Režie:
Coralie FargeatScénář:
Coralie FargeatKamera:
Benjamin KracunHudba:
RaffertieHrají:
Demi Moore, Margaret Qualley, Dennis Quaid, Hugo Diego Garcia, Oscar Lesage, Joseph Balderrama, Vincent Colombe, Matthew Géczy, Brett Gillen, Matthew Luret (více)Obsahy(2)
Kdo nikdy nesnil o lepší verzi sebe sama? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové lepší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit? Film režisérky Coralie Fargeat je trefnou, ostrou a šokující satirou, která ohromila filmový festival v Cannes a odvezla si Cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (47)
Demi Moore vypadá i v jednašedesáti k sežrání. Takže díky autorce tohoto filmu, že ji vytáhla z diváckého zapomnění. Plus (také nahá) Margaret Qualley. Skoro bych si připadal jako v devadesátkách. Jenže to nedovoluje současný dravý režijní styl. Na druhou stranu tu máme inspiraci body horory ještě o nějakou dekádu staršími. Škoda jen, že mi to nepřišlo celou dobu jako nádherně braková zábavná jízda na krvavém tripu, ale chvílemi to vypadalo, že se film bere vážně. Ale závěrečná krvavá sprcha, v duchu úvodního záběru ignorující zákon zachování hmoty, už zase jela na správné vlně. ()
Čistá filmová radosť a zároveň veľké pecka. No nie pre každého. Viem si predstaviť, že mnoho divákov to nerozdýcha. Intenzívny pulp v artovom balení. Staré formálne aj príbehové postupy vybičované do ad absurdum dotiahnutého mimoriadne chutného gulášu. O príbehu som nevedel nič a bol som v šoku ako si ma to omotalo a v závere vypľulo. Asi polovicu filmu som sledoval s otvorenou hubou a následným priblblým úsmevom. ()
Až jednou budu někomu vysvětlovat, co znamená „hezký, ale k hovnu“, pustím mu tenhle film. Nebo alespoň půlku, ať na to nemusí koukat ty nelidské dvě a půl hodiny. Coralie Fargeat mě hodně zklamala už svou předchozí Pomstou, ale oba její snímky toho mají dost společného. Vypadají krásně, nápaditě se tu hraje s barvami, v tomhle případě se i docela stylově odkazuje na Kubricka, Cronenberga nebo Carpentera, zpomalené záběry televizních vystoupení jsou víc než efektní a zatraceně sexy, ale pod vším tím pozlátkem se ukrývá velké nic. Substance je film, který by rád otevíral zajímavá témata jako neschopnost stárnout, kult mládí v šoubyznysu a řeší i cenu slávy a jak moc je za ni kdo ochotný zaplatit. Jenže to všechno dělá naprosto banálním způsobem, který ničím nepřekvapí a ještě mu to nepřekvapování trvá nelidsky dlouho. Už po nějakých dvaceti minutách jsem si v hlavě udělal seznam, podle kterého Substance pojede až do samého konce. A jen si to odškrtával. Pod tou audiovizuální dravostí se reálně skrývá povrchní show bez nápadů plná hloupých postav dělajících ještě hloupější rozhodnutí a tvářících se, jak moc je překvapují následky. Je unavující to celé sledovat a za všemi těmi hezkými obrázky, nechuťárnami (které nakonec zas až takové peklo nejsou), nahotou a záběry na sexy zadky ve spandexech se schovává jen navoněné nic ()
Předchozí počin Coralie Fargeat mě příliš nepotěšil, na efekt dělaná revenge movie s množstvím nesmyslů sice ukázala, že francouzská režisérka dokáže zaujmout frenetickým stylem a obrazovou nápaditostí, ale chyběla tomu - no jak jinak to říct - právě substance. A tu už Substance s velkým S konečně má! Obdivuhodné je, že ačkoliv tu jde o velmi jednoduchou a přímočarou zápletku prakticky hodnou epizody Twilight Zone, její natažení na téměř dvě a půl hodiny nějakým způsobem funguje a k tomu má neskutečný tah na bránu. Je to kompilát mnoha inspirací, ať už třeba z Obrazu Doriana Graye, filmů jako Smrt jí sluší, Sunset Blvd. a bodyhorrorových děl Franka Henenlottera (a jak čtu další zdejší reakce, každý si v tom dokáže najít tak trochu něco jiného) a celé to drží velmi dobře pohromadě. Hlavní herecká trojice Demi Moore, Margaret Qualley i Dennis Quaid předvádí naprostou tour de force, každý z nich přitom tak trochu jiným stylem. Dojde na několik opravdu hodně výživných sekvencí a finální půlhodinka je vyloženě sledem scén roku! [KVIFF 2024] ()
Hodnocení je v tomto případě podružné. Tenhle film vzniknul proto aby šokoval. Napodruhé a bez magičnosti půlnoční karlovarské projekce bude o hodně slabší. Totální vykradačka Carrie, Requiem za sen, Běžícího muže, Vesmírných kanibalů, Mouchy, Mučedníků a pár dalších klasik. Ale zároveň to natočila až příliš dobrá režisérka než aby se tomu dalo vysmát. I když směřování druhý poloviny s finále "valící se dělové koule" , které zase pro změnu vykrada kultovní počítačovou indie hru Inside, dost kazí rozehrané linie. Masky spíš ujeté a hloupé než funkční a děsivé. Demi Moore vstala tímhle z mrtvých a přál bych ji příště pořádnou roli v pořádném snímku. ()
Galerie (8)
Photo © Working Title Films
![Substance - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/169/028/169028317_iqgu4y.jpg)
Reklama