Plukovník Redl

Film sám o sobě je výborný a neznat skutečný příběh postavy, dal bych ještě hvězdičku navíc. Tvůrci filmu se velmi snažili vykreslit Redla jako v zásadě kladného hrdinu, který se nechá semlít mašinérií prohnilého Rakouska-Uherska... Jak je vidět nejen v Čechách patří tento obraz habsburské monarchie k národnímu folklóru, ovšem právě proto mi tohle "kopání do mrtvoly" připadá poněkud laciné. Jistě, že lze film chápat jako alegorii moci obecně, ovšem z tohoto úhlu pohledu zase "Redl" nepřináší mnoho nového. Zajímavější je psychologické uchopení samotné postavy. Zde bohužel místy nacházíme poněkud nelogická či dosti nepřesvědčivá, byť skvěle zahraná místa. Rozhodnutí, natočit film právě tak, jak byl natočen je mimochodem o to podivnější, že reálný příběh poručíka Redla si o filmové zpracování doslova říká. Samo odhalení plukovníka Redla, prostředí tajných služeb (mimochodem, rakouská špionáž byla v té době jednou z nejlépe organizovaných a technicky vybavených taných služeb vůbec), téměř neuvěřitelný způsob, jakým se aféra dostala na veřejnost (tohle by si vážně nikdo nedokázal vymyslet), homosexuální outsiderství cílevědomého plukovníka, který za svou kariérou šel přes mrtvoly (to není řečnický obrat), zrada, v níž Redl vyměnil s Rusy vlastní prospěch (byl ke spolupráci pro Rusko pravděpodobně donucen vydíráním) za bezpečnost celé země (rozhodně není nadnesené tvrzení, že nebýt Redla, mohla první světová válka skutečně dopadnout zcela jinak). Samozřejmě by potom celý příběh ztratil své morální poselství, protože pokud skutečný život plukovníka Redla něco charakterizovalo, tak to byla neuvěřitelná malost. Žel až neuvěřitelně přesně jej charakterizuje citát: "kdo chce ze sebe udělat víc než je, udělá ze sebe většinou zrůdu" (Ch. Chaplin) (24.03.2009)

Rovnako, ako zvyšným častiam voľnej Szabovej trilógie, ani Plukovníkovi Redlovi nemám čo vyčítať. Znova fantastický Brandauer, znova žiadna scéna navyše, všetko má svoj význam. U týchto filmov sa nevyskytujú žiadne chyby, alebo lacné triky v podobe sentimentu, melodramatickosti, ani výplň stopáže v podobe bojových scén. Plukovník je film tak nadčasový, že platí nielen pre našu dobu, ale bude aktuálny aj v ďalekej budúcnosti. Politika je svinstvo a ľudia, ktorí v nej pôsobia, sú tu zobrazení tak nesympaticky, že si film veľmi ľahko spojíte so súčasnosťou. Dejiny ľudstva sú definované vojnami a sú to politici, ktorí ich vyvolávajú. Práve pre tú morálnu odpornosť postáv nedávam plný počet (týka sa to aj Redla), aj keď chápem, že divácky diskomfort bol Szabovým zámerom. Film vyžaduje určitú znalosť histórie, aby si ho divák patrične užil, režisér nič doslovne nevysvetľuje, u diváka s ňou ráta. (01.12.2012)

Od Mefista se druhý díl volné trilogie zásadně odlišuje v tom, že zatímco minule hrdina proplouval systémem, aby dělal, co miluje - hrál divadlo -, Redl jako by visel ve vzduchoprázdnu a nic ho skutečně netěšilo. Snaží se přežívat a kariérně stoupat, aniž by mu výsledek jeho snahy dodával viditelný požitek, což je poměrně depresivní vyhlídka. Trochu mě mrzí, že nebylo využito žádné z dějových témat, ať už rozpad monarchie, nebo hrdinova (ne moc dobře) skrývaná homosexualita. Istvána zajímá pouze ústřední emoce nehledě na to, co ji způsobuje. (30.04.2013)

Velmi zajímavé a kvalitní psychologické drama o člověku, který ze spodní části společnosti stoupal nezadržitelně až bezohledně na vrchol, aby se pak díky svému původu stal obětním beránkem na poli mocenskopolitickém. Příjemný pohled do doby konce rakousko-uherského mocnářství, kde se rozvíjí příběh plukovníka Alfreda Redla (skvělý Klaus Maria Brandauer, jako malý Gábor Svidrony). Redl, pocházející z chudých a neurozených kruhů, je díky své vzkvétající a stoupající kariéře, kam jemu podobní nemají přístup, pevným pilířem a zastáncem zastaralého a vyčpělého císařství. Je snaživým obhájcem a odhodlaným obráncem země, která mu dala jedinečnou příležitost. Svědomitě plní všechny svěřené úkoly, pro které neváhá hledat vhodné obětní beránky. Sestavuje kvalitní systém tajné služby, aby se pak pro svůj prostý původ a vysoké postavení sám stal obětním beránkem. Vysoké ambice a ctižádost se u Redla dostává do ostrého kontrastu s jeho židovským původem a homosexualitou, kterou tají a střeží. Popírá sám sebe a svou osobnost při touze po kariéře, společenské vážnosti a dobrém životě urozených vrstev. A snad proto se jeho postup vyznačuje tvrdostí až zaslepeností vládnoucímu režimu, který se mu později po "zásluze" odmění, aby mohl upevnit svou moc. I když to bylo velmi krátkozraké a soukolí neúprosných dějin semlelo mocné císařství do minulosti. Z dalších rolí: plukovník von Roden (Hans Christian Blech), velký Redlův zastánce a podpůrce při kariérní cestě vzhůru, následník rakouského trůnu Ferdinand d'Este (Armin Mueller-Stahl), umný manipulátor s osudy lidí ve prospěch státu i jeho vlastního, urozená Katalin Kubinyi (elegantní Gudrun Landgrebe), se kterou Redl udržuje tajný milostný poměr a je i jeho oporou, její bratr baron Kristóf Kubinyi (dobrý Jan Niklas), bývalý Redlův spolužák z vojenské školy, se kterým se později názorově rozchází pro velkou Redlovu svědomitost, vojenský doktor a důstojník Gustav Sonnenschein (András Bálint), Redlův přítel, italský mladík Alfredo Velocchio (László Gálffi), který sehrává významnou konspirativní roli při obětování Redla, plukovník Ruzitska (László Mensáros), Redlův nadřízený, Clarissa (Dorottya Udvaros), kterou si Redl bere za manželku, aby uspokojil veřejnost, poručík Jaromil Schorm (Károly Eperjes), obětovaný pro svůj původ i sexuální orientaci, a plukovník Feldhauer (Gyula Benkö), velitel vojenské školy. Působivý pohled do zákulisí moci a politiky, vojenské společnosti a tajné služby, osobní kariérní ctižádosti a morálky mocných s jejich krutou a nevyzpytatelnou vysokou hrou. V tak vysoké společnosti býváte po zásluze odměnění potrestáním ve prospěch světlejších zítřků. Velkolepá cesta na vrchol a pád až do hlubin nežití. (31.07.2012)

Chirurgicky přesný řez churavějícím srdcem Evropy, o něco méně přesný řez psýchou toho, jemuž byla matkou armáda a otcem Jeho Veličenstvo Kaiser, oscilující mezi musilovskou obdobou muže bez vlastností a občas vystrkovanými růžky talentovaného pana Redla a uvádějící občas ve zmatek nepochopitelným jednáním postav, ale děje se to v tak mámivě straussovském rytmu s oslnivými výkony každého, kdo se onoho Evropou tančeného valčíku účastní, že se na ty chvilkové přešlapy a nedošlapy zapomíná velice snadno. Na co se nezapomíná, je pocit, když se dosud zbožňovaný tatíček mrknutím oka mění na Abraháma s obětní dýkou v ruce, a poznání, že vlastní kořeny jsou těmi bludnými, o které zakopnete právě ve chvíli, kdy si myslíte, že jste je definitivně vyklučili. Možná by byl o něco vyrovnanější portrét skutečného hochštaplerovského obersta Redla namísto oběti c. k. rakouského antisemitismu, obecné nechuti a vlastní sexuality, ale i když díky tomu celek vzhledem k úvodnímu přirovnání budí dojem precizní operace, při níž má akorát nevděčný pacient v některých okamžicích na kahánku, pocity, které ve mně částečně i díky obdobnému původu s Redlem film budil, resuscitaci rozhodně nepotřebují. (10.12.2008)