Substance

Krása a touha po věčném mládí patří mezi odvěká témata a byla zpracována nejrůznějším způsobem literárně, filmově, divadelně. Pojetí francouzské režisérky Fargeat je bezpochyby pozoruhodné, zajímavé a místy až absurdně zábavné. Zatímco někteří se v kině řehtají, jiní tiše opouštějí sál. Substance bude logicky vyvolávat tolik odlišné reakce. Jsem rád, že jsem seděl uprostřed sálu, protože Substance je hodně vjemový film, takže některé detaily není třeba vidět zblízka. Stejně tak některé zvuky se do hlavy vrývají jako ostré hřebíky. Síla celého snímku, který je de facto komorní, stojí na herectví Demi Moore a Margaret Qualley. Obě svoji roli zvládly perfektně a vzájemně se výborně doplňují. Třetím do party je naprosto fenomenálně odporný a nechutný Dennis Quaid. Netradiční a výrazný filmový zážitek. (09.07.2024)

(KVIFF 2024) Substance má již nyní čestné místo na poli krvavých body hororů. Při letmém pohledu na anotaci vyvstane člověku hned na mysli klasika Smrt ji sluší (mně konkrétně naskočila i epizoda Mimo z del Torovy antologie Kabinet kuriozit). Obsazení Demi Moore do role stárnoucí, (polo)zapomenuté hvězdy byla trefou do černého a jsem rád, že tato v 90. letech populární (byť "malinová"), zatímco v posledních letech spíše kvůli podezřelým změnám vzhledu bulvárem propíraná herečka dostala šanci si zahrát - možná tak trochu - sama sebe(?). Minimálně od dob Gremlinů víme, že pravidla nejsou jen pro okrasu, a když je porušíme, může to mít (doslova) monstrózní následky. Během sledování mi před očima nabíhaly odkazy na filmy jako Osvícení, Sloní muž, Carrie, Věc, Pohádka pohádek či Moucha, čímž ale nechci tvrdit, že by byla Substance kompilátem dříve viděného. Při projekci jsem viděl postranním očkem, jak někteří lidé uhýbali pohledem - mně v tomto ohledu vadila jen jedna jediná (nehtová) scéna. Rozhodně se ale jedná o otrlý kousek, který má neuvěřitelně nabušený a energický audiovizuál, kde jsem místy ocenil svou lehčí hluchotu. Rovněž nutno ocenit děsivě autentickou práci maskérů, kteří v tomto případě měli vskutku velký prostor pro realizaci. Coralie Fargeat se podařilo naservírat hutnou, krvavou podívanou, která by si mohla plácnout s Kill Bill. V neposlední řadě jde ale i o smutný příběh o šovinistickém ideálu krásy, jehož dosáhnutí může sebou přinést fatální následky. Není to za mě čistých pět hvězd, nicméně za odvahu a koule něco takového natočit si je Substance zaslouží. (05.07.2024)

Předchozí počin Coralie Fargeat mě příliš nepotěšil, na efekt dělaná revenge movie s množstvím nesmyslů sice ukázala, že francouzská režisérka dokáže zaujmout frenetickým stylem a obrazovou nápaditostí, ale chyběla tomu - no jak jinak to říct - právě substance. A tu už Substance s velkým S konečně má! Obdivuhodné je, že ačkoliv tu jde o velmi jednoduchou a přímočarou zápletku prakticky hodnou epizody Twilight Zone, její natažení na téměř dvě a půl hodiny nějakým způsobem funguje a k tomu má neskutečný tah na bránu. Je to kompilát mnoha inspirací, ať už třeba z Obrazu Doriana Graye, filmů jako Smrt jí sluší, Sunset Blvd. a bodyhorrorových děl Franka Henenlottera (a jak čtu další zdejší reakce, každý si v tom dokáže najít tak trochu něco jiného) a celé to drží velmi dobře pohromadě. Hlavní herecká trojice Demi Moore, Margaret Qualley i Dennis Quaid předvádí naprostou tour de force, každý z nich přitom tak trochu jiným stylem. Dojde na několik opravdu hodně výživných sekvencí a finální půlhodinka je vyloženě sledem scén roku! [KVIFF 2024] (30.06.2024)

Artový brak, v němž se mísí elegantní a efektní moderní filmařina s intenzivním béčkovým body-hororem, jenž nutí diváky se slabšími žaludky odvracet zrak nebo dokonce odcházet ze sálu během projekce. Hodně videoklipové soft-porno estetiky, místy trochu jako kdyby David Cronenberg natáčel Re-Animátora, nakonec se ale snímek přidá do party ke krvavým splatterům, jako je Braindead od Petera Jacksona. Myšlenkově je to coby satira na sebezničující touhu po věčném mládí a kráse dost přímočaré a povrchní - nejspíš záměrně - a dějově film smysl moc neřeší a neváhá porušovat vlastní pravidla. Vše je podřízeno tomu, aby snímek neustále posouval hranice očekávání a několikrát skokově šokoval tím, do jakých krajností až je ochoten zajít. Natočeno je to ale s nebývalou pulzující energií, přičemž díky svižnému tempu, tepající hudbě, vytříbeným obrazovým kompozicím a oběma herečkám v hlavní roli (a nádherně nechutnému Dennisovi Quaidovi v roli vedlejší) je vyloženě radost to sledovat, čirá over-the-top zábava pro otrlé. Ideální je dopřát si to jako kolektivní zážitek s hojným počtem dalších diváků. (30.06.2024)

Až jednou budu někomu vysvětlovat, co znamená „hezký, ale k hovnu“, pustím mu tenhle film. Nebo alespoň půlku, ať na to nemusí koukat ty nelidské dvě a půl hodiny. Coralie Fargeat mě hodně zklamala už svou předchozí Pomstou, ale oba její snímky toho mají dost společného. Vypadají krásně, nápaditě se tu hraje s barvami, v tomhle případě se i docela stylově odkazuje na Kubricka, Cronenberga nebo Carpentera, zpomalené záběry televizních vystoupení jsou víc než efektní a zatraceně sexy, ale pod vším tím pozlátkem se ukrývá velké nic.    Substance je film, který by rád otevíral zajímavá témata jako neschopnost stárnout, kult mládí v šoubyznysu a řeší i cenu slávy a jak moc je za ni kdo ochotný zaplatit. Jenže to všechno dělá naprosto banálním způsobem, který ničím nepřekvapí a ještě mu to nepřekvapování trvá nelidsky dlouho. Už po nějakých dvaceti minutách jsem si v hlavě udělal seznam, podle kterého Substance pojede až do samého konce. A jen si to odškrtával. Pod tou audiovizuální dravostí se reálně skrývá povrchní show bez nápadů plná hloupých postav dělajících ještě hloupější rozhodnutí a tvářících se, jak moc je překvapují následky. Je unavující to celé sledovat a za všemi těmi hezkými obrázky, nechuťárnami (které nakonec zas až takové peklo nejsou), nahotou a záběry na sexy zadky ve spandexech se schovává jen navoněné nic (10.07.2024)