Vyloženě rodinná historie

"Vo co nám jde? O rodinu…." Tak v téhle rodině bych tedy žít vážně nechtěl....:D Úvodní zápletka spojená s nástupem totality v rodině Bohouše Záhorského mi přišla trošku moc vykonstruovaná. Ale musím uznat, že postupem času mě až mrazilo, jak dokonalou alegorii na totalitní systém tento televizní snímek nabízí. Jednoho člověka si totalitní vládci v rodině "koupí" tím, že mu (nabídkou špehování ostatních) dají pocit znovunabyté důležitosti, dalšímu se podbízejí nabídkou lepšího bydlení či zařízením něčeho, po čem dotyčný bezmezně touží. Běda však, když se někdo vzepře...To dojde na totalitní metody, jak za procesů v 50 letech. A když už to vážně nejde přes sílu, nejlepší asi je najít si nějakého dobráka (že by předobraz Alexandra Dubčeka?) a toho přesvědčit o tom, že ho "lid" vlastně miluje, i když je to láska pod dohledem odposlouchávacího zařízení. Opravdu mrazivá alegorie. Ani se nedivím, že se to soudruhům nelíbilo... Spíš mi přijde úžasné, že se to ještě vůbec stihlo natočit. (12.02.2021)

Zpočátku trochu nepřehledný mumraj, z něhož se postupně vytváří působivá satira na deformace socialismu, jež nachází odraz v samotném složení rodiny, v níž ideologii nahrazuje vláda nad společnou kasičkou. Štiplavý humor a skvostné obsazení nakonec vytváří dobře fungující celek, i když ona metafora nemusela být tak přímo aplikovaná, například scény nápadně připomínající inscenované procesy jsou až moc křiklavé až senzacechtivé. (09.08.2011)

Další ze zapomenutých trezorových filmů. Naprosto zřejmé podobenství minulého režimu na pozadí života jedné domácnosti, ve které jednotliví její členové představují typické modely chování lidí ve společnosti. Máme zde naivního starého dědu jakožto zastánce starých mravních hodnot, který je však příliš slabý a důvěřivý a naopak zprvu nebojácnou Evu, která se stane obětí vykonstruovaného procesu. Zatímco jeden manželský pár mění neustále svůj postoj podle toho jak jim je, nebo není "domácí režim" nakloněn, tak doposavad podceňovaný Venda získává pocit potřebnosti a stává se ochotným přisluhovačem dvojice bratrů, kteří drží klíč ke společným prostředkům. Zatímco jeden z nich představuje represivní a surovou složku režimu, ten druhý chytře získává vliv v rodině politikou cukru a biče. Ano dochází k novým volbám ale nový "náčelník rodiny" pouze zapadne do předem vytvořeného schématu a nic se v podstatě nezmění. Film samotný je pak přehlídkou hereckých hvězd a věty jako "honem řekni něco loajálního" jsou aktuální i dnes. Dovolil bych si proto vyslovit myšlenku, že snímek samotný by se dnes měl vysílat ani ne tak jako kritika bývalého režimu, ale především jako upozornění na skutečnost, že každý politický režim (i ten současný) je tvořen lidmi .....a jak vidíme z historie......lidi se nemění a stále přijímají své role ve společnosti tak jako členové naší filmové rodiny. (22.07.2013)

Zřejmě největším paradoxem tohoto trezorového filmu je, že vedle dokonalého odzrkadlení fungování totalitního státu sedí jeho příběh i mnohé repliky na dnešní dobu. Po 21 letech od natočení padl režim, dalších 28 let uplynulo v současné době svobodné, ale chamtivost, touha po moci, špehování i špinavá přetvářka v mnoha lidech zůstala. A jak závěr filmu ukázal, je pak zcela jedno, zda má rozhodující slovo a moc ten, či onen... Osobně mi přijde tahle politická satira ještě lepší než slavné Ucho. Mezi vynikajícími hereckými výkony všech představitelů naprosto exceluje Petr Haničinec v postavě vypočítavého hajzla neustále se pohybujícího mezi oběma stranami konfilktu, překvapí Vladimír Menšík v netypické vážné poloze. (25.08.2017)

Velmi trefná satira, do které režisér Dudek obsadil skvělé herce. Petr Haničinec zde byl v životní kondici, zcela nezvykle nepřehrával a podal výkon, který se bez uzardění mohl postavit po bok výkonu Záhorského. Ale tou nejlepší byla Slávka Budínová, která vystřídala tolik poloh, že by člověk nevěřil, že je možné je mít v jednom hereckém rejstříku. (02.06.2014)