bych kvůli tomu musel do hospody chodit s umytýma nohama a tolerovat po lokále pobíhajícího cikána s nožem v zádech, tak to si raději zvolím nebezpečné povolání úředníka v pyrotechnických závodech a po večerech si budu přivydělávat čuměním do trouby. Jelikož jsem však jenom unavený Smrťák, tak si nabrousím kosu, nakopnu svou Škodu 100L s malou závadou na chladícím zařízením a až za plus mínus 200 let najdu ten Liptákov, tak tam strávím důchod pročítáním nikdy zcela nenalezeného díla Járy Cimrmana. ()
na jednu stranu je patří sice k těm trochu slabším, ale na druhou stranu tady to bylo poprvé a naposledy, co použili hlášky, ze kterých mrazí - "přijde mladej, ten se nezakecá" nebo "peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl?" a mnohé další. A co se týká smrtky, já hlasuju pro Svěráka. Ta Smoljakova byla přece jen příliš civilní. ()
Když si v sedmasedmdesátém roce na pódiu někdo utahoval z Vítězného února, musel mít nějaké eso v rukávu (v tomto případě to byla popularita a ona to byla spíš legrace, než satira), aby se tam udržel do dalšího představení. Tolik k „Vizionáři“. Co se „Posla světla“ týče, je to asi nejmilejší sci-fi, co jsem kdy viděl. Pravda, celkový dojem je spíš ke čtyřce, ale za to „Petr, něco červenýho, Bezruč!“ zaokrouhluji nahoru. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Když Smrtka prohlásí, že jeho poslední bude „nějakej Ferdinand, Sarajevo“, myslí tím atentát na Františka Ferdinanda d'Este, který se odehrál právě v Sarajevu, a byl příčinnou První světové války. Jeho následující slova: „Pak přijde novej, mladej, ten se nezakecá,“ pak odkazují právě na tuto událost. (Folky)
- Věta: „Byl jsem jednou v jeho divadle, stáčí mi to na celý život,“ ve hře původně nebyla. Původně v textu bylo: „Znal jsem ho osobně, když ještě nebyl slavnej, žebral.“ Ta 1. věta se ve hře objevila díky improvizaci Oldřicha Ungera a jelikož to autorům přišlo lepší, ve hře to zůstalo. (mnaucz)
- Když přijde k pultu pro řečníky naposledy Petr Brukner, má v pravé ruce nerost, který by rád popisoval a v levé ruce batoh s dalšími nerosty. Je kolegy napomenut, že už se musí jít do šatny chystat na hru. Když si s nerostem popohodí v myšlence, že by ho mohl po někom hodit, drží však předměty obráceně, nerost v levé a batoh v pravé ruce. (Dvojirakri)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama