Zámek hrůzy

Tak ve srovnání s originálem z roku 1963 prohrává tento paskvil na celé čáře. Zatímco v The Haunting je atmosféra postavena na zvucích apelujících na lidskou představivost, tady je všechno servírováno narovinu. Jenomže to "všechno" je tak nějak úplně k ničemu, protože to postrádá konkrétnější smysl. Nejstrašidelnější je Zámek hrůzy na začátku, kde se teprve seznamujeme s prostory opravdu nádherného domu. Dál už jenom častěji a častěji cukají koutky v letmých až výrazných pousmáních. (19.12.2004)

Tolik velkých jmen v takovém braku jsem snad ještě neviděl. O filmu jsem nevěděl absolutně nic. O to víc mě překvapil neustálý přísun hvězd na scénu. Kde však hledat další pozitiva? Napětí, atmosféra, originalita, gradace děje. Ano, to všechno tady chybí. Nebýt známých herců, kteří však předvádí svoje dno, tak je tady odpadů o mnoho víc. (08.05.2010)

„Myšiam v bludisku tiež nepovieš, že sú v bludisku.“ Knihu Shirley Jackson som čítal a môžem skonštatovať, že táto literárna duchárska klasika značne zostarla. Na jej prvé (zo zatiaľ dvoch, ak nerátame Kingov Dom v ružiach, ktorý ju vykrádal) filmové spracovanie si spomínam o dosť lepšie. V roku 1999 dostal Steven Spielberg ako producent čudný nápad: dať v tej dobe „svojmu“ úspešnému režisérovi Janovi de Bontovi (ktorý mu perfektne zrežíroval trhák Twister) desiatky a desiatky miliónov dolárov a áčkarské obsadenie za i pred kamerou (Wilson, Neeson, Zeta-Jones, Goldsmith, Kahn, ILM) na remake. Pestrý, farebný, bombastický, veľkolepý, trikový. Vedel som, že lepšie, ako prvý film, to asi nebude, takže prvých 40 minút ma milo prekvapilo. Nebol to zázrak, ale zámok bol taký prekrásny, až sa mi nechcelo veriť, že také stavby niekde na svete naozaj existujú a nie sú iba vyrobené na objednávku bohatého štúdia. Herci boli fajn, atmosféra starosvetsky tiesnivá, kedy vás mal vystrašiť vzadu prebehnúci nenápadný tieň a nie tupá ľakačka. Bohužiaľ, v 41. minúte sa snímka zvrtla na prehliadku zbytočných efektov, chaotické pobehovanie postáv (kto uteká? Kam? Prečo? S kým? Proti čomu? Za akým účelom? Vráti sa ešte?) a nelogických kravincov (chlapík povie, že bude v noci na stráži a ako prvé si ľahne na gauč). (28.05.2011)

Má to sice pěknou hudbu a PŘEKRÁSNÉ kulisy, působivostí a velikostí podobné těm, které můžete vídat ve starých Universal hororech, a film se jimi první hodinu patřičně opájí, ale tím pozitiva končí. To, co se děje v posledních zhruba 40 minutách, to jsem snad ve studiovém vysokorozpočtovém snímku, nad kterými se obvykle dramaturgicky dopodrobna přemýšli, ještě nezažil. Ten sled špatných tvůrčích rozhodnutí, kde se pokazilo všechno, co se dalo. Logika a zdravý úsudek všech postav šly do háje, zmateně se tu pobíhá sem a tam, afektovaně tříská svícnem do obrazu jak malé děti, a navzdory již v té době pokročilým CGI možnostem to má mnohem horší triky, než filmy několik desetiletí dozadu. Jasně, chyba už je ve scénáři, v ústřední (špatně zahrané) postavě Lili Taylor a jejím příběhovém pozadí, ale mizerné de Bontovo řemeslo tomu nijak nepřidalo. (31.03.2024)

Opět jeden z těch filmů, od jehož zhlédnutí mě málem odrazilo zdejší podprůměrné hodnocení. Naštěstí jsem se odhodlala a do Zámku hrůzy se nakonec vydala. S očekáváním, že buď bude pobyt v něm tak špatný, jak většina píše, nebo zklamána nebudu. Vyhrála druhá varianta. Podoba Hill House připomíná minisérii Dům v růžích, a pokud je na tomto snímku něco, co si rozhodně zaslouží mé uznání, je to právě tato gotická stavba a atmosféra, kterou je prosycen. Je pravda, že ač se má jednat o horor, bát se u něj rozhodně nebudete. Já se lekla asi jednou. Jinak Zámek hrůzy nabízí spíš velmi efektní atmosférickou podívanou, která pro mě velmi slibně dokázala zastínit celkovou slabost samotného příběhu i scénáře. Catherine Zeta-Jones je nádherná žena a její lehké svody Lili Taylor byly velmi lákavé:) Lili předvádí skvělý výkon a role "myšky," která musí zachránit zotročené a umučené duchy dětí jí výborně seděla. Tolikrát zde zmiňovaná přehnaná, trapná a směšná závěrečná čtvrthodina mi vůbec nepřišla natolik hrozná, abych měla pocit, že jí za to musím poděkovat smíchem a kroucením hlavou:) Přehnaná jistě je, ale i tak se mi závěr líbil. Velmi mě však popudilo, že osoba, která to dokázala přestát ze všech nejlépe, by si za své pátrání, odvahu a obětování zasloužila cenu a zatím se na konci vydala na "jinou stranu...":) Takže, pobyt v Hill House mě nevyděsil, ale díky "přátelské" atmosféře jsem zažila příjemně strávené chvíle:) (30.01.2012)