Kočka na rozpálené plechové střeše

Hodně letitá podívaná, která je možná trochu úmorná, ale přesto si myslím, že stále stojí za vidění pro každého, kdo dokáže ocenit kvalitní herecké výkony a skutečně mistrné dialogy ("bezkrké zrůdičky" jsou TOP), v nichž si postavy říkají často velice zlé věci a postupně nabourávají dlouhá léta budovaný systém lží a přetvářky. Což dokáže člověka hodně vtáhnout a nechat ho projít až jakousi očistou. A vlastně si myslím, že v mnoha ohledech je to pořád výsostně aktuální film, třeba v tom konfliktu bezdětné ženy s "chovnou stanicí" nebo ve vystižení chamtivosti, která často posedne nastupující pozůstalé. Duo Elizabeth Taylor & Paul Newman je zde absolutně bezchybné; a především ta Taylor je zde zcela oslňující a úchvatná a jejím půvabům nejde nepropadnout. Od Richarde Brookse jsem viděl jen toto, Chladnokrevně a Hledání pana Goodbara, a všechno do jednoho jsou to úžasné filmy, a velké díky za ně. Jen škoda těch cenzurních zásahů, ta pokrytecká prudérnost tehdejšího Hollywoodu je skutečně iritující. (13.11.2019)

Jeden z nejlepších filmů světové kinematografie a to v důsledku geniálně napsaného a zrežírovaného scénáře podle divadelní hry Tennessee Williamse. Skvělý Burl Ives v roli hlavy rodu a velkého šéfa, který netuší, že umírá. Úpřímný, ale litující se syn alkoholik v podání Paula Newmana, Taylorová v roli jeho nemilované ženy. K tomu kupa zpívajících dětiček - "bezkrkých zrůdiček" staršího šéfova syna a licoměrný zbytek rodiny. Pochopil jsem, proč o pár let později obsadili Taylorovou do "Kdo se bojí Virginie Woolfové?"... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=TWsG_Qj1wUo&feature=player_embedded (25.10.2009)

Komorní drama o znesvářené rodině dává navýsost vyniknout skvělým hercům. A já se klaním. A to i přesto, že tuhle intenzivní smršť Williamsových dialogů všichni velmi dobře známe. Pětašedesáté narozeniny despoticky vládnoucí hlavy rodiny nabídnou vyhrocené slovní přestřelky, kde se dá atmosféra opravdu krájet. Celému osazenstvu vládne hysterická Maggie, jejíž ženský půvab přehlíží užírající se Brick, nesmířený se vztah k otci raději sahá po flašce. Rodinný dialog par excellence. (11.11.2013)

„People like doing what they used to do, after they've stopped being able to do it..“ I když se Maggie na rozpálené plechové střeše nakonec udržela, po úpravách Williamsovy hry je z toho spíš Tomcat under a hot tin roof. Newmanovu Brickovi se není co divit, že nasává. Někteří by začali už jen kvůli Dixie v podání kapely bezkrkých zrůdiček, ale pod střechou rodiny Pollittů je toho mnohem víc, na co by chtěl člověk zapomenout. Milosrdné lži a nemilosrdné pravdy. Z klece licoměrnosti vede cesta jen nadřazením lásky nad hmotné statky, ale to je věc, která nevydrží věčně ani kočkám a kocourům.. (05.08.2020)

Sic mi smršť Williamsových dialogů nebyla neznámá už od prvního setkání na divadelních prknech, pevná režie a strhující herci mi dokázali rozklepat kolena i tak. Povýšit více než sto minut rodinného dialogu v jednom domě na plnohodnotnou filmovou fresku chce pořádný kus génia v hlavě. Richard Brooks ho měl. (04.07.2008)