Alfréd Veliký

Tak tohle je podruhé, co se v hodnocení rozcházím s většinou uživatelů... Měl jsem strach, aby na filmu nebyl vidět rok výroby, ale naštěstí jsem se mýlil... Dle mého názoru se jedná o velice povedený a věrohodný film, který se nepokouší glorifikovat ani jednu stranu... Já například "přál" Vikingům (přestože jsem věděl, jak to dopadne...), ale nemohl jsem se ubránit obdivu k Alfrédovým schopnostem - tedy na konci... Film výborně vykresluje charakterovou proměnu Alfréda. Co se hereckých výkonů týče, nerozumím názoru některých uživatelů, kteří tvrdí, že jsou špatné. Podle mě herci jsou naopak jednou ze silných stránek tohoto filmu... Netroufám si je jmenovat samostatně, jelikož všichni hráli stejně dobře (musíme si uvědomit, že ve filmu hraje tehdejší herecká Elita)... Další silnou stránkou filmu byly bitevní scény, které mi připadali celkem realistické a dobře nacvičené... Hudba se mi také líbila a prostředí bylo zvládnuto rovněž výborně... Jediný nedostatek, který vidím je ten, že na konci trochu zrychlili historii (Vikingové se v Anglii drželi trochu déle...) Nerad se takto rozcházím s jinými uživateli, ale tento film má rozhodně na víc, než 68%! (19.06.2006)

Ve své době to jistě musel být jeden z nejrealističtějších historických velkofilmů. Nedivil bych se, kdyby některé bitevní scény nebo plundrování země vojsky nebyly diskutovanější. Dneska sice při srovnání se Statečným srdcem a jinými naturalistickými výtvory pohoří, ale tehdy ve srovnání třeba se Spartakem, Dlouhými loděmi vikingů a podobnými musel notně v realističnosti vítězit. Co se týká příběhu, ano, občas je mírně řečeno zdlouhavý. A je to tak dobře. Všecko nemusí být šedesát procent násilí a čtyřicet procent sexu (případně naopak), jak si jednomu známýmu stěžoval po válce Elia Kazan. Alfréd je sice trochu nevyzpytatelná a občas nelogická postava, ale nejsme konec konců takovými my všichni? Jeho přerod z namyšleného sobce v inteligentního panovníka je celkem věrohodný. Jeho opak, impulzivní a vášnivý dánský vládce taky není úplně zavrženíhodná postava. Lpí sice na svých občas krutých pohanských tradicích, když bojuje tak se vším všudy i s plundrováním, ale vlastně je stejně inteligentní a odvážný. Co se týká věrohodnosti, tu myslím ani nikdo u americkýho historickýho velkofilmu z šedesátých let nečeká. a kdyby si odpustili konec, kdyby to skončilo těsně po válce, když Alfréd porazil Dána, nemusel bych se rozhodovat mezi třemi a čtyřmi. (27.06.2006)

Jinak docela příjemnému klasickému představiteli historií inspirovaných spektáklů to z mého pohledu kazí velmi nepohledný, velmi nesympatický a naprosto nelogicky se chovající hlavní hrdina, trousící povinné věty o temnotě a barbarství prostředí, ve kterém žije (už vidím, jak by to reálný Sas v 9. století říkal). A také možná to, že jsem celou dobu fandila Dánům a Yorkovi. (13.08.2007)

Z vůle boží, z kutny do brnění. Vůdce křtěný, moudrostí posvěcený, pozvedni slovo a meč, ale drž jej pevně, neb jejich ostří rozpoutalo plno vášní. Cesta zemí stíhanou zlovůlí, zapřaženou do rozepří, krutých bouří. Surové stínání. Není zbytí, z bití k bytí. Znovu přiměj k nastolení míru a lásky, bez obětí. (17.07.2017)

Problémem tohoto druhu výpravných historických filmů je právě jejich snaha postihnout dobu, ke které se vztahují. Jméno velkého britského a evropského panovníka, filozofa na trůně, který na dlouhou dobu zastavil vikingský příval a vybudoval první historickou podobu moderní anglické státnosti, současně však i intelektuála, který dokázal prolomit unifomizující latinskořecký ráz komunikace a jako snad vůbec v dějinách moderní Evropy na konci tzv. temných století první tvořit v domácím jazyce, si takový přístup podle mého nejhlubšího přesvědčení zaslouží. Je na divákovi a jeho svobodném rozhodnutí, nakolik je či není ochoten na 2 hodiny filmu nastudovat potřebné údaje a souvislosti, bez jejichž osvojení se i dílo tak zdařilé mění v úmornou, nudou sžírající podívanou. Jinak ale společné evropské společné kořeny poznávat nelze, resp. jejich alternativou je úmorné odborné studium, vyžadující desítky a stovky hodin, fakticky násobky již zmíněného "filmového" času. Problémem tohoto druhu výoravných historických - a nejen historických - filmů je tedy míra naší ochoty a příipravenosti se vzdělávat či a rozvíjet anebo naopak stagnovat v sytě sebestředné, ale také dosti bahnité, jen zdánlivě idylické bezproblémovosti. (13.02.2011)