Pan Verdoux

Další výborný film s Charliem Chaplinem, kde si vystřihl zápornou postavu, avšak jeho chování zrcadlí společnost, přičemž daný obraz je i dnes aktuální. Je radost sledovat jeho herectví, zejména grimasy, ale rovněž poslouchat jeho specifický hlas. Pan Verdoux skvěle kombinuje prvky komedie a dramatu s kriminální zápletkou v pozadí. S blížícím se koncem snímku nechybí patřičné napětí a houstnoucí atmosféra. "Když žena podvede muže, pohrdá jím. I když je laskavý, dá přednost někomu horších kvalit, pokud je ten muž, jak to říci, atraktivnější." (Pan Verdoux) (16.06.2015)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)

„Business is a ruthless business“ Chaplin je skoro stejně odvážný jako o sedm let dříve s Diktátorem. Za vzor si opět bere skutečného vraha, ale tentokrát ho přetváří v milujícího manžela, jenž svými vražednými zálety sleduje dobrou věc. Nezachází tak daleko, aby obhajoval vraždu za určitých okolností (což by autor námětu Orson Welles možná udělal), ale i ta trocha rozporuplnosti, kterou do černobíle nazíraného tématu vnáší, potěší. Největší devízou je nepřekvapivě Chaplin sám. Rozkošně amorální kriminálník. Pro ležérnost, s jakou dvojsmyslné hlášky prokládal starým dobrým slapstickem jsem si provinile přál, aby měl stále koho vraždit. Svým přístupem „vraždy s úsměvem“ má Pan Verdoux něco společného s Jezinkami a bezinky, které jsou ale sevřenější a svižnější. Chaplin taky oproti Caprovi netočil jenom ztřeštěnou komedii. Proto je škoda, že stejnou péči jako zapojení společenského podtextu nevěnoval úloze rodiny (Verdouxova hlavní motivace), na kterou jaksi zapomíná. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko, the_weaver (16.01.2020)

Welles historku vyhrabal, Chaplin jí natočil a dovedu si živě představit, jak si roli hyperaktivního svůdníka/vraha užíval. Pan Verdoux je totiž absolutním protipólem normovaného chaplinovského hrdiny, kterého všichni pouze využívají a který je submisivním outsiderem a nadto váhavým střelcem. Verdoux, to je jiná káva: lstivá, nebezpečná a maryšovská. Bohužel se po první brilantní polovině plné černého humoru a podvratných detailů snímek láme do melodramatické bajky s otravným moralistním závěrem. (03.05.2008)

Po Cirkusu jde v případě filmu Pan Verdoux o mé druhé setkání s Charliem Chaplinem a opět jsem byl mile překvapen. Nechával jsem si tak dlouho mimo svůj divácký dosah takové filmové skvosty a klenoty kinematografie, že je to vlastně až ostuda. Postava pana Verdoux je opravdu nevšední - na jedné straně galantní gentleman, na druhé straně chladnokrevný vrah. Avšak i takoví lidé mají ve svém životě světlé momenty, kdy prostě přemýšlí nad svým konáním a mohou si pokládat řadu otázek. Každé zlo je nakonec odhaleno, avšak ne vždy musí být tak vnímáno, což se Chaplinovi (alespoň z mého pohledu) povedlo. Na konci filmu jsem vlastně s "Modrovousem" soucítil, což možná nebylo cílem filmu, ale pro mě, jako důkaz kvalitního snímku, to stačilo. Zkrátka komediálně tragický snímek, ve kterém podává Chaplin nezapomenutelný herecký výkon. (07.10.2011)