Alfréd Veliký

Ve své době to jistě musel být jeden z nejrealističtějších historických velkofilmů. Nedivil bych se, kdyby některé bitevní scény nebo plundrování země vojsky nebyly diskutovanější. Dneska sice při srovnání se Statečným srdcem a jinými naturalistickými výtvory pohoří, ale tehdy ve srovnání třeba se Spartakem, Dlouhými loděmi vikingů a podobnými musel notně v realističnosti vítězit. Co se týká příběhu, ano, občas je mírně řečeno zdlouhavý. A je to tak dobře. Všecko nemusí být šedesát procent násilí a čtyřicet procent sexu (případně naopak), jak si jednomu známýmu stěžoval po válce Elia Kazan. Alfréd je sice trochu nevyzpytatelná a občas nelogická postava, ale nejsme konec konců takovými my všichni? Jeho přerod z namyšleného sobce v inteligentního panovníka je celkem věrohodný. Jeho opak, impulzivní a vášnivý dánský vládce taky není úplně zavrženíhodná postava. Lpí sice na svých občas krutých pohanských tradicích, když bojuje tak se vším všudy i s plundrováním, ale vlastně je stejně inteligentní a odvážný. Co se týká věrohodnosti, tu myslím ani nikdo u americkýho historickýho velkofilmu z šedesátých let nečeká. a kdyby si odpustili konec, kdyby to skončilo těsně po válce, když Alfréd porazil Dána, nemusel bych se rozhodovat mezi třemi a čtyřmi. (27.06.2006)

Sice mi nikdo jen tak nevymluví, že jde o vrcholně romantizovanou a dnešními hodnotami zdeformovanou podobu raného středověku, nicméně pouze jako zábava spojená s poučením o historických událostech nadprůměrné. S mírnou benevolencí, která je vzhledem k datu vzniku na místě, snesou bitevní scény srovnání i s vrcholem v této oblasti, jímž je Statečné srdce. 7/10 (19.06.2006)

I keď dvojhodinový epos o Alfrédovi Veľkom, napriek tomu skratkovitý a v niektorých momentoch až mätúci. Alfréda napadne, že sa chce dostať do dánskeho tábora a v nasledujúcom zábere je už v ňom, pričom sa bohvie prečo k tomuto kroku neodhodlal už pred štyrmi rokmi. Chovanie jeho manželky a jej motivácie by boli asi lepšie pochopiteľné v nejakej (minimálne) menšej televíznej sérii. No a o budúcnosti Anglicka sa rozhoduje v bitke cca 150 na 150 bojovníkov. Okrem týchto nie až tak extra zásadných výčitiek ale Alfréd ponúka uspokojivý pohľad na dejiny Anglicka zo (pre krajinu) zásadného obdobia, o ktorom asi mnohí ani netušia. (23.07.2017)

Z vůle boží, z kutny do brnění. Vůdce křtěný, moudrostí posvěcený, pozvedni slovo a meč, ale drž jej pevně, neb jejich ostří rozpoutalo plno vášní. Cesta zemí stíhanou zlovůlí, zapřaženou do rozepří, krutých bouří. Surové stínání. Není zbytí, z bití k bytí. Znovu přiměj k nastolení míru a lásky, bez obětí. (17.07.2017)

Problémem tohoto druhu výpravných historických filmů je právě jejich snaha postihnout dobu, ke které se vztahují. Jméno velkého britského a evropského panovníka, filozofa na trůně, který na dlouhou dobu zastavil vikingský příval a vybudoval první historickou podobu moderní anglické státnosti, současně však i intelektuála, který dokázal prolomit unifomizující latinskořecký ráz komunikace a jako snad vůbec v dějinách moderní Evropy na konci tzv. temných století první tvořit v domácím jazyce, si takový přístup podle mého nejhlubšího přesvědčení zaslouží. Je na divákovi a jeho svobodném rozhodnutí, nakolik je či není ochoten na 2 hodiny filmu nastudovat potřebné údaje a souvislosti, bez jejichž osvojení se i dílo tak zdařilé mění v úmornou, nudou sžírající podívanou. Jinak ale společné evropské společné kořeny poznávat nelze, resp. jejich alternativou je úmorné odborné studium, vyžadující desítky a stovky hodin, fakticky násobky již zmíněného "filmového" času. Problémem tohoto druhu výoravných historických - a nejen historických - filmů je tedy míra naší ochoty a příipravenosti se vzdělávat či a rozvíjet anebo naopak stagnovat v sytě sebestředné, ale také dosti bahnité, jen zdánlivě idylické bezproblémovosti. (13.02.2011)