Pevnost Apačů v Bronxu

Fort Apache hodně věrohodně zachycuje dobu a notorickou atmosféru v Bronxu v 70. letech. Příběh se částečně podobá Serpicovi (1973) a působí trochu jako protipól k Příběhu z Bronxu (1993). To zlé, na čem De Niro paradoxně našel dobro, je zde vyjeveno hodně naturalisticky. Je to příběh obyčejného poldy, který ovšem nepůsobí jako žádný hrdina. John Murphy naopak zapadá do špínou prolezlé společnosti, kterou ovládá drogová mafie. (07.02.2017)

Takže reypal to vystihl moc hezky, vzpomínám si ještě i na to, že soudružka učitelka si dokonce zapisovala jména těch, co se na film dívali, když se nás napřed "kamarádsky" zeptala, kdo viděl ten zajímavý film.Ano, soudruzi nám chtěli ukázat, že náš obdiv ke všemu "západnímu" je scestný.No... moc se jim to stejně nepovedlo.Jako na žáka asi šesté sedmé třídy na mne film opravdu dost zapůsobil. (13.03.2006)

Tímto filmem jsem si uvědomil, jakou Paul Newman musel být v té době postavou v Hollywoodu. Dobrému hodnocení také přispívá fakt, že film jsem viděl v tehdá ještě vělice kvalitním dabingu a nemohl jsem si na samotné herce postěžovat. Nejvíce se mi ale líbí to, že film vlastně žádný zásadní příběh nemá. Obsahuje jen pár velkých herců, kteří hrají velké herecké role a hrají je s grácií sobě vlastní. To mě vlastně k radosti naprosto stačí. A fakt, že je film vlastně takovým výtahem do života policejní stanice v Bronxu mě už tolik nezajímá. Užívám si dvě hodiny tak, jako kdyby to byly moje poslední dvě hodiny a přemýšlím, jestli se někdy ještě takovéhle krimi gangsterky natočí, ale po chvíli přemýšlení pochybuju, protože v dnešní době lidi dávají především na akci a dialogy jdou stranou. Kde jsou tak ty časy, kdy se divák díval na film a řikal si, ty bláho tahle scéna je drsná, Paul Newman mluví tak drsně, že z toho mám zimnici. Přiznám se, že se mi to za poslední tak dva roky stalo jednou jedinkrát. A to když si Leonardo diCaprio užíval svojí poslední scénu v Prokletém ostrově. Nikde jinde jsem se s tím nesetkal. Tady to máte vše jako na stříbrném podnose. Dialogy geniální, kombinují humor s vážností a i ve chvílích kde byste to nečekali dokážou překvapit. Tak to má být. Jenže komu to člověk v dnešní době má ještě cpát. (05.10.2010)

Pro mě má i nefilmové zvláštní kouzlo. Když jsem to viděl jako počínající puberťák za totáče poprvé v televizi na ČT1, tak jsem musel nejdřív protrpět povinnou ideologickou přednášku k filmu. Tenkrát se to občas dělalo. Běžné řeči o prohnilém zkriminalizovaném kapitalismu + nějaké osobní zážitky z natáčení reportáže v Bronxu, jak je nahnali američtí poldové do služebního auta kvůli jejich vlastní bezpečnosti - místní nesnáší kamery. A tahle přednáška byla tehdy vážně výrazně delší než jindy. Nevím jak je na tom Bronx teďka, ale jestli je ten film opravdu autentický, tak to tam muselo být tenkrát fakt hrozný. Místo které vyvolává beznaděj a myšlenky nad smysluplností svých činů (aspoň u těch klaďasů)... (20.01.2009)

Podle data vzniku ne úplně přesně, ale tohle je typický produkt 70. let. Tenkrát když film nebyl "sociálně kritický", tak neměl šanci být brán vážně. Každá doba má něco do sebe, ale tahle mi utkvěla v paměti jako politicky mimořádně pitomá, celosvětově. Onen hippícký "angažovaný" postoj znamenal globální ochabnutí vůle bojovat se vším zlem, od drogové kriminality po komunismus. --- Ve filmech zatížených tímto paradigmatem je těžké očekávat nějaký dobrý příběh. I tento je naivní a zcela postrádá smysl pro realitu. Horuje pro nápravu něčeho co prostě nechápe. Uf! (27.11.2016)