Zámek hrůzy

Leč podle některých nepovedený remake, tak si živě pamatuji, jak jsem se před lety krásně u tohoto filmu bál. Oproti originálu děj zakčněl a dům žil nejen atmosféricky. Někomu scény třeba přišly legrační, ale z hýbajících se obličejů soch, ze scény s postelí a dalších jsem měl tenkrát opravdu strach a věřím, že nepříjemný pocit by byl i nyní. Ten hodně lidmi zavržený "upgrade" oproti originálu na mě prostě působí a uvítám ho. Nell mě tady neštve, naopak a doktor zde konečně něco dělá, pracuje na svém výzkumu, a ne jen mluví a mluví jako v originálu. Těžko ale soudit pro mě, zda raději originál či remake. Oba mají něco, co druhý ne a schází jim to, co má ten druhý. (29.04.2013)

Tak tohle je opravdu něco... Bohužel ani nevím, kde mám začít. Jo tady - režisér je nula. NULA. Jak může někdo natočit něco takového, když kdysi předtím skvěle zvládl Nebezpečnou rychlost?! Námět a scénář jsou klišoidní až to praští. Ovšem, kdyby se ho -scénáře- ujal někdo s alespoň průměrným smyslem pro budování atmosféry a napětí, vedení herců a vizuálním cítěním, mohlo ze zámku hrůzy s ohledem na jeho hvězdné obsazení vzniknout něco průměrného. Všichni herci zde předvádějí jedny ze svých nejhorších výkonů (ano i Liam Neeson). Lili Taylor je strašná, ale to není její chyba, já ji prostě nemám rád. JEDINÉ co se mi na Zámku sra**k líbilo byla Zeta-Jonesová, která byla k sežrání, bohužel, to celý film nemohlo zachránit od stejného hodnocení, které jsem dal Pokémonu 10% (05.07.2006)

Tolik velkých jmen v takovém braku jsem snad ještě neviděl. O filmu jsem nevěděl absolutně nic. O to víc mě překvapil neustálý přísun hvězd na scénu. Kde však hledat další pozitiva? Napětí, atmosféra, originalita, gradace děje. Ano, to všechno tady chybí. Nebýt známých herců, kteří však předvádí svoje dno, tak je tady odpadů o mnoho víc. (08.05.2010)

První půle docela fajn. Prostředí zámku je vymazlené a vizuálně dost bohaté. Pak už to jde úplně do kytek kvůli hrůzostrašným digitálním trikům a sebeparodicky teatrálním hereckým výkonům (Owen Wilson je v hororu lol af). Byla na tom vidět snaha udělat akční fantasy duchařinu pro celou rodinu, ale v tomhle pohádkovém zpracování je to stejná nuda, jako pozdějších 13 duchů. Film jsem si chtěl oživit, protože to byl v dětství můj první horor a dodnes vzpomínám, jak mi některé scény přivodily solidní noční můry. Dnes už to ale působí bohužel spíš směšně. (04.05.2020)

"Ste pani Dudleyová?" pýta sa Lili Taylorová alias Eleanor staršej ženy. Tá si utiahne cez ramená prehodenú šatku a sarkasticky poznamená: "Zatiaľ". Divák začína tušiť, že niečo nie je v poriadku. A tuší správne. Iste, ide o klasický gotický príbeh (ľudia v strašidelnom dome) s klasickým repertoárom desenia (vŕzgajúce drevo, mŕtvi vystupujúci z portrétov, krvavé stopy, oživené sochy, duchovia vyzerajúci tak, ako sa to od nich odnepamäti očakáva atď.). Ak si to uvedomíme, strašenie v "Strašení" (doslovný preklad originálneho názvu) nám začne pripadať pôvabné, šarmantné. A štýlové. Divák má prirodzenú radosť z evokácie bizarných fantazmagórií a je mu jedno, či sa bojí alebo nie. Kto by tomu odolal? Drevené obklady stien a stropov pozostávajúce z panelácie preplnenej gotizujúcimi kružbami sa pomaly pohybujú, vŕzgajú a štiepia, nadobúdajúc antropomorfné črty. Špicaté ozdobné fiály z baldachýnu postele sa viditeľne i počuteľne predlžujú a ohýnajú, evokujúc čosi nepríjemne zoomorfné. Nápad vyjadriť protipohyb jednotlivých kružbových obrazcov prostredníctvom ich skutočného rozhýbania a následného logického zlomenia je takmer geniálny - nečudo, že si ho dokáže skutočne vychutnať azda len historik umenia. No i pre historika umenia (ktorým som) je to na dobrý film málo. Do mierneho nadpriemeru Zámok hrôzy posúvam kvôli výprave a teda anglickému zámku Harlaxton Manor, Lincolnshire z rokov 1832-55 (ktorého skutočný staviteľ Gregory de Gregory bol v mnohom podobný svojmu filmovému náprotivku), ďalej kvôli Catherine Zeta-Jonesovej (v prvej tretine filmu naozaj žiarivo prekrásnej, v ostatných dvoch dľa možností prístupu ku kozmetickému balíčku) a napokon kvôli sound designerovi Gary Rydstromovi (skúste za hlbokej noci počúvať hlboké pravidelné dýchanie čohosi neorganického dlhšie než minútu). PS: Imaginárny filmový Hill House skutočne existuje. Nájdete ho v škótskom Helensburghu. Keďže ide o malý zámoček, len ťažko mohol poslúžiť filmárom na spektakulárnu show. (17.10.2004)