Touha Veroniky Vossové

Z mého pohledu spíš průměrnější drama R. W. Fassbindera, které napodobuje tradiční melodramata produkovaná německými ateliéry UFA z období německé Třetí říše. Režisérovi slouží tragický osud filmové divy závislé na opiátech k nenápadnému připomenutí nacistické minulosti mnoha německých umělců. Zajímavý je motiv drog - sám Fassbinder jich nemálo vyzkoušel a konec konců se těsně po dokončení filmu nešťastně předávkoval. Celkový dojem: 55 %. Na můj vkus trochu pomalé tempo a tradicionalistické filmové podání. (08.08.2009)

Výtečný film, oplývající množstvím ryzích filmařských kvalit. Byť jsem se musel zpočátku do toho dost nutit, protože úvod na mě působil zmateným a nepříjemným dojmem (a samotná titulní postava mi byla extrémně nesympatická). Inspirace filmem Sunset Boulevard je zde nepřehlédnutelná, ale Fassbinder si jde zcela svou cestou - podle mě například pro něj není tak důležitá věrnost v zobrazení historických reálií (podobný dojem jsem už měl z jeho předchozích historických filmů - všechny na mě působily velmi současně, jako by se odehrávaly v době, kdy byly natočeny, nikoli v době, do které byl děj zasazený), jako spíše jiné aspekty - jako např. způsob nasvícení a snímání každé scény (samotná Veronika Voss v jedné scéně pronáší: "Světlo a stín. To je tajemství filmu. Víte to?"), a vedení herců (všichni do jednoho jsou zde naprosto výborní). Film se postupně přehoupne až do jakési detektivky, kde je samotná titulní postava částečně odsunuta do pozadí, a pozornost se soustředí na postavu sportovního reportéra, který usiluje odhalit pravdu - což je změna, která se mi osobně líbila, a která celý děj přivede až k velmi působivému zakončení. Nebýt jakéhosi zvláštního hektického dojmu, kterým na mě ten film působil, asi bych za sebe neměl problém jít na maximální hodnocení - můj oblíbený Fassbinder mě zde opět zcela dostal. (18.06.2017)

Štylizovaný noir film silne inšpirovaný smutným príbehom slávnej nemeckej herečky Sybille Schmitz. Jej podlomená duša podľahla depresiám, závislosti a tá jej vzala život. Bludný kruh, z ktorého sa nedokázala vymaniť, okolnosti jej smrti v nemocnici a záhadnej liečby sú podkladom pre silný scenár. Vizuál pôsobí ako z 20-30tych rokov a na filme ma asi najviac fascinuje. Biela žiari, lesk oslepuje zrak a čierna má tie najtmavšie odtiene. Zvláštne pôsobí aj čudná citová nezainteresovanosť postáv. Láska, ktorá rýchlo vzplanie, no z plátna ju necítiť, rovnako ako po smrti slávnej divy ide život ďalej...akoby jej list na rozlúčku so slovami: "Nikomu nechýbam" aj vystihol kvalitu jej citových väzieb. (19.04.2022)

Nadchla mě především vizuální stránka (způsob snímaní kamery-podhledy, nasvícení, hra světla a stínu) a s ní spojená téměř magická atmosféra plná tajemna (navíc vložka s podivným postarším párem). Jenže od tohohle slibného kurzu se film začal postupně odchylovat k docela tuctové kriminální hře, úvodní dvojice se mi začala dost protivit, večírek mě poněkud minul a konec byl na mě možná až moc střízlivý, takže to budou pouze lepší 3*. (24.03.2013)

Zabijácká Fassbinderova přestylizovaná historka, která by měla být poctou, ale je pouze trapným výsměchem. Mimo čas a prostor se veze na vlně všech těch Sunset Blvd. a jejich leitmotivů o padlých divách, jejichž generace byla z veřejného života vyf*ckována nejpozději v roce 1952 (na západě) společně s křiklavými barvami Zpívání v dešti. U nás byl podobný film natočen na konci 60. let - Hvězda - a Jiřina Štěpničková se v něm kála sama za sebe. Queer čtení si tady sice užije, ale s tím na mě nechoďte. Tohle je špatný film z rodiny Protektorů, který se líbí jen tam, kde je divák ochoten sledovat pranýř optikou růžového kukátka. A mimochodem, které ty "staré německé filmy" vypadaly nebo fungovaly jako Veronika? Já se obávám, že je to jen další iluze, která byla RWF spapána i s navijákem. (20.05.2013)