Plukovník Redl

Po záporné roli v Mefistovi se Brandauer vtělil do další postavy drcené soukolím dějin a zase dokonalým způsobem. Redl chce vlastně jen jedno - splynout s měšťáckým okolím a být jen vysoce postaveným šroubečkem. Jenže homosexualitu neskryjete po celý život. Závěrečná nařízená sebevražda patří k nejsilnějším filmovým scénám, co jsem kdy viděl. (27.09.2008)

Životopisné snímky jsou buď historicky věrné, ale z dramatického hlediska nezáživné, nebo se jedná o zajímavě napsané a natočené fikce, které si ovšem jen vypůjčily jméno hlavní postavy ze skutečné historie. Plukovník Redl Istvána Szabó ve skutečnosti není v pravém smyslu slova životopisný snímek, protože vychází z divadelní hry britského dramatika Johna Osborna, který se osudy tohoto důstojníka odsouzeného kdysi za špionáž nechal inspirovat jen volně. Na druhou stranu se nijak zvlášť od Redlovy životní cesty neodchyluje a atmosféru doby dokáže Szabó zachytit dokonale. Pod jeho rukama vznikl ne snad efektní, ale silný poutavý snímek o ambiciózním muži, který v touze po kariéře dokázal odhodit mnohé zábrany, ale kvůli svému neurozenému původu a relativní chudobě narazil na mnohem silnější a bezohlednější protivníky a soukolí dějin ho semlelo. Filmový příběh vypovídá mnohé o pochybné morálce tehdejších mocných, o tom, jak to chodí ve vysoké politice, kde platí známý aforismus českého klasika Havlíčka "nechoď, Vašku, s pány na led..." Pro mě jde o vrchol režisérovy tvorby. Celkový dojem: 95 %. (03.08.2008)

S napätím som očakával poslednú, nevidenú, časť z trilógie Istvána Szabóa. Radím ju na úroveň Mefista, pretože bola dejovo zovretá, historické pozadie bolo v rovnováhe so životným príbehom plukovníka Redla a Klaus Maria Brandauer vytvoril vierohodný obraz ambiciózneho dôstojníka c. a k. monarchie snažiaceho sa prekonať svoje predurčenie dané nízkym pôvodom. Ostatné prednosti (casting, reálie, herci a pod.) boli tak, ako nedostatky (dĺžka, zbytočné dejové odbočky) spoločné pre všetky časti voľného triptychu. (02.12.2012)

O něco méně vtahující než Mefisto, a to především vinou více stereotypních dialogů, ale pořád kus výtečné a intenzivní filmařiny, navzdory avizovanému smyšlenému příběhu velmi autenticky zobrazující politické pměry a intriky v závěrečné dějinné fázi habsburské monarchie. Společně s Alefrédem Rédlem, ambiciózním klukem s dobrými známostmi, který se vypracoval až na plukovníka, poznáme nepřívětivý vliv rostoucí moci na lidskou osobnost a rasistickou hierarchii tehdejší armády, v níž zaujímá původ výsadnější postavení než dosavadní zásluhy i výhodné známosti. Nejlepší scénou je tak dialog o hledání obětního beránka s vyhovujícím původem pro veřejný zastrašovací proces, z toho skutečně až mrazí... (03.01.2017)

Druhé setkání s tímto panem režisérem bude tentokrát pouze za 4*, v mnoha ohledech podobný Mefisto mě bavil přece jenom o něco více, v tomto filmu mi při délce cca 140 minut chyběl větší počet vypjatých momentů, zvratů a i Brandauer jakoby trochu ubral ze svého strhujícího výkonu. Přesto jde ale znovu o velmi kvalitní snímek o zvláště ambiciózním jedinci stoupajícím strmě vzhůru až… Dobové reálie jsou fajn (perfektní byla třeba hypotéza, proč příslušník toho či jiného národa monarchie nemůže být použit pro "onu věc") a dobře vykreslenou tehdejší atmosféru vhodně doplňuje opravdu výborně sestavený soundtrack v čele s Radeckého pochodem (a samozřejmě mým milovaným valčíkem Na krásném modrém Dunaji). (24.02.2013)