Substance

// Substance je krutej film. Nejdřív jako by někdo vzal moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley a zhmotnil je tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě brutálního (i když možná víc groteskního) body hororu, který rychle graduje do čím dál většího bizáru. Co je zvláštní, že od obou těch rovin jsem po všudypřítomném hypu čekal možná ještě víc, takže mi to nakonec přišlo relativně krotké. Nicméně Demi + Margaret skvělá dvojice, Dennis Quaid ďábelský a kamera od začátku do konce top. 8/10 (15.07.2024)

Šílenej náhul pro lidi se silným žaludkem, jehož ocenění za nejlepší scénář na festivalu v Cannes mě upřímně udivuje. Neskutečná černohumorná hororová satira, která připomíná mix Smrt jí sluší (posedlost mládím a krásou), Sunset Boulevardu (vyhaslá hvězda usiluje o comeback) a body hororů Davida Cronenberga (hlavně Mouchy) a Darrena Aronofskyho (Requiem za sen a Černá labuť). Extrémní prezentace ženské krásy (Margaret Qualley je bohyně!) a současně absolutního tělesného hnusu (masky v topu!). Finále je groteskní krvák jak od Petera Jacksona v dobách Braindead. Je to přepálený a utržený ze řetězu snad v každém směru (včetně délky), takhle zábavná a strhující úchylárna tu ale docela dlouho nebyla. Pro mě asi nejlepší artový brak od Bloku 99. ___ Francouzská režisérka Coralie Fargeat je pro mě po tomhle aktuálně objev roku a jsem sakra zvědav, s čím přijde příště. 90 % (14.07.2024)

Krása a touha po věčném mládí patří mezi odvěká témata a byla zpracována nejrůznějším způsobem literárně, filmově, divadelně. Pojetí francouzské režisérky Fargeat je bezpochyby pozoruhodné, zajímavé a místy až absurdně zábavné. Zatímco někteří se v kině řehtají, jiní tiše opouštějí sál. Substance bude logicky vyvolávat tolik odlišné reakce. Jsem rád, že jsem seděl uprostřed sálu, protože Substance je hodně vjemový film, takže některé detaily není třeba vidět zblízka. Stejně tak některé zvuky se do hlavy vrývají jako ostré hřebíky. Síla celého snímku, který je de facto komorní, stojí na herectví Demi Moore a Margaret Qualley. Obě svoji roli zvládly perfektně a vzájemně se výborně doplňují. Třetím do party je naprosto fenomenálně odporný a nechutný Dennis Quaid. Netradiční a výrazný filmový zážitek. (09.07.2024)

Nenechte se odradit prvoplánovou dějovou premisou a béčkovou stylizací. Reflektujíc pravidla televizního show businessu je to povrchní záměrně. Zašlé se musí měnit za mladé s dokonalým tělem. A celebrity jsou kvůli tomu se svým tělem ochotny udělat cokoliv. Prvních asi sto minut se mi až nechtělo věřit v přítomnost tak lacině stylizovaného braku v soutěžní sekce Cannes FF. Ovšem Coralie Fargeat má s námi vyšší plán a roztočí to do nečekaných obrátek - psychologicky vnitřním konfliktem hlavní postavy, i žánrově po vzoru ranní splatter tvorby Petera Jacksona. A to do takřka transcendentálního body horor spektáklu, ve kterém se nebojí vtipně použít ani Herrmannovu hudbu z Vertiga či Straussovu z Vesmírné odysey. Perfektně obsazená Demi Moore v roli končící, a Margaret Qualley v roli vycházející hvězdy televizní show. Ta, mimochodem, býti v letošní Cannes soutěži taky v novém Lanthimosovi, zažívá skutečnou kariérní krasojízdu. Díky Tarantinovi za její objevení! Kdyby film v prvních sto minutách nepracoval s béčkovými prvky tak průhledně a předvídatelně, dal bych pět hvězd! ___ Přijde mi, že režisérky začínají ve filmech ukazovat daleko více ženské nahoty než režiséři. Příkladem jsou jenom z letošního Cannes jak Les Femmes au balcon, tak The Substance, kde si detailně prohlédneme prsa Demi Moore i Margaret Qualley. Nemluvě o smršti jejích křivek v elasťácích. Mňam! [Cannes FF] (25.05.2024)

Festival v Cannes již déle pravidelně zdobí filmy s pověstí velkého šokujícího zážitku, u jakého se prý odchází ze sálu v průběhu promítání či rovnou se v sálu omdlévá. Substance se po Titanu a Zločinech budoucnosti stává za krátkou dobu již třetím festivalovým horrorem s motivy nových proměn lidského těla, přesto jde o dostatečně originální a nabitý počin, jaký mě svou atmosférou, brilantní filmařskou stránkou a brutální gradací do stále bizarnějších, nechutnějších a absurdnějších zvratů totálně přikoval do křesla. Za to si Substanci cením – rozvířit stojaté vody žánru filmem, který přinese dosud nevídaný šok a sugestivní zážitek díky příběhu a jeho ztvárnění, ale zároveň plně upoutá po tak rozsáhlou stopáž bez hluchých míst, skvěle drží pohromadě a je kreativní i v mnoha dílčích formálních nápadech (např. flashbacky, které dřívější hlášky posouvají do ironických vtípků, či velké stylové nápisy na obrazovce jako ve filmech Gaspara Noého)... opravdu velký respekt, ten film mi občas brával dech! Na druhé straně k plnému počtu neinklinuji, neboť se nemohu zbavit dojmu, že celý film je tvořený hlavně na efekt (na ten šok).. film, který jsem jednou velice rád v kině zažil, ale podruhé bych ho sledovat už nechtěl... film, co se snaží formálně ponášet na velký art, ale během hodně dlouhé stopáže nenabídne co do sdělení o moc víc, než jednu myšlenku o zkáze touhy po věčné kráse a dokonalosti, odhalitelnou již ze samotné zápletky (a jakou disponuje např. i Portrét Doriana Graye, příp. i komedie Smrt jí sluší). / PS: Demi Moore po neuvěřitelné šedesátce je (před ohyzdnou proměnou své postavy) neskutečně sexy! „Jste jen jedna – žádná vy a ona...“ [75%] (19.09.2024)